ECLI:CZ:US:2004:3.US.585.04
sp. zn. III. ÚS 585/04
Usnesení
III. ÚS 585/04
Ústavní soud rozhodl dne 16. prosince 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele P. Ř. zastoupeného JUDr. J. P. advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. července 2004 č. j. 8 Co 317/2004-260 a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 5. ledna 2004 č. j. 17 C 149/95-231, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě k odvolání stěžovatele potvrdil tamtéž uvedené usnesení Okresního soudu v Karviné, jímž byl zamítnut jeho návrh na doplnění rozsudku téhož soudu ze dne 26. listopadu 2003 č. j. 17 C 149/95-222. Stěžovatele tvrdil, stručně vyjádřeno, že jím nebylo věcně rozhodnuto o jeho vzájemném návrhu, podaném v průběhu řízení.
Uvedené soudy, poté co posoudily procesní projev vůle stěžovatele, resp. jeho obecného zmocněnce, vyšly ze zjištění, že v občanskoprávní věci meritorně řešené citovaným rozsudkem, v níž měl stěžovatel postavení žalovaného, nedošlo z jeho strany k podání vzájemného návrhu, nýbrž k uplatnění obrany proti návrhu, pročež podřadily předmětný projev vůle pod ustanovení §98 o. s. ř. V této souvislosti považovaly za rozhodné, že na výslovnou výzvu nalézacího soudu, směřující k vyjasnění povahy předmětného projevu vůle, obecný zmocněnec stěžovatele uvedl, že se stran stěžovatelem v řízení uplatněného peněžitého nároku nejedná o vzájemný návrh ve smyslu §97 o. s. ř.
Citované usnesení Krajského soudu v Ostravě napadl stěžovatel ústavní stížností, v níž v rámci obsáhlých vývodů dovozoval, že jím došlo k dotčení jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces plynoucího z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je přesvědčen o tom, že pokud došlo k zamítnutí žaloby vůči němu podané, měl Okresní soud v Karviné meritorně rozhodnout rovněž o nároku stěžovatelem uplatněném. Tento ve smyslu jím projevené vůle v daném řízení, jak dále v ústavní stížnosti uvedl, totiž nevznesl jako obranu proti návrhu, ale jako vzájemný návrh, o němž mělo být, jak již zmíněno, věcně rozhodnuto. Usnesení okresního soudu rovněž vytýká neurčitost výroku, když z něj není zřejmé, o jakém návrhu na doplnění rozhodnutí se tento vyslovuje.
Návrh stěžovatele vykazuje z pohledu ústavních kautel spravedlivého procesu znaky zjevné neopodstatněnosti.
Nutno říci, že obecné soudy posoudily podání stěžovatele, resp. jeho vyjádření (učiněné prostřednictvím obecného zmocněnce s právnickým vzděláním), jímž odůvodňoval procesní povahu (určení a požadavek) tvrzeného nároku, na základě výkladu takto vyjádřeného procesního projevu vůle, a to provedeného v rámci nezávislého soudního rozhodování limitovaného postulátem vyloučení svévole (čl. 82 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Tento projev vůle následně v intencích relevantního právního rámce (§97 odst. 1, §98 o. s. ř.), jakož i ve shodě s ustálenou rozhodovací praxí náležitě právně kvalifikovaly (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. října 1994 sp. zn. 5 Cmo 76/94, publikované pod č. 50 in: Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8/1996, str. 276 a násl.; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. června 1998 sp. zn. 2 Cdon 1506/96, publikovaný pod č. 21 v téže sbírce č. 4/1999, str. 185 a násl.; nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 159/97, publikovaný pod č. 135 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 9, Vydání 1., Praha, C. H. Beck 1998, str. 219 a násl.).
S námitkou tvrzené neurčitosti výroku napadeného usnesení Okresního soudu v Karviné se potom vypořádal Krajský soud v Ostravě odpovídajícím způsobem potud, pokud uvedl, že tuto neurčitost lze odstranit při současném propojení výroku s odůvodněním, v němž je výslovně uvedeno, že se ve vztahu k zamítnutí návrhu na doplnění rozsudku jedná o povinnost každého z žalobců zaplatit stěžovateli částku 5.165,50 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
Proto Ústavní soud, který není další (třetí či čtvrtou) přezkumnou (odvolací) instancí v soustavě obecných soudů, návrh, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně , dne 16. prosince 2004