ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.135.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 135/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Lenky Dopitové ve věci žalobkyně JUDr. Jany Fialové , se sídlem v Praze 4, Točitá 1964/34, insolvenční správkyně úpadce MORAVIA SHOP INVEST, s. r. o., IČO 251 24 986, se sídlem Praha 1, Václavské nám. 66, zastoupená advokátem JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 4, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj , se sídlem v Praze 1, Staroměstské nám. 6, zastoupené JUDr. Petrou Buzkovou, advokátkou advokátní kanceláře Vyroubal Krajhanzl Školout, advokátní kancelář, s. r. o., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 22, o zaplacení částky 67.353.558,18 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 56/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2012, č. j. 69 Co 419/2011 - 123, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 5. 2011, č. j. 30 C 56/2009 - 77, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 67.353.558,18 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012; k tomu viz i nález ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu, http://nalus.usoud.cz ), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum je zde přitom předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu je možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Otázka příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody není otázkou zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., neboť existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, pokud se v řízení zjišťuje, zda škodná událost (nesprávný úřední postup) a vznik škody na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck). Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit.
V rozsahu, v jakém směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení a proti potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v nákladových výrocích, není dovolání přípustné. Nákladový výrok totiž není rozhodnutím ve věci samé, a proto dovolání proti němu není přípustné podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. a jeho přípustnost nezakládá ani žádné z dalších ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek civilních nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 231/2000, publikovaný v časopise Soudní rozhledy, č. 1, roč. 2002, str. 10).
Otázka promlčení nároku žalobkyně rovněž zásadní právní význam napadeného rozsudku ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. nezakládá, neboť na ní své rozhodnutí odvolací soud nezaložil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. Jakkoli byla žalovaná v dovolacím řízení zastoupena advokátkou, nelze jí vynaložené náklady na právní zastoupení v dovolacím řízení považovat za vynaložené účelně v situaci, kdy dovolání žalobkyně bylo zjevně nepřípustné (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. II. ÚS 123/12, a v něm citovanou judikaturu Ústavního soudu k této otázce).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 3. března 2014
JUDr. František I š t v á n e k
předseda senátu