ECLI:CZ:US:2001:3.US.616.01
sp. zn. III. ÚS 616/01
Usnesení
III. ÚS 616/01
Ústavní soud rozhodl dne 15. listopadu 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatelek 1) MUDr. O.P. a 2) MUDr. H.Z., zastoupených JUDr. J.V., o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. srpna 2001, č. j. 28 Cdo 1026/2001-307, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2000, č. j. 26 Co 360,361/2000 - 269, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelky, které se domáhaly zrušení citovaných rozhodnutí, odůvodnily ústavní stížnost tím, že podle jejich přesvědčení soudy neposkytly ochranu právům, zaručeným jim čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy. Usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2000, sp. zn. 26 Co 360,361/2000, odmítnuto s tím, že je podaly po jednoměsíční lhůtě k tomu stanovené, označily za rozhodnutí, opírající se o diskriminující předpis, poněvadž nedává občanovi možnost náležité přípravy dovolání.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR zásah do práv, jichž se stěžovatelky v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl, když jeho rozhodnutí bylo učiněno v souladu s ustanovením §240 odst. 1, 2 občanského soudního řádu. Proto byl návrh na zrušení usnesení ze dne 14. srpna 2001, č. j. 28 Cdo 1026/2001-307, shledán zjevně neopodstatněným a dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Návrh, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2000 byl pak odmítnut ve smyslu §43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona o Ústavním soudu, když stěžovatelky, které opravný prostředek - dovolání, nepodaly včas, nevyčerpaly řádně procesní prostředky, které jim zákon k ochraně tvrzených práv poskytuje (§75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2001