ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.1833.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 1833/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou v právní věci žalobkyně H. T. , zastoupené Ladislavem Ejemem, advokátem se sídlem v České Lípě, Eliášova 998, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 408.333,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 233/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2014, č. j. 55 Co 391/2014-100, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně (dále též „dovolatelka“) proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“) trpí vadami, které nebyly ve lhůtě vymezené v §241b odst. 3 o. s. ř. odstraněny a nelze pro ně v dovolacím řízení pokračovat.
V daném případě se žalobkyně domáhala úhrady zadostiučinění za údajnou nemajetkovou újmu vzniklou jí na základě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce trestního řízení, k němuž se dovolatelka připojila se svým nárokem jako poškozená. V předmětném trestním řízení bylo stanoveno, že poškození mohou uplatňovat svá práva pouze prostřednictvím společného zmocněnce. Dovolatelka však nebyla zahrnuta mezi poškozené a rozsudek vydaný v předmětném trestním řízení jí nebyl doručen; z toho dovolatelka usuzovala, že „řízení není ve vztahu k ní dosud skončeno.“ Dovolatelka dále namítala, že délka řízení odůvodňuje přiznání zadostiučinění. Odvolací soud v odůvodnění (v záhlaví označeného) rozsudku vyložil, že „újma nemohla vzniknout poškozenému i v době, kdy bylo řízení pravomocně skončeno“ , přičemž o „výši nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení se poškozený dozví nejpozději k okamžiku skončení posuzovaného řízení.“ Odvolací soud v rozsudku dále konstatoval, že žalobou uplatněný nárok je promlčen, jelikož žaloba byla podána dne 20. listopadu 2013, zatímco řízení bylo pravomocně skončeno k 9. březnu 2010, z čehož vyplývá, že „šestiměsíční promlčecí doba stanovená v §32 odst. 3 zákona uplynula marně.“
Proti tomuto rozsudku podala dovolatelka dovolání, z nějž však není zřejmé, v řešení které konkrétní otázky se odvolací soud odchýlil a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolatelka totiž prostřednictvím svého advokáta v podaném dovolání nevymezila žádné ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání taxativně vymezených v §237 o. s. ř.; neuvedla okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Lze k uvedenému dodat, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v §241a ve vazbě na §237 vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. června 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, které je – stejně jako níže cit. usnesení - veřejnosti přístupné na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz ). Ústavní soud pak např. v usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15, „naznal, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitosti dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup.“
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl (§243c odst. 1, věta první, §243f odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. května 2015
JUDr. Pavel V r c h a
předseda senátu