ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.176.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 176/2020-424
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobců a) L. R. , narozeného XY, bytem XY, b) T. R. , narozené XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 30 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 32 Nc 10117/2016, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 1. 2019, č. j. 28 Co 393/2018-259, takto:
I. Dovolací řízení se v rozsahu výroku II usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 1. 2019, č. j. 28 Co 393/2018-259, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 10. 2018, 32 Nc 10117/2016-213, ve výroku I, jímž byl odmítnut návrh žalobců na zahájení řízení ze dne 13. 5. 2016 soudu došlý dne 16. 5. 2016 ve spojení s podáním ze dne 15. 6. 2016, zastavuje ; jinak se dovolání odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 26. 10. 2018, č. j. 32 Nc 10117/2016-213, byl odmítnut návrh žalobců na zahájení řízení ze dne 13. 5. 2016 soudu došlý dne 16. 5. 2016 ve spojení s podáním ze dne 15. 6. 2016 (výrok I) a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 2. 1. 2019, č. j. 28 Co 393/2018-259, zastavil řízení o další žádosti žalobců o ustanovení zástupce pro řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím (výrok I), potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III), když dospěl k závěru, že žalobci podávají žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, aniž by tvrdili a doložili relevantní skutečnosti. Z obsahu podání žalobců je přitom patrné, že jsou nepochybně schopni porozumět poučením a pokynům soudu, proto lze jejich jednání považovat za sudičské. Ve vztahu k návrhu na zahájení řízení odvolací soud uvedl, že podání žalobců jsou zmatená a nesrozumitelná a ani výkladem nelze dovodit, jakým konkrétním jednáním či opomenutím měla jejich majetková a nemajetková újma vzniknout, v čem spočívá, zda, kdy a koho o náhradu újmy žádali a s jakým výsledkem.
Usnesení odvolacího soudu napadli žalobci (dále též „dovolatelé“), nezastoupení advokátem, včasným dovoláním, aniž zaplatili soudní poplatek za dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Dovolání žalobců není dle §238 odst. 1 písm. h) a j) o. s. ř. přípustné v rozsahu výroku III, jímž bylo napadeným usnesením odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení a v rozsahu výroku I, jímž odvolací soud zastavil řízení o další žádosti žalobců o ustanovení zástupce pro řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím. Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle §243c odst. 1 odmítl.
Jestliže dovolání není podle §238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobců (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Ve zbývajícím rozsahu žalobcům podáním dovolání vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč. Dovolatelé byli vyzváni k zaplacení soudního poplatku za dovolání v tomto dovolacím řízení usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, č. j. 30 Cdo 176/2020-386.
Nejvyšší soud nepřihlédl k další opakované žádosti dovolatelů o osvobození od soudních poplatků, poněvadž soudy jejich poměry za účelem zvážení, zda splňují podmínky pro osvobození od soudních poplatků, posoudily např. v usnesení ze dne 16. 4. 2019, č. j. 32 Nc 10117/2016-269, ve spojení s usnesením ze dne 30. 5. 2019, č. j. 28 Co 178/2019-292, a jejich naplnění neshledaly, tudíž by rozhodnutí o jejich další žádosti bylo pouze formální. Nadto je z ní zcela zřejmé, že dovolatelé neuvádí žádnou změnu svých poměrů.
Protože žalobci nezaplatili soudní poplatek za dovolání, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobců proti napadenému usnesení podle §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve výše uvedeném rozsahu zastavil.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2020
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu