ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.1415.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 1415/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně J. S., zastoupené advokátkou, proti žalovanému V. T., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 88/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. srpna 2007, č.j. 1 Co 177/2006-124, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. ledna 2006, č.j. 23 C 88/2005-39, zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 100.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích podle §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 1. srpna 2007, č.j. 1 Co 177/2006-124, rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Poukázal na to, že žalobkyně neoprávněné zásahy do svých osobnostních práv spatřuje v tom, že žalovaný v návrhu na výkon rozhodnutí vydáním věcí uvedl, že se nacházejí v bydlišti žalobkyně, ač věděl, že jsou umístěny na jiném místě. Soud konstatoval, že žalobkyně nesplnila povinnost vydat věci žalovanému uloženou soudem, takže žalovaný podáním návrhu na výkon rozhodnutí využil svého subjektivního práva stanoveného zákonem, aniž by se tak stalo nepřiměřeným způsobem. V řízení proto nebyl prokázán neoprávněný zásah žalovaného
do osobnostních práv žalobkyně.
Proti rozsudku odvolacího soudu žalobkyně podala dovolání. Dovolací důvody spatřuje výslovně v naplnění předpokladů obsažených v ustanovení §241a odst. 2
písm. a) a b) o.s.ř. Zejména poukazuje na tvrzenou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a připomíná nedostatky ve skutkových zjištěních. Vytýká též vadnou aplikaci ustanovení §11 násl. o.z. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu druhého stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §11 násl. o.z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. ledna 2002, sp.zn. 28 Cdo 95/2002, usnesení téhož soudu ze dne 31. ledna 2006, č.j. 30 Cdo 111/2006-130, rozsudek NS ČR ze dne 14. května 2002, sp.zn. 28 Cdo 795/2002 apod.). Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu a jestliže z obsahu dovolání vyplývá (§41 odst. 2 o.s.ř.) též dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému
v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. května 2009
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu