ECLI:CZ:US:2008:3.US.683.08.1
sp. zn. III. ÚS 683/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. července 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky H. S., zastoupené Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem v Brně, Joštova 4, proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 20. 10. 1999 č. j. 5 Cm 207/99-30, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 9. 2005 č. j. 4 Cmo 358/2004-184 a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 12. 2007 č. j. 29 Odo 727/2006-215, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včasné ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, a to pro jí tvrzené porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Nejvyšší soud shora označeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně, jímž tento soud ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz vydaný dne 29. 7. 1999.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že Krajský obchodní soud v Brně porušil její právo na spravedlivý proces tím, že své rozhodnutí o zamítnutí důkazních návrhů náležitě neodůvodnil a neuvedl, z jakého právního důvodu považuje jí navrženou námitku za nedůvodnou. Stěžovatelka dále polemizuje s právními závěry Krajského obchodního soudu v Brně ohledně zajištění smlouvy o úvěru. Vrchní soud v Olomouci, dle názoru stěžovatelky, pochybil tím, že se přiklonil k názoru Krajského obchodního soudu v Brně. Napadenému usnesení Nejvyššího soudu stěžovatelka žádné nedostatky nevytýká.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti polemizuje s hodnocením důkazů provedeným Krajským obchodním soudem v Brně a s jeho právními závěry. Podstatou její ústavní stížnosti je tedy nespokojenost s tím, že byly zamítnuty její námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu. Staví tak Ústavní soud do role další přezkumné instance v systému obecných soudů, která mu, jako orgánu ochrany ústavnosti (viz čl. 83 Ústavy České republiky), nepřísluší. Ústavní soud opět zdůrazňuje, že není přezkumnou instancí v systému obecného soudnictví, takže není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy.
Z ústavní stížnosti ani z připojených rozhodnutí nevyplývá, že by stěžovatelka byla zkrácena ve svých základních právech garantovaných čl. 36 Listiny. Hodnotit obecným soudem již zhodnocené důkazy může Ústavní soud jen za předpokladu existence extrémního nesouladu mezi závěry obecného soudu a skutečnostmi, z nichž soud při hodnocení vycházel. Takovou situaci v daném případě neshledal.
Ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny zakotvuje právo na spravedlivý proces, čímž garantuje právo na to, aby příslušný soud rozhodl o právu či povinnosti stanoveným způsobem, tj. ve spravedlivém řízení, v souladu s procesními předpisy, za současného respektování práv na soudní a jinou právní ochranu podle dalších ustanovení páté hlavy Listiny. V přezkoumávané věci Ústavní soud neshledal nic, co by svědčilo o tom, že by obecné soudy rozhodly postupem, jenž není v souladu s procesním předpisem, nebo o tom, že by nerespektovaly základní lidská práva a svobody stěžovatelky. Ústavní stížnost pouze vyjadřuje nesouhlas stěžovatelky s rozhodnutím obecných soudů a nevyplývá z ní nic, co by případ posouvalo do roviny ústavněprávní. Po Ústavním soudu jen požaduje, aby přehodnotil skutková a z nich vyplývající právní zjištění, k nimž obecné soudy dospěly. Se všemi námitkami stěžovatelky se obecné soudy vypořádaly, včetně řádného odůvodnění. Na jejich závěrech nehodlá Ústavní soud nic měnit, neboť není jeho úkolem přehodnocovat skutková a právní zjištění nalézacích soudů, pokud jsou racionálně a přesvědčivě zdůvodněna.
Ústavní soud proto došel k závěru že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu