ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.1721.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 1721/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci péče o nezletilou D. V., zastoupenou opatrovníkem M. ú. ve V., dceru matky J. V., zastoupené advokátem, a otce P. V., o zbavení otce rodičovské zodpovědnosti, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 1 P 3/2003, o dovolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. prosince 2008, č.j. 14 Co 363/2008-79, takto:
Dovolání se zamítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně (dále již „okresní soud“) rozsudkem ze dne 27. 8. 2008, č. j. 1 P 3/2003-66, zbavil otce rodičovské zodpovědnosti k nezletilé D. V. (dále též „nezletilá“), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po provedeném řízení a dokazování okresní soud vzal za prokázáno, že otec nezletilou čtyři roky neviděl, o nezletilou se nezajímal, nečinil dotazy na lékařku ohledně zdravotního stavu nezletilé, případně na odpovědné pracovníky školy, kterou nezletilá navštěvuje. Podle okresního soudu „uplynulé čtyři roky jsou dostatečně dlouhým časovým úsekem pro konstatování, že otec evidentně zanedbával svou rodičovskou zodpovědnost vůči nezletilé, když nevyužil řady prostředků, jak se o nezletilou zajímat a udržovat kontakt s ní.“
K odvolání otce krajský soud v záhlaví citovaným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že se návrh matky na zbavení rodičovské zodpovědnosti otce k nezletilé zamítá. Dále krajský soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Po zopakování důkazů krajský soud dospěl k jinému právnímu závěru
než okresní soud, když podle jeho názoru podmínky pro zbavení rodičovské zodpovědnosti otce splněny nejsou. Zbavení rodičovské zodpovědnosti jako nejtvrdší zásah do výkonu rodičovské zodpovědnosti a potažmo tedy do práv lidských vyžaduje velmi vážné důvody, zejména pokud je argumentováno zanedbáváním povinností. „Toto musí dosáhnout tak značného stupně, že zbavení rodičovské zodpovědnosti
je jediným účinným prostředkem ochrany dítěte.“ Podle názoru krajského soudu
se v daném případě rozhodně o takovou situaci nejedná, neboť dítě není žádným způsobem otcem ohrožováno; otec do jeho výchovy nijak nezasahuje a svou existenci připomíná pouze prostřednictvím vyšších částek, zasílaných při určitých příležitostech pro dítě. Právě snaha otce o obdarování dítěte, prokázaná v celém období od roku
2004 do roku 2008 v žádném případě neumožňuje uzavírat, že by otec zanedbával
své rodičovské povinnosti v intenzitě předpokládané zákonem pro zbavení rodičovské zodpovědnosti, když otec na dítě pamatuje při příležitosti narozenin, Vánoc, event.
při příležitostech jiných a snaží se alespoň touto cestou připomenout svou existenci. Otci lze zajisté vytknout, že se na dítě neinformoval kupříkladu ve škole, event. u dětského lékaře, nedostatek pokusů o domluvu s matkou ohledně kontaktů s dítětem však v souvislosti s daným řízením v neprospěch otce vykládat nelze. Podle krajského soudu z obsahu spisu vyplývá, že kontakty otce s nezletilou se realizovaly ještě v době jednání u soudu v prosinci 2003, což koresponduje s údaji matky v písemném vyjádření k odvolání. Stejně tak je jasné, že kontakty byly ukončeny proto, že nezletilá otci sdělila, že se s ním stýkat nechce. Závažným se podle krajského soudu jeví, že k přerušení kontaktů nedošlo z vůle otce, přičemž otec tvrdí, že se pro neuplatnění svého práva
na styk s nezletilou rozhodl z obavy o ohrožení zájmu nezletilé v důsledku soudního sporu rodičů. Toto tvrzení otce nebylo vyvráceno a „vyznění provedených důkazů spíše nasvědčuje jeho pravděpodobnosti.