ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.1029.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 1029/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce M. V. proti žalovaným 1) por. Mgr. R. R., 2) České republice - Ministerstvu vnitra České republiky se sídlem v Praze 7, Nad štolou č. 3, 3) obchodní společnosti T., a.s., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. 23 C 42/2002, o odvolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. ledna 2006, č.j. Nco 84/2005-244, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. ledna 2006, č.j. Nco 84/2005-244, uložil žalobci podle §53 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) pořádkovou pokutu ve výši 5.000,- Kč. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne
20. února 2006.
Dne 22. února 2006 žalobce napadl zmiňované usnesení odvolacího soudu podáním označeným jako odvolání. Konstatuje, že nebyl dán důvod pro to, aby mu byla pořádková pokuta uložena.
Odvolání je podle §201 o.s.ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské. O odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhodují vrchní soudy (§10 o.s.ř.).
Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu lze v zákonem stanovených případech napadnout dovoláním (§236 o.s.ř.), o němž pak rozhoduje Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a o.s.ř.).
Protože případnému přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není vyhrazeno odvolání, občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání zmíněného opravného prostředku, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podán.
Jestliže žalobce v označené věci rozhodnutí odvolacího soudu napadl odvoláním, pominul tak uvedenou podmínku odvolacího řízení. Za tohoto stavu nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Proto nezbývá, než řízení o takovém „odvolání“, které trpí touto vadou, podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. zastavit. Ač - jak již bylo uvedeno - není procesním předpisem upravena funkční příslušnost k projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, o zastavení tohoto „odvolacího“ řízení rozhodl Nejvyšší soud ČR, neboť je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, který je nadto povolán k rozhodování o opravném prostředku (dovolání) proti rozhodnutím odvolacích soudů (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. května 2001, sp.zn. 20 Cdo 1535/99).
Pro úplnost je třeba dodat, že pokud by žalobcem bývalo bylo proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podáno dovolání, nebylo by s ohledem na úpravu obsaženou v ustanovení §236 až 239 o.s.ř. přípustné. Tomu by odpovídal procesní následek
ve formě odmítnutí dovolání (§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s 218 písm. c/ téhož zákona).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2006
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu