ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.200.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 200/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce J. Š. , zastoupeného JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Plzni, Náměstí Republiky 2/2, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy , se sídlem v Praze 1, Nábřeží Ludvíka Svobody 12/1222, o zaplacení částky 60.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 8/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2013, č. j. 51 Co 77/2013 - 61, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2013, č. j. 51 Co 77/2013 – 61, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, č. j. 24 C 8/2011 – 50, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na zaplacení částky 60.000,- Kč zamítl. Uvedené částky se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí Obecního úřadu Druztová (č. j. Plot/565/07/05) a Krajského úřadu Plzeňského kraje (č. j. DSH/3749/08).
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně byla rozhodnutím Obecního úřadu Druztová, č. j. Plot/565/07/05, žalobci uložena pokuta ve výši 100.000,- Kč. Krajský úřad Plzeňského kraje jako odvolací orgán pokutu snížil na částku 60.000,- Kč. Obě rozhodnutí byla pro vady řízení (nepřezkoumatelnost) zrušena rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 12. 2009, č. j. 57 Ca 50/2008 – 105, neboť v nich nebylo náležitě odůvodněno, proč správní orgány dospěly k závěru, že na pozemku žalobce se nachází veřejně přístupná účelová komunikace. V novém řízení u Obecního úřadu Druztová nebylo o věci dosud meritorně rozhodnuto.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že se jedná o nezákonná rozhodnutí, jejich vydání vedlo ke vzniku nemajetkové újmy žalobce a žalobě vyhověl. Odvolací soud oproti tomu založil napadené rozhodnutí na závěru, že rozhodnutí Obecního úřadu Druztová, č. j. Plot/565/07/05, a Krajského úřadu Plzeňského kraje, č. j. DSH/3749/08, nelze považovat za nezákonná rozhodnutí, protože v novém řízení po jejich zrušení nebylo zatím vydáno meritorní rozhodnutí. V posuzovaném případě nejsou proto dosud splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“.
Žalobce v dovolání uvedl, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Podle žalobce je nezákonnost rozhodnutí obecního úřadu a krajského úřadu evidentní. Žalobce dále cituje komentářovou literaturu (srov. Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012), podle které „nelze ustoupit ze základní premisy, že podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna objektivně (a bez možnosti přezkumu soudem ve sporu o náhradu škody) tím, že příslušný orgán rozhodnutí právě pro nezákonnost zrušil či změnil. Odlišné vymezení práv či povinností v rozhodnutí nezákonném a rozhodnutí, které je výsledné, pak zpravidla představuje podstatu a základ újmy.“ Závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 593/2003, nelze aplikovat paušálně.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že žalobce své dovolání odůvodňuje pouze komentářem z odborné publikace a právním názorem jejího autora a neuvádí žádná jiná rozhodnutí dovolacího soudu, od nichž by se odvolací soud odchýlil, nejsou tedy naplněny podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné v otázce, zda je nezbytným předpokladem splnění podmínky existence nezákonného rozhodnutí ve smyslu §8 odst. 1 OdpŠk, aby bylo po zrušení nezákonného rozhodnutí vydáno nové rozhodnutí ve věci. Při řešení této otázky se odvolací soud odchýlil od judikatury soudu dovolacího.
Odvolací soud v napadeném rozsudku uvedl, že napadené rozhodnutí dosud není nezákonné, neboť v novém řízení po zrušení původních rozhodnutí o udělení pokuty nebylo zatím vydáno konečné meritorní rozhodnutí.
Podle judikatury Nejvyššího soudu je však podmínka zrušení rozhodnutí pro nezákonnost (§8 odst. 1 OdpŠk) zásadně splněna již po zrušení rozhodnutí, bez ohledu na výsledek dalšího řízení (samozřejmě pouze za předpokladu, že důvodem zrušení předmětného rozhodnutí byla jeho nezákonnost). Stejný názor vyslovil Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4379/2007, ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1110/2010, a ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 30 Cdo 443/2013.
Nezákonné rozhodnutí ve smyslu §8 OdpŠk je pravomocné (případně bez ohledu na právní moc vykonatelné) rozhodnutí, které bylo zrušeno nebo změněno příslušným orgánem pro nezákonnost (blíže srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 30 Cdo 443/2013). V posuzovaném případě byly požadované podmínky splněny - rozhodnutí Obecního úřadu Druzdová, č. j. Plot/565/07/05, a rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, č. j. DSH/3749/08, byla pro nezákonnost zrušena rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 12. 2009, č. j. 57 Ca 50/2008 – 105, neboť v nich nebylo náležitě odůvodněno, proč správní orgány dospěly k závěru, že na pozemku žalobce se nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Podmínka vydání nového meritorního rozhodnutí ve věci není §8 OdpŠk vyžadována a neplyne ani z výše uvedené judikatury Nejvyššího soudu. Lze tedy uzavřít, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a jedna z podmínek vzniku odpovědnosti státu za škodu byla splněna.
Otázka dalšího vývoje řízení může však být relevantní pro zjišťování vzniku škody, případně nemajetkové újmy, a eventuálně příčinné souvislosti. V některých případech je tedy konečný výsledek dalšího řízení po zrušení nebo změně rozhodnutí pro nezákonnost třeba zohlednit. I kdyby se však nezákonné rozhodnutí v dalším rozhodnutí ukázalo jako věcně správné (např. pokud rozhodnutí bylo zrušeno, ale jeho výrok byl totožný s výrokem konečného rozhodnutí ve věci), na jeho nezákonnosti ve smyslu §8 OdpŠk to nic nezmění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 190/2013).
Předpokladem vzniku odpovědnosti státu za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím je současné splnění tří podmínek: 1) zrušení rozhodnutí pro nezákonnost, 2) vznik újmy a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem újmy. V každém jednotlivém případě uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy je třeba zkoumat splnění uvedených tří podmínek, tedy rovněž to, zda ve sféře poškozeného vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí újma. V některých případech pak bude pro posouzení, zda újma ve sféře poškozeného vznikla, třeba znát konečný výsledek řízení po zrušení rozhodnutí (uvedené ostatně obdobně platí i pro posouzení vzniku škody, což Nejvyšší soud popsal ve výše uvedeném rozsudku sp. zn. 30 Cdo 190/2013).
Mohou však nastat i případy, kdy újma poškozeného je takového charakteru, že její vznik je zřejmý již po zrušení nezákonného rozhodnutí, a to bez ohledu na to, jaký bude konečný výsledek celého řízení po zrušení nezákonného rozhodnutí.
V této věci bude proto na soudu, aby posoudil, zda