“ Podle krajského soudu matka celým svým postojem v řízení, jakož i svými tvrzeními dává zjevně najevo, že si styk s otcem s dítětem nepřeje, argumentuje přitom tím, že tento její postoj je výsledkem přání dítěte samého. Toto stanovisko dávala otci na srozuměnou již v roce 2004, neboť již od tohoto roku, jak bylo prokázáno, došlo matkou nezletilé k vrácení balíčku zaslaného otcem nezletilé. Vráceny byly také veškeré dárky a příspěvky navíc v dalších letech. Předmětem úvah pak není, zda otec si počínal správně, a to i s ohledem na zájem nezletilé, pokud své právo na styk s ní u soudu neuplatnil, zásadní je, že jednání matky dodává jeho tvrzením o obavách ze vzniku soudního sporu mezi rodiči se všemi jeho negativními důsledky „ráz věrohodnosti“ a v žádném případě nelze tedy tato tvrzení vykládat jako účelová. Krajský soud proto uzavřel, že podle jeho právního názoru zákonné předpoklady pro zbavení otce rodičovské zodpovědnosti k nezletilé D. splněny nebyly, neboť otec nezanedbával výkon rodičovské zodpovědnosti k nezletilé v intenzitě předpokládané zákonem; z tohoto důvodu odvolací soud změnil napadený rozsudek okresního soudu a předmětný návrh matky zamítl.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí okresního soudu, podala matka bez právního zastoupení dovolání. Poté, co usnesením okresního soudu ze dne 20. března 2009, č. j. 1 P 3/2003-95, byl matce ustanoven v záhlaví uvedený advokát, došlo prostřednictvím tohoto zástupce k precizaci dovolání matky. Ta přípustnost dovolání odvíjí podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., v němž – z hlediska dovolacích důvodů – namítá, že a) řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), dále b) že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), a c) že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). Nesprávné právní posouzení věci spatřuje matka v závěru odvolacího soudu, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro zbavení rodičovské zodpovědnosti otce. Matka má za to, že odvolací soud vyložil ustanovení §44 odst. 3 zák. o rod. nepřípustně restriktivním způsobem. Zákonnou podmínkou pro zbavení rodičovské zodpovědnosti je její zneužívání nebo zanedbávání závažným způsobem. Podle názoru matky skutečnosti, že se otec od roku 2004 s nezletilou nestýká ani jí nijak nekontaktuje, neinformuje se na její prospěch ve škole či na její zdravotní stav u lékaře, a že sama nezletilá nemá o kontakt s otcem zájem, naplňují po všech stránkách druhý alternativně daný předpoklad pro zbavení rodičovské zodpovědnosti, tj. zanedbání rodičovské zodpovědnosti, a to i co se týče intenzity, tj. zanedbávání závažným způsobem. V řízení nebylo prokázáno ani ze strany otce tvrzeno, že by snad matka otci ve styku a kontaktech s nezletilou bránila. Nic tedy nebránilo, aby se otec s nezletilou stýkal či aby se o ní alespoň výše uvedeným způsobem informoval a zajímal. Otec tak však již téměř 5 let nečiní a neprojevuje o nezletilou žádný zájem, nesnaží se a nechce se s ní stýkat či jí kontaktovat. Namísto vyhodnocení těchto skutkových zjištění jako skutečností svědčících o zanedbávání rodičovské zodpovědnosti otce závažným způsobem, se odvolací soud spokojil s tím, že otec má „snahu o obdarování dítěte“ zasíláním finančních částek nad rámec běžného výživného. Matka má zcela jednoznačně za to, že tímto zasíláním peněžních prostředků nemůže otec vynahradit skutečný zájem o dítě, že projevem tohoto zájmu ve skutečnosti zasílání těchto částek není; projevem skutečného zájmu by spíše bylo zasílání nikoli částek peněžních, ale např. zasílání – byť i např. drobných – dárků věcných. Rozhodnutí odvolacího soudu je tak v rozporu i s ustálenou judikaturou, např. s rozsudkem (správně usnesením) Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. srpna 2006, sp. zn. 38 (správně 30) Cdo 2873/2005, podle něhož předpokladem ke zbavení rodičovské zodpovědnosti samozřejmě není jen ojedinělé vybočení nebo opomenutí rodičovské péče (a v dané věci skutečně nelze po téměř 5-ti letech nezájmu otce o nezletilou o pouze ojedinělém vybočení hovořit), s tím, že závažným porušením rodičovských povinností je i to, že rodič po dlouhou dobu neprojevil o dítě zájem, neinformoval se o jeho zdravotním stavu ani prospěchu ve škole a nepokusil se s ním navázat kontakt. Matka ve svém dovolání dále namítá, že ač odvolací soud ve svém rozhodnutí uvádí, že přejímá skutková zjištění soudu prvního stupně jako správná a odkazuje na ně, je zjevné, že z těchto ve skutečnosti přejímá jenom jejich část, a to takovým způsobem, který má podpořit jeho závěr, že nejsou podmínky pro zbavení otce rodičovské zodpovědnosti. Odvolací soud však nijak nepřihlédl k tomu, že podle zprávy orgánu sociálně právní ochrany dětí si nezletilá na otce nevzpomíná, je začleněná do nové rodiny, nemá vytvořen žádný vztah ani vazbu k otci. Odvolací soud přesto učinil výše uvedený závěr a matka má za to, že nevzal v potaz zájem a tímto způsobem vyjádřené stanovisko nezletilé (pokud již nepřistoupil k jejímu výslechu), „dal tak bezdůvodně přednost právu otce před právy a zájmy nezletilé, jež v tomto řízení třeba především zjišťovat a sledovat.