ECLI:CZ:US:2007:3.US.767.07.1
sp. zn. III. ÚS 767/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 18. května 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. K., právně zastoupeného JUDr. J. T., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2005 č. j. 31 Co 371/2005-181, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 23. 3. 2007, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 26. 3. 2007, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2005 č. j. 31 Co 371/2005-181, a to pro porušení článku 36 odst. 1, článku 37 odst. 3 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 24. 8. 2001 č. j. 3 C 200/96-125 byla zamítnuta žaloba P. K. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") proti žalovanému městu Beroun o zaplacení 1 388 379,- Kč a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 10. 2005 č. j. 31 Co 371/2005-181 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 20. 12. 2006 č. j. 25 Cdo 2695/2006-210 podle ust. §243b odst. 5 a §218 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") odmítl, když dospěl k závěru, že z hlediska námitek uplatněných v dovolání nemá rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu tudíž není podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
II.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Dle ust. §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.
Dle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Lhůtu k podání ústavní stížnosti nemůže Ústavní soud prodloužit ani prominout, neboť jde o lhůtu kogentní.
Dle ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Dle ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud již ve svých dřívějších rozhodnutích ze dne 7. 3. 2006 sp. zn. III. ÚS 10/06, ze dne 20. 7. 2006 sp. zn. III. ÚS 51/06, ze dne 12. 4. 2006 sp. zn. IV. ÚS 155/06 konstatoval, že z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, přičemž způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první o. s. ř.) je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze efektivně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu. Proto také v případech, kdy dovolatel uplatnil proti dovoláním napadenému rozhodnutí (pouze) tyto důvody, není odmítnutí dovolání výrazem "uvážení", nýbrž přímým (bezprostředním) a nevyhnutelným důsledkem toho, že nebyla-li při vázanosti dovolacím důvodem k přezkumu otevřena právní otázka vůbec, nemůže být - již logicky - řeč o právní otázce zásadního významu.
Bylo-li dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen z těchto důvodů (jako nepřípustné) odmítnuto, nestalo se tak "z důvodů závisejících na jeho uvážení". V případě dovolání podaného s odkazem na ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., při uplatnění tzv. nezpůsobilých dovolacích důvodů, dovolací soud prostor pro "uvážení" zjevně nemá, a proto neplatí (srov. ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu), že lze podat ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu ještě ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí soudu dovolacího. Tak tomu bylo i v nyní posuzovaném případě.
V předmětné věci v odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 20. 12. 2006 č. j. 25 Cdo 2695/2006-210 Nejvyšší soud ČR konstatoval, že otázky předložené k posouzení dovolacímu soudu nejsou v dané věci otázkou zásadního právního významu ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Namítá-li žalobce v dovolání, že byly odmítnuty návrhy na výslech svědků a vyžádání znaleckého posudku, nejedná se o námitky proti právnímu posouzení věci, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu. Tato otázka není otázkou aplikace práva, tím méně pak může být otázkou zásadního významu ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Námitka nesprávného skutkového zjištění zakládá dovolací důvod podle ust. §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá. Totéž, uvedl dovolací soud, platí i o námitce žalobce, že žalovaný použil k provedení stavebních prací jím pořízenou projektovou dokumentaci, neboť odvolací soud rozhodl na základě odlišných skutkových zjištění, že k provedení stavebních prací byla zpracována nová projektová dokumentace.
Stěžovatel pokládá ústavní stížnost směřující proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2005 č. j. 31 Co 371/2005-181 za včas podanou, když lhůtu pro její podání odvíjí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o jím podaném dovolání. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, kdyby dovolání bylo Nejvyšším soudem ČR odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Tato podmínka však, jak plyne ze shora uvedeného, v daném případě splněna není.
Za dané situace, kdy posouzení přípustnosti dovolání v předmětné věci nebylo vázáno na úvahu dovolacího soudu ve smyslu ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, bylo nutno podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu 60denní lhůtu k podání ústavní stížnosti proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2005 č. j. 31 Co 371/2005-181 odvíjet již ode dne doručení tohoto rozhodnutí odvolacího soudu. Vzhledem k datu podání ústavní stížnosti dne 23. 3. 2007 je zřejmé, že tato zákonná lhůta stěžovatelem evidentně dodržena nebyla.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě zákonem stanovené.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2007
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj