ECLI:CZ:US:2001:3.US.705.2000
sp. zn. III. ÚS 705/2000
Usnesení
III. ÚS 705/2000
Ústavní soud rozhodl dne 24. ledna 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti T. A. B., zastoupeného JUDr. J. D., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. října 2000, sp. zn. 4 To 871/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. října 2000, sp. zn. 4 To 871/2000, odůvodňoval návrh tím, že se rozhodnutím soudu, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení soudu I. stupně, cítí dotčen na právech, zaručených čl. 90 Ústavy ČR, čl. 7 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že soud I. stupně opakovaně zamítl jeho žádost o propuštění z vazby s poukazem na trvání důvodů podle §67 odst. 1 písm. a) trestního řádu. Poukázal na obsah lékařských zpráv, z nichž vyplývá, že jeho onemocnění je možno léčit pouze dlouhodobým pobytem v civilních zařízeních, a to při úzkém propojení interní péče a péče psychiatricko-psychologické, a na to, že soud byl seznámen s tím, že omezování osobní svobody vyvolává bezprostřední ohrožení jeho života. Odvolací soud přes uvedené skutečnosti stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích nevyhověl.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. října 2000, č. j. 4 To 871/2000-30, zásah do práv, jichž se navrhovatel dovolává, shledán nebyl. Pokud jde o důvody, pro které je trvání vazby nezbytné, ty jsou obsaženy v usnesení soudu I. stupně ze dne 9. října 2000, č. j. 6 Nt 309/2000-13, a byly shledány také soudem odvolacím, který se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami stěžovatele s poukazem na příslušné právní předpisy, jimiž se řídí výkon vazby, a to i v případě, kdy obviněný vyžaduje lékařskou péči (zák. č. 293/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Je třeba uvést, že způsob výkonu vazby nelze spojovat s důvody, pro které byla nařízena a pro které je nutné její trvání.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 192/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2001