“ Dále matka v dovolání namítá, že u odvolacího jednání navrhla výslech nezletilé, avšak tento důkaz nebyl proveden. Jedná se přitom o řízení, v němž neplatí zásada projednací, ale soud je povinen provést všechny důkazy, které jsou nezbytné ke zjištění skutkového stavu. Zároveň tím bylo porušeno právo nezletilé vyplývající z čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Vzhledem k povaze tohoto řízení pak příp. bylo na místě i ustanovit ve věci znalce z oboru dětské psychologie k podání znaleckého posudku na vazby nezletilé k otci. Matka má tedy za to, že tím, že odvolací soud nevyslechl nezletilou a příp. ani neustanovil znalce z oboru dětské psychologie ke zjištění jejích vazeb k otci, zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Z těchto důvodů matka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Otec nezletilé ve svém písemném vyjádření k dovolání matky odmítl uplatněnou dovolací argumentaci, dovolání považuje za nedůvodné a navrhuje jeho zamítnutí. Podle jeho názoru krajský soud dospěl na základě provedeného dokazování ke správnému závěru, že na straně otce nejsou splněny zákonné podmínky pro zbavení rodičovské zodpovědnosti k nezletilé. Otec odkazuje na závěry vyplývající z konstantní judikatury, zdůrazňuje, že zbavení rodičovské zodpovědnosti je zásadním zásahem
do vztahu mezi rodičem a dítětem, a že aby tento zásah byl odůvodněný, musí
být prokázáno zneužívání či zanedbávání rodičovské zodpovědnosti takového stupně,
že zbavení rodičovské zodpovědnosti je jediným účinným prostředkem ochrany dítěte. O takový případ se však v dané věci v žádném případě nejedná, jak správně dovodil odvolací soud. Je tomu tak především proto, že z provedeného dokazování jasně vyplynulo, že to byla především matka, která zmařila kontakty nezletilé s otcem, protože si sama tyto kontakty nepřála, aniž brala ohled na vůli, práva a zájmy nezletilé. Takovým úmyslným jednáním matky navozený stav tudíž nelze vykládat v otcův neprospěch a k jeho tíži a dovolávat se ho k důkazu o oprávněnosti návrhu na zbavení rodičovské zodpovědnosti. Právní posouzení věci odvolacím soudem je tudíž správné, neboť odvolací soud správně dovodil, že se otec s dcerou po rozvodu manželství stýkal, o dceru projevoval zájem, dcera zájem o otce opětovala do okamžiku, než tyto styky zmařila matka. Za vadu řízení nelze v této souvislosti považovat to, že nezletilá nebyla vyslechnuta odvolacím soudem, neboť její výslech by na shora uvedených závěrech odvolacího soudu, že ze strany otce nedošlo k závažnému porušení rodičovských práv, nemohl nic změnit. Odvolací soud postupoval správně, když neprovedl důkaz znaleckým posudkem nebo výslechem nezletilé, protože tyto důkazy nebyly ke zjištění skutkového stavu věci a k jeho právnímu posouzení podstatné. Nemůže se tedy jednat
o vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle čl. II. bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 18. prosince 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Nejvyšší soud České republiky po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) a že přípustnost dovolání proti meritornímu výroku rozsudku odvolacího soudu je založena ustanovením §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přezkoumal v uvedeném rozsahu napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Dovolací soud je při přezkoumávání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněným dovolacím důvodem (§242 odst. 3 o. s. ř.). Přitom vychází z toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§41 odst. 2 o. s. ř.) – v daném případě důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (vady řízení), §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci) a §241a odst. 3 o. s. ř. (skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování).
Je-li dovolání přípustné, jako je tomu v posuzovaném případě, dovolací soud přihlédne k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i kdyby nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani tyto vady nenamítá.
Jiné vady řízení jsou způsobilým dovolacím důvodem a jsou právně relevantní při přezkumu v dovolacím řízení jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Při zjišťování existence takových vad jde o posouzení příčinné souvislosti mezi vadou řízení a nesprávností rozhodnutí, které může vyústit v závěr
o nesprávnosti rozhodnutí následkem vady řízení jen tehdy, nelze-li dovodit, že by obsah výroku rozhodnutí byl stejný i za situace, kdyby k této vadě řízení vůbec nedošlo.
Vadou řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. je v první řadě nesprávnost zjištění skutkového stavu nikoli z pohledu výsledku hodnocení provedených důkazů, jímž může být skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, nýbrž z pohledu postupu soudu v důkazním procesu. Uvedenou vadu dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.). Za takovou vadu dovolatelka v dovolání označuje postup odvolacího soudu, který neprovedl důkaz výslechem nezletilé, ač dovolatelka tento důkazní návrh v odvolacím řízení navrhla, ani případně nepřistoupil k ustanovení znalce z oboru dětské psychologie k podání znaleckého posudku stran zjištění vazby nezletilé k jejímu otci.
Dovolatelka sice správně odkazuje na ustanovení §120 odst. 2 o. s. ř., podle kterého i v řízení o zbavení rodičovské zodpovědnosti rodiče k nezletilému dítěti je soud povinen provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány, do jisté míry však již přehlíží, že okruh právně významných skutečností, které je v takovém typu řízení soud povinen verifikovat, je předurčován vymezením těch právně relevantních skutečností, které jsou vymezeny v hypotéze právní normy, jež daný institut, v tomto případě zbavení rodičovské zodpovědnosti, upravuje, resp. při jejichž naplnění je nezbytné dané pravidlo chování na daný případ aplikovat. Tímto hmotněprávním ustanovením je zde §44 odst. 3 zák. o rod, jež stanoví, že zneužívá-li rodič svou rodičovskou zodpovědnost nebo její výkon nebo ji závažným způsobem zanedbává, soud jej rodičovské zodpovědnosti zbaví. Jakkoliv nemůže být žádných pochyb o tom, že dítě má právo být slyšeno v každém řízení, které se ho dotýká (srov. čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte publikované pod č. 104/1991 Sb. a §31 odst. 3 zák. o rod.), neznamená to ještě, že dítě musí být bezpodmínečně v každém takovém řízení slyšeno, zejména v procesní situaci, kdy již pro absenci jiných právně významných skutečností by takový postup či další dokazování bylo zjevně nadbytečné a neúčelné. Protože odvolací soud – jak bude rozvedeno níže – důvodně dospěl k závěru, že v daném případě podmínky pro zbavení rodičovské zodpovědnosti otce k nezletilé osvědčeny nebyly, nepřistoupil k uvedenému slyšení nezletilé, ani k ustanovení znalce za účelem podání předmětného znaleckého posudku Navíc s ohledem na provedené dokazování při odvolacím jednání dne 18. prosince 2008 (viz protokol o jednání před odvolacím soudem z uvedeného dne na č.l. 76 a násl.) matka ponechala „na zvážení soudu, zda neprovést výslech nezl. D., jinak rovněž další důkazní návrhy nečiní.“, nečinila však v uvedeném směru tak kategorický požadavek důkazní verifikace, na němž nyní staví jeden ze svých dovolacích důvodů. Z pohledu dovolacího soudu proto ve zreferované procesní konstelaci nelze spatřovat jinou vadu, jež by z pohledu výsledku zatěžovala odvolací řízení a měla by naplnit důvodně uplatněný dovolací důvod.
