ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.1642.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 1642/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobců a) J. A. C. H. a b) Dipl. Ing. K. T. , oběma zastoupeným Mgr. Ritou Kubicovou, advokátkou se sídlem v Ostrvě – Vítkovicích, Ruská 87/11, proti žalovaným 1) JUDr. B. B. , 2) MUDr. M. B. a 3) M. K. , zastoupené JUDr. Luborem Bernatíkem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Preslova 9, o určení spoluvlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 64 C 383/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2008, č.j. 56 Co 105/2008-88, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítají .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně 3) žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Lubora Bernatíka, advokáta se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Preslova 9.
III. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanými 1) a 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Ostravě (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. srpna 2007, č.j. 64 C 383/2005-49, zamítl návrh, aby bylo určeno, že „J. C. H., je vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši ideálních 4/12 nemovitostí, zapsaných v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava pro katastrální území M. O., obec O., a to budovy č.p. 2737 v části obce M. O., stojící na pozemku parcelní číslo 4134 – zastavěná plocha a nádvoří, dále pozemku parcelní číslo 4134 – zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parcelní číslo 4029/1 zahrada a 4029/2 zastavěná plocha a nádvoří, a dále je vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši ideálních 8/48 pozemku parcelní číslo 4026 – zahrada, zapsaného v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava pro katastrální území M. O., obec O..“ (výrok I.). Dále zamítl žalobu na určení, že „Dipl. Ing. K. T., je vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši ideálních 3/12 nemovitostí, zapsaných v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava pro katastrální území M. O., obec O., a to budovy č.p. 2737 v části obce M. O., stojící na pozemku parcelní číslo 4134 – zastavěná plocha a nádvoří, dále pozemku parcelní číslo 4134 – zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parcelní číslo 4029/1 zahrada a 4029/2 zastavěná plocha a nádvoří, a dále je vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši ideálních 15/48 pozemku parcelní číslo 4026 – zahrada, zapsaného v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava pro katastrální území M. O., obec O.“ (výrok II.). Výroky III. a IV. pak rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. června 2008, č.j. 56 Co 105/2008-88, rozsudek soudu prvního stupně podle §219 o. s. ř. ve věci samé potvrdil (výrok I.) a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II. až IV.).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Uvedl, že se soud prvního stupně nevypořádal s otázkou naléhavého právního zájmu na vydání požadovaného určovacího rozsudku, když žalobci mají naléhavý právní zájem na vydání rozhodnutí, že jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí podle §80 písm. c) o. s. ř., pouze v poměru k 3) žalované, neboť ta je zapsána jako výlučný vlastník těchto nemovitostí v příslušných katastrálních operátech. Jinak se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně a uzavřel, že dodatky č. 1 ke kupním smlouvám uzavřené mezi žalobci a) a b) a žalovanými 1) a 2) jsou pro svou neurčitost i nesrozumitelnost neplatné. Ke zrušení kupních smluv ze dne 30. července 2001, tedy v důsledku odstoupení od smlouvy, nedošlo a žalobci nejsou k žalobě proti 3) žalované v dané věci aktivně legitimováni, neboť jejich spoluvlastnické právo k nemovitostem nebylo (ex tunc) obnoveno.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci (dále již „dovolatelé“) prostřednictvím své advokátky včasné dovolání. Jeho přípustnost odvozují z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvod spatřují v naplnění předpokladů §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (tj., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Dovolatelé však ve svém dovolání neuvádějí, v čem konkrétně spatřují otázku zásadního právního významu, pouze opakují své argumenty (ve prospěch závěru, že dodatky ke kupním smlouvám jsou platnými právními úkony), které již uplatnili v odvolacím řízení. Navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní 1) a 2) se k dovolání nevyjádřili.
Žalovaná 3) ve svém vyjádření k dovolání žalobců uvedla, že dovolání dovolatelů není přípustné, neboť neobsahuje žádnou otázku, která by měla mít zásadní právní význam. Ztotožnila se s názory obou soudů a odkázala na svá předešlá vyjádření ve věci. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání dovolatelů odmítl.
Nejvyšší soud poté, co přihlédl k čl. II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. Otázku, zda jsou dodatky č. 1 ke kupním smlouvám, uzavřené mezi a) a b) žalobci a 1) a 2) žalovanými, pro svou neurčitost i nesrozumitelnost neplatné, jejíž řešení bylo určující pro meritorní rozhodnutí odvolacího soudu, vyřešil odvolací soud v souladu s hmotným právem i s judikaturou (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2010, sp. zn. 30 Cdo 2591/2008 nebo usnesení téhož soudu ze dne 25. listopadu 2010, sp. zn. 30 Cdo 2017/2010).
Nepřípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. současně vylučuje, aby dovolací soud mohl přihlížet k jiným vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobců podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť 3) žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem v částce 5.000,- Kč [sazba odměny podle §5 písm. b) vyhl. č. 484/2000 Sb., snížená – vzhledem k tomu, že dovolání bylo odmítnuto - podle §14 cit. vyhl. na polovinu a ve smyslu §18 odst. 1 téže vyhl. ještě snížená o dalších 50 %, neboť advokát 3) žalované v dovolacím řízení učinil pouze jediný úkon právní služby (sepis písemného vyjádření k dovolání)] a dále z náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v částce 300,- Kč, to vše s připočtením 20 % DPH (tj. o částku 1.060,- Kč) podle §137 odst. 3 a §47 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.360,- Kč jsou žalobci povinni zaplatit společně a nerozdílně 3) žalované, a to k rukám advokáta, který 3) žalovanou v tomto dovolacím řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi dovolateli a žalovanými 1) a 2) bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s .ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. března 2011
JUDr. Pavel V r c h a, v. r.
předseda senátu