ECLI:CZ:US:2006:3.US.629.05
sp. zn. III. ÚS 629/05
Usnesení
III. ÚS 629/05
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 9. února 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy o ústavní stížnosti Ing. K. B., zastoupeného Mgr. Karlem Tománkem, advokátem se sídlem 170 00 Praha 7, U Papírny 9/614, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 165/2004-56 ze dne 31. 8. 2005 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 6 Ca 278/2003-38 ze dne 14. 7. 2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá v záhlaví označená rozhodnutí správních soudů a domáhá se jejich zrušení pro rozpor s čl. 96 odst. 2 Ústavy, čl. 36 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 1 Paktu o občanských a politických právech.
Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti i připojených příloh, byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu shora označeným zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze shora označenému, jímž byla odmítnuta podle ust. §46 odst. 1 písm. b) zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 11. 9. 2003 č. j. 8351/03-110, kterým jmenovaný správní orgán rozhodl o odvolání stěžovatele proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů fyzických osob za rok 1996 č. j. 32582/02/057922/1178, vydanému dne 17. 6. 2002 Finančním úřadem v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi.
Městský soud v Praze žalobu stěžovatele podanou u něj osobně dne 26. 11. 2003 zamítl pro opožděnost. Vycházel ze zjištění, že odvoláním napadené rozhodnutí správního orgánu bylo doručeno zmocněnkyni stěžovatele dne 16. 9. 2003 a jestliže byla žaloba u soudu osobně podána teprve dne 26. 11. 2003, stalo se tak po uplynutí dvouměsíční lhůty pro její podání zákonem stanovené. Proti tomuto rozhodnutí Městského soudu v Praze podal stěžovatel kasační stížnost v níž tvrdil, že rozhodnutí správního orgánu bylo doručeno jeho zmocněnkyni teprve dne 26. 9. 2003 (neboť se zdržovala na jiné adrese), a proto jeho správní žaloba byla podána včas. Nejvyšší správní soud, jak již uvedeno, kasační stížnost stěžovatele ústavní stížností napadeným rozhodnutím zamítl, když vycházel z i podle něj prokázaného zjištění, že rozhodnutí správního orgánu bylo doručeno zmocněnkyni stěžovatele Mgr. Studené na adrese Brno, Staňkova 5 dne 16. 9. 2003, tj. dne, který správní soud považoval za určující pro počátek běhu lhůty k podání správní žaloby.
Proti těmto rozhodnutím správních soudů směřuje ústavní stížnost stěžovatele, v níž tento rozhodnutí kasačního soudu vytýká porušení práva na spravedlivý proces, neboť podle něj, stručně řečeno, v řízení nebyl "spravedlivě a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným soudem", kromě toho nebyl hodnocen důkaz obsažený ve spise, když na doručence rozhodnutí č. j. 8351/03-110 je jako datum převzetí uvedeno datum 26. 9. 2003 a nikoli, jak uvádí oba správní soudy, datum 16. 9. 2003, a proto byl chybně stanoven počátek lhůty pro podání žaloby podle §72 zák. č. 150/2002 Sb. Podle jeho názoru měla být písemnost doručena nejenom zmocněnci pro daňové řízení, ale též daňovému subjektu, přitom se v této souvislosti dovolává ust. §17 odst. 7 věta třetí zák. č. 337/1992 Sb. Uvádí také, že on sám považoval plnou moc Mgr. S., jíž bylo rozhodnutí jako jeho zmocněnkyni doručováno, za zaniklou z důvodů, které dále ve stížnosti rozvádí. Navrhl proto zrušení napadených rozhodnutí správních soudů pro jejich rozpor se shora označenými normami.
Ústavní soud, poté co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, připojeného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 6 Ca 278/2003 a spisovým materiálem Finančního ředitelství v Praze, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Z originálu poštovní doručenky Poštovního úřadu Brno 2 (připojené k rozhodnutí správního orgánu), jež je součástí spisového materiálu Finančního ředitelství v Praze, je patrno a to bez jakýchkoli pochybností, že k doručení uvedeného rozhodnutí č. j. 8351/03-110 a 8352/03-110 Mgr. D. S. došlo - nerozhodno kde se tak stalo - nepochybně dne 16. 9. 2003, tedy v den, který oba správní soudy považovaly za určující pro počátek běhu lhůty k podání správní žaloby, a proto i jejich závěry o opožděnosti této žaloby jsou zcela správné a na odůvodnění jejich rozhodnutí tak lze zcela odkázat.
Odkaz stěžovatele na ust. §17 odst. 7 věta třetí zák. č. 337/1992 Sb. je nepřípadný, neboť uvedené ustanovení pamatuje na jiné úkony, než je podání opravného prostředku, u něhož se naopak předpokládá, že bude podán prostřednictvím právního zástupce, nehledě na to, že touto námitkou, stejně tak jako další - zánikem plné moci - stěžovatel v kasační stížnosti neargumentoval, a tudíž v této části je ústavní stížnost nepřípustná, neboť v tomto směru nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Přisvědčit pak nelze ani tvrzení stěžovatele o porušení práva na veřejné projednání věci, neboť v jeho případě nešlo o meritorní řešení jeho záležitosti, přitom ustanovení §109 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., které připouští rozhodnutí kasačního soudu o kasační stížnosti bez jednání, je právě jedním z těch zákonných ustanovení, na něž pamatuje čl. 96 odst. 2 Ústavy. Ústavní soud tak uzavírá, že porušení ústavně zaručených práv stěžovatele v posuzovaném případě neshledal, a proto jeho ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. února 2006