Dovolatelka dále ve svém dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). Tento dovolací důvod míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, které bylo podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu, je vadné. Musí tedy jít o skutkové zjištění, na jehož základě odvolací soud věc posoudil po stránce právní,
a které nemá oporu v provedeném dokazování (jde tedy o případ, kdy nesprávné skutkové zjištění bylo příčinou nesprávného rozhodnutí). Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesu účastníků nevyplynuly nebo ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo jestliže soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, resp. vyšly za řízení najevo, nebo v hodnocení důkazů po případě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo konečně jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem, vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného, resp. procesního práva.
S přihlédnutím k vyloženému je pak zřejmé, že odvolací soud se získáním skutkových podkladů pro své rozhodnutí zabýval zcela odpovědně a zákonu odpovídajícím způsobem. Je-li dovolatelkou v dovolání vytknuto, že odvolací soud převzal skutková zjištění okresního soud, pak ani v tomto směru nelze dovodit nějaké pochybení či rozpor s následně odvolacím soudem zformulovaným skutkovým závěrem, který podrobil právnímu posouzení. Jak se podává z odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku krajského soudu, ani odvolací soud nic neměnil na dílčích skutkových zjištěních, že otec nečinil ohledně zdravotního stavu nezletilé dotazy na lékařku, na školu, kterou nezletilá navštěvuje atd. Současně však odvolací soud po zopakování důkazů v odvolacím řízení měl procesní podklad pro tvorbu dalších dílčích skutkových zjištění, a to na základě listinných důkazů a výslechů rodičů nezletilé. Konkrétně tedy odvolací soud na základě dokazování v odvolacím řízení zjistil, že „v měsících lednu a únoru 2007 otec zaslal na výživu nezletilé po 2.500,- Kč, částky 300,- Kč mu byly v každém z uvedených měsíců vráceny zpět. V květnu 2006 a prosinci 2006 byly otcem navíc zaslány částky po 2.000,- Kč, i tyto byly matkou vráceny. I v následujících letech včetně roku 2008 byly poskytovány otcem určité částky, navíc, kupř. v květnu 2007 částka 2.000,- Kč jako příspěvek k narozeninám, veškerá tato plnění byla vždy matkou vrácena. Balíčky byly nezletilé otcem zaslány jednou v roce 2004, poté dvakrát v roce 2006 a naposledy v dubnu 2007. Uvedená zjištění byla učiněna z otcem předložených poštovních poukázek, jakož i z podacích lístků. Matka tyto skutečnosti nijak nezpochybňovala a uvedla, že tato plnění považovala za jakési uplácení nezletilé, z tohoto důvodu vše také vracela.“ V předešlých výpovědích (v řízení před okresním soudem) matka nezletilé také mj. vypověděla, že „D. si na otce nevzpomíná, když jí přijde od něj lístek na narozeniny, tak na lístku začmárá jméno otce. Otec zasílá nezletilé pouze lístky na Vánoce...“ (výslech matky nezletilé dne 24. 6. 2008 na č. l. 58), a že „dalším důvodem pro zbavení rodičovské zodpovědnosti je to, že nastane doba, kdy nezletilé bude nutno vyřizovat nějaké doklady, kde by byl nutný i podpis otce. Jelikož otec vlastně nezletilou vůbec nezná, tímto způsobem by nemuselo dojít k tomu, že bych musela souhlas otce získávat...Já se chci s mým přítelem vzít, ponesu příjmení podle něj a také nezletilá by se tak chtěla jmenovat. Poslala otci v tomto směru SMS zprávu, na kterou otec rezolutně odpověděl, že se změnou příjmení nesouhlasí. Balíčky, které otec zasílal, se mu vracely, neboť je D. nechtěla.“
Z vyloženého nelze podle názoru dovolacího soudu proto dovodit, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nýbrž naopak, že odvolací soud
po zopakování právně relevantních důkazních prostředků, s navázáním na skutková zjištění učiněná okresním soudem, si vytvořil dostatečný podklad pro skutkový závěr, jak jej vyložil v odůvodnění svého rozsudku, který má oporu v obsahu spisu. Z toho
je tedy zřejmé, že ani dovolatelkou namítaný dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 3 o. s. ř. nebyl v této věci naplněn.
Konečně dovolatelka ve svém dovolání také namítala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné tehdy, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle již shora citovaného ustanovení §44 odst. 3 zák. o rod. zneužívá-li rodič svou rodičovskou zodpovědnost nebo její výkon nebo ji závažným způsobem zanedbává, soud jej rodičovské zodpovědnosti zbaví.
Nejvyšší soud České republiky k institutu zbavení rodičovské zodpovědnosti judikoval, že závažným zanedbáváním rodičovských povinností je zejména dlouhodobé neplnění rodičovských práv a povinností (rodičovské zodpovědnosti), trvalé ponechání dítěte ve výchovném zařízení spojené s nezájmem o toto dítě a s neprojevením snahy převzít je do rodinné výchovy, nemorální způsob života rodičů, soustavné neplnění vyživovací povinnosti k dítěti, trestní postih pro zanedbávání povinné výživy apod.Vyložil dále, že závažným zanedbáváním rodičovských povinností je i případ, kdy rodič o dítě po dlouhou dobu neprojevil jakýkoliv zájem, neposílá mu žádné dárky, nad rámec běžného výživného mu neposkytuje ničeho, neinformoval se o jeho zdravotním stavu ani prospěchu ve škole a nepokusil se s nezletilým navázat kontakt. Zdůraznil také, že ke zbavení rodičovské zodpovědnosti nestačí jen ojedinělé vybočení nebo opomenutí rodičovské péče, ale zneužívání či zanedbávání rodičovské zodpovědnosti musí dosáhnout takového stupně, že zbavení rodičovské zodpovědnosti je jediným účinným prostředkem ochrany dítěte. Předpokladem pro zbavení rodičovské zodpovědnosti je, že rodič neplní své povinnosti, ač by je plnit mohl (usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. srpna 2006, sp. zn. 30 Cdo 2873/2005, in www.nsoud.cz).
V posuzované věci krajský soud ovšem dospěl k závěru, že skutečnosti, které byly zjištěny v řízením prvoinstančním i odvolacím, nedávají žádného podkladu pro úvahu o aplikaci ustanovení §44 odst. 3 zákona o rodině, tedy ke zbavení rodičovské zodpovědnosti otce k nezletilé. Pokud odvolací soud zákonem předepsaným způsobem v řízení, jež nebylo zatíženo žádnými vadami, mj. zjistil, že „dítě není žádným způsobem otcem ohrožováno, otec...svou existenci připomíná pouze prostřednictvím vyšších částek, zasílaných při určitých příležitostech pro dítě..“, dále že „snaha otce o obdarování dítěte, prokázaná v celém období od roku 2004 do roku 2008 v žádném případě neumožňuje uzavírat, že by otec zanedbával své rodičovské povinnosti...když otec na dítě pamatuje při příležitosti narozenin, Vánoc..“ dále že „kontakty (roz. otce s nezletilou) byly ukončeny proto, že nezletilá otci sdělila, že se s ním stýkat nechce“, a konečně že „matka celým svým postojem v řízení, jakož i svými tvrzeními dává zjevně najevo, že si styk otce s dítětem nepřeje“, v důsledku čehož otci vracela zpět balíčky, které otec zaslal nezletilé, nelze než konstatovat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na správném právním posouzení věci, neboť hmotněprávní podmínky pro zbavení rodičovské zodpovědnosti v daném případě očividně splněny nebyly a že tedy odvolací soud rozhodl ve věci v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nedůvodný je přitom v dovolání matky učiněný odkaz na shora již citované usnesení dovolacího soudu, neboť v posuzovaném případě rodič o své nezletilé dítě neprojevoval žádný zájem, neposílal dítěti ani dárky a byl ve vztahu k dítěti zcela nečinný, což se ovšem skutkově nekryje s případem v této věci, a proto i v tomto směru dovolací argumentace matky postrádá jakoukoli judikatorní oporu.
Matce nezletilé se tedy prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozsudku. Proto Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst. 2 části věty před středníkem OSŘ její dovolání zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 o. s. ř., když podmínky pro aplikaci ustanovení §146 odst. 1 písm. a) o. s. ř., věta za středníkem, splněny nebyly.
O odměně a dalších nárocích zástupce matky (advokáta), který má ve smyslu ustanovení §140 odst. 2 o. s. ř. vůči státu nárok na hotové výdaje a odměnu za zastupování (popřípadě též na náhradu za daň z přidané hodnoty) podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je příslušný rozhodnout soud prvního stupně.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. srpna 2009
JUDr. Karel P o d o l k a , v. r.
předseda senátu