ECLI:CZ:US:2010:3.US.817.10.1
sp. zn. III. ÚS 817/10
Usnesení
Ústavní soud dne rozhodl dne 11. června 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti T. R., zastoupené Mgr. Ing. Václavem Staňkovským, LL.M., advokátem se sídlem Lazarská 8, Praha 2, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. prosince 2009 č. j. 15 Co 160/2009-238 a proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 21. ledna 2009 č. j. 15 C 96/2005-207, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku - Místku, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní soud obdržel dne 22. 3. 2010 podání stěžovatelky, které neobsahovalo náležitosti návrhu ani předpoklady pro jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Z tohoto důvodu vyzval Ústavní soud stěžovatelku k odstranění vytčených vad podání a poučil ji o náležitostech ústavní stížnosti a zejména o nutnosti jejího právního zastoupení pro řízení před Ústavním soudem.
Písemnou výzvu spolu s poučením obdržela stěžovatelka podle doručenky na č. l. 5 dne 8. 4. 2010. Dalším podáním, které Ústavní soud obdržel dne 8. 5. 2010, stěžovatelka požádala o prodloužení původně stanovené lhůty k odstranění vad. Ústavní soud jí vyhověl s tím, že jí stanovil další lhůtu k odstranění vad a doplnění návrhu s termínem do 28. 5. 2010.
Dne 28. 5. 2010 obdržel Ústavní soud doplňující podání právního zástupce, v němž stěžovatelka napadá shora označené rozsudky obou obecných soudů a namítá, že Krajský soud v Ostravě porušil její právo vlastnit majetek ve smyslu článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť jeho rozhodnutí prý nemá oporu ve výsledcích provedeného dokazování a je tedy v rozporu se zákonem. Odvolací soud údajně při svém rozhodování zcela opomněl zohlednit skutečnost, kterou stěžovatelka v řízení před obecnými soudy tvrdila, a to že cena uvedená v ujednání o "předpokládané ceně" žalobkyní - AUTOSALON SVOBODA s. r. o. (dále jen "žalobkyně"), je cena předem sjednaná jako cena maximální, kterou při opravě svěřeného vozidla žalobkyně bez předchozí konzultace se stěžovatelkou nebyla oprávněna překročit.
Okresnímu soudu ve Frýdku - Místku stěžovatelka vytýká, že porušil její právo na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 Listiny, pokud stěžovatelku nepoučil o jejím "právu podle ustanovení §30 odst. 1 o. s. ř., požádat, aby jí byl v řízení k hájení jejích práv ustanoven advokát". Následně sice bylo stěžovatelce vyhověno, ale to prý až za situace, v níž označený soud provedl celou řadu procesních úkonů, včetně rozhodnutí ve věci samé. I když rozhodnutí soudu prvního stupně napadla stěžovatelka odvoláním, prvostupňový soud dále pokračoval v řízení, takže měl vzniknout stav, v němž není zřejmé, kdy nabyl právní moci rozsudek soudu prvního stupně ze dne 8. 11. 2005, a kdy jeho další rozhodnutí v téže věci ze dne 21. 1. 2009 č. j. 15 C 96/2005-207.
II.
Z připojených listin se zjišťuje, že Okresní soud ve Frýdku - Místku v pořadí druhým svým rozsudkem uložil stěžovatelce povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 306,90 Kč s 2% úrokem z prodlení jako daň z přidané hodnoty za provedenou opravu v hodnotě 95 974,20 Kč.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla oprava vozidla zn. Citroen Xsara po nehodě způsobené synem stěžovatelky. Při uzavření smlouvy účastníci neprojevili vůli konkretizovat cenu díla, neboť cena opravy měla být hrazena z pojistného plnění. Žalobkyně opravu vozidla provedla, vozidlo stěžovatelce předala, stěžovatelka přislíbila doplatit žalovanou částku představující DPH ve výši 22 % z ceny opravy, ale svůj slib nesplnila.
Krajský soud v Ostravě rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
III.
Ústavní soud se nejprve zabýval zkoumáním, zda ústavní stížnost splňuje náležitosti a předpoklady pro její projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Telefonickým dotazem v kanceláři senátu 15 C Okresního soudu ve Frýdku - Místku dne 9. 6. 2010 bylo zjištěno, že stěžovatelka dne 19. 3. 2010 napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním.
Stěžovatelka tedy souběžně s ústavní stížností podala dovolání a nepřípustně očekává ingerenci Ústavního soudu do dovolacího řízení za situace, v níž o podaném mimořádném opravném prostředku nebylo dosud rozhodnuto.
Ústavní soud se k souběžnému podávání dovolání a ústavní stížnosti ve svých rozhodnutích vyslovil již mnohokrát, a to v souvislosti s principem subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud blíže vyjádřil např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, str. 79. Po formální stránce se tento princip projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po materiální stránce v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Platí však, že stanoví-li právní předpis v určité procesní situaci příslušnost rozhodnout o právech a povinnostech fyzických či právnických osob pro konkrétní orgán veřejné moci, musí Ústavní soud vyčkat rozhodnutí tohoto orgánu.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [typicky se jedná o případ postupu dovolacího soudu podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Z uvedeného tedy plyne, že pokud by stěžovatelka neuplatnila mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž by o něm rozhodoval, mohl odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, a přesto by podala ústavní stížnost, nemohl by ji Ústavní soud odmítnout pro její nepřípustnost.
Podle ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze ústavní stížnost podat proti předchozímu rozhodnutí, jímž bylo rozhodováno o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo tímto mimořádným opravným prostředkem napadeno, a to ve lhůtě 60 dnů od jeho doručení. Jinak řečeno, v případě, že stěžovatelka napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, přičemž o přípustnosti dovolání rozhoduje sám dovolací soud, nelze poté podanou ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítnout pro její opožděnost. K souběžnému podání ústavní stížnosti a dovolání není žádný důvod, neboť i v případě, že by dovolací soud rozhodl, že dovolání není přípustné, nelze ústavní stížnost proti rozhodnutí, jež rozhodnutí dovolacího soudu předcházelo, odmítnout pro opožděnost.
Tyto výše uvedené úvahy jsou v projednávané věci relevantní právě s ohledem na podané dovolání. Stěžovatelka svým procesním postupem dala najevo, že právě mimořádný opravný prostředek pokládá za poslední procesní prostředek, který může odstranit tvrzenou protiústavnost ve vztahu k rozhodnutím soudů nižších stupňů a předmětná ústavní stížnost má sloužit jen jakási "procesní pojistka" v případě nevyhovění jejímu dovolání. Za této situace lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu o dovolání, a rovněž tak i proti rozhodnutí odvolacího soudu začne běžet až dnem doručení rozhodnutí dovolacího soudu. Pro eventuální přerušení řízení o ústavní stížnosti není důvod, neboť v případě přerušení řízení až do rozhodnutí dovolacího soudu by Ústavní soud zbytečně prodlužoval své řízení, aniž k takovému procesnímu kroku je reálné opodstatnění. Protože rozhodnutí dovolacího soudu v dané věci nelze předjímat, je ústavní stížnost za popsané procesní situace předčasná.
Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud zabýval meritem věci, ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro její nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2010
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj