ECLI:CZ:US:2005:3.US.696.04
sp. zn. III. ÚS 696/04
Usnesení
III. ÚS 696/04
Ústavní soud rozhodl dne 13. ledna 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele B. d., a. s., zastoupeného JUDr. R. O.advokátem o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. září 2004 sp. zn. 13 Co 912/2003 a Okresního soudu v Klatovech ze dne 16. září 2003 č. j. 6 C 268/2001-470, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zaručených čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy. Uvedl, že Okresní soud v Klatovech rozsudkem č. j. 6 C 268/2001-470 zamítl žalobu, kterou se domáhal určení, že Město Kašperské Hory není vlastníkem označených pozemků, nacházejících se v kat. území Kašperské Hory a zapsaných u Katastrálního úřadu v Klatovech na LV č. 10001, přičemž své rozhodnutí odůvodnil neprokázáním naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a toho, že předmětné pozemku byly v rozhodné době zastavěny. Soud I. stupně pro své rozhodnutí neprovedl důkazy stěžovatelem předložené a navržené, a proto z důkazního hlediska celé řízení považuje za zmatečné, když ani z obsahu protokolů o ústním jednání, které označil za katastrofální, nelze zjistit, jaké důkazy byly vůbec provedeny. I když odvolací soud připustil, že se Okresní soud v Klatovech dopustil nesprávností, určité chaotičnosti v žurnalizaci a zakládání příloh do spisu a nevedl účastníky ke zdrženlivosti při předkládání důkazů, s poukazem na obsah §80 písm. c) obč. soudního řádu a na, dle jeho názoru, překonané stanovisko Nejvyššího soudu ČR, rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. V tomto směru stěžovatel poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. června 2003 sp. zn. 22 Cdo 1196/2002, v němž jmenovaný soud vyslovil právní názor, dle kterého zájem na určení vlastnictví k nemovitosti nemusí mít jen ten, kdo chce být zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník sporné nemovitosti, ale i jiný subjekt, mající vztah k nemovitosti, jakož i na rozhodnutí Ústavního soudu, uveřejněné pod č. 35 ve sv. 3. Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Plzni přezkoumal rozhodnutí Okresního soudu v Klatovech o zamítnutí žaloby, jíž se stěžovatel jako žalobce domáhal určení, že žalovaný - Město Kašperské Hory není vlastníkem označených pozemků, nacházejících se v katastrálním území Kašperské Hory a zapsaných u Katastrálního úřadu v Klatovech na listu vlastnictví č. 10001, a důvodně shledal jeho správnost. V rozhodnutí pak vyčerpávajících způsobem vyložil obsah §80 písm. c) obč. soudního řádu, jakož i správnost soudem I. stupně učiněného zjištění, že pro žalobu o určení nebyla na straně žalobce prokázána existence naléhavého právního zájmu, vypořádal se s námitkami odvolatele, včetně těch, které se týkaly pochybení při vedení spisu. Lze dodat, že soudem použitý výklad a aplikace ustanovení §80 písm. c) obč. soudního řádu není v rozporu s obsahem nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 17/95, jehož se stěžovatel dovolává. Naléhavost právního zájmu určovací žaloby je dána zejména tam, kde bez určení právního vztahu nebo práva by bylo ohroženo právo žalobce nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým a nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Z obsahu rozhodnutí o žalobě stěžovatele vyplývá, že ten netvrdil svůj vlastnický vztah k nemovitostem, jež byly v žalobě označeny a o nichž měl dle ní soud rozhodnout, že nejsou vlastnictvím žalovaného, pokud pak poukazoval na existující a vedené spory o náhradu škody či o ochranu své dobré pověsti a na jejich souvislost s jednáním žalovaného, který se vlastnictví k nemovitostem dovolává, v těchto řízeních mu nic nebrání v uplatnění námitek v určovací žalobě obsažených, bude-li pro rozhodnutí v tvrzených sporech zjištění vlastníka předmětných parcel nezbytné.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně , dne 13. ledna 2005