ECLI:CZ:US:2004:3.US.64.04
sp. zn. III. ÚS 64/04
Usnesení
III. ÚS 64/04
Ústavní soud rozhodl mimo ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. N., zastoupeného JUDr. F. L., advokátem proti postupu Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov, ve věci vedené pod sp. zn. 18 T 124/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 19. 2. 2004, označeným jako ústavní stížnost, napadl stěžovatel, aniž by byl právně zastoupen, postup předsedkyně senátu Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov, JUDr. T., jakož i předsedy Okresního soudu v Bruntále, Mgr. Č., v trestní věci stěžovatele, jež je vedena u zmíněného soudu pod sp. zn. 18 T 124/2002, dále pak napadl usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 2. 2004, sp. zn. 6 To 73/2004; přitom se domáhal zrušení usnesení prvně uvedeného soudu ze dne 28. 1. 2004, čj. 18 T 124/2002-1373, přiznání nároku na bezplatnou obhajobu, poskytnutí možnosti zvolit si advokáta, jakož i zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 73/2004 a přikázání věci jinému soudu. K výzvám Ústavního soudu stěžovatel předložil plnou moc advokáta JUDr. F. L., posléze i tímto advokátem sepsaný návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti. V něm stěžovatel tvrdí, že zmíněná předsedkyně senátu a předseda uvedeného okresního soudu porušují práva stěžovatele na spravedlivý proces, na řádnou obhajobu a na nestrannost soudu při rozhodování o věci, přičemž poukazuje na jednotlivé vady, k nimž mělo během řízení před okresním soudem dojít. Vzhledem k nim navrhuje, aby Ústavní soud odňal z důvodu podjatosti věc sp. zn. 18 T 124/2003 Okresnímu soudu v Bruntále, pobočka Krnov, a přidělil ji mimo působnost Krajského soudu v Ostravě, a dále aby nechal jednání předsedy soudu Mgr. Č. a předsedkyně senátu JUDr. T. přezkoumat kárným senátem.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda daný návrh splňuje všechny formální náležitosti a zda jsou naplněny podmínky jeho projednání, jež jsou stanoveny zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), neboť teprve poté se jím může zabývat i věcně (§42 odst. 1 zákona).
Podle §82 odst. 3 zákona je Ústavní soud oprávněn, je-li ústavní stížnost důvodná, zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci nebo jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakázat příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a eventuálně mu přikázat, aby obnovil stav před porušením. Mezi jeho kompetence v řízení o ústavních stížnostech však nepatří rozhodovat o vyloučení soudce (§31 trestního řádu) či o odnětí a přikázání věci (§25 trestního řádu); toto je zákonem svěřeno soudům obecným. Rovněž tak Ústavní soud není oprávněn podat návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudců ve smyslu §8 zákona č. 7/2001 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, jak se (zřejmě) stěžovatel v ústavní stížnosti domáhá.
Z uvedených důvodů nezbylo než ústavní stížnost jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný podle §43 odst. 1 písm. d) zákona, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením odmítnout.
Závěrem lze poznamenat, že stěžovatel mohl vznést návrh ve smyslu §31 trestního řádu, v souvislosti s tím vydané rozhodnutí pak (eventuálně) napadnout stížností (§31 odst. 2 trestního řádu) a teprve pak rozhodnutí o ní, pokud by k tomu byl důvod, napadnout stížností ústavní; pokud jde o ostatní námitky, řízení ve věci v době podání ústavní stížnosti před soudem prvního stupně dále probíhalo, přičemž stěžovatel měl možnost, jestliže by ve věci samé bylo vydáno pro něj negativní rozhodnutí, po vyčerpání všech prostředků, které jsou mu k ochraně jeho práv k dispozici, podat ústavní stížnost. Vzniká proto i pochybnost o přípustnosti podané ústavní stížnosti ve smyslu §75 odst. 1 zákona. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům však nebylo třeba se danou otázkou podrobněji zabývat.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 13. července 2004