ECLI:CZ:US:2001:3.US.762.2000
sp. zn. III. ÚS 762/2000
Usnesení
III. ÚS 762/2000
Ústavní soud rozhodl dne 5. dubna 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti M. C., zastoupené JUDr. M. H., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. prosince 2000, č. j. 2 A 432/2000-45, o zastavení řízení, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem podaným Ústavnímu soudu osobně dne 28. prosince 2000 se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. prosince 2000, č. j.
2 A 432/2000-45, o zastavení řízení. Rozhodnutím obecného soudu se cítí být dotčena ve svých základních právech na spravedlivé soudní řízení, vyplývajících z čl. 90 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a z čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech..
Uvedeným rozhodnutím Vrchní soud v Olomouci zastavil řízení o podání, které stěžovatelka označila jako "odvolání", a jímž se domáhala změny usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. listopadu 2000, č. j. 30 Ca 492/2000-38, o žádosti o osvobození od úhrady soudního poplatku, a to ve věci přezkumu zákonnosti rozhodnutí správního orgánu dle hlavy druhé části páté o. s. ř. Dle názoru stěžovatelky jednoinstančnost řízení ve věcech žalob proti rozhodnutím správních orgánů se vztahuje toliko na meritorní rozhodnutí, nikoli však na rozhodnutí o nepřiznání osvobození od úhrady soudního poplatku.
Dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Vrchní soud v Olomouci při posuzování předmětné věci plně respektoval všechny kautely plynoucí z o. s. ř., respektoval příslušná procesní ustanovení, vymezující funkční příslušnost soudů v řízení dle hlavy druhé části páté o. s. ř., a konečně svoje rozhodnutí řádně, přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, přičemž reagoval na argumentaci, jež je shodná s obsahem ústavní stížnosti. Napadeným rozhodnutím tudíž neporušil ani zákaz libovůle (čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy, čl. 2 odst. 2, 3 Listiny) ani základní práva na řádný proces (čl. 36 a násl. Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a z čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech).
Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatelky na zrušení v ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č.182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. dubna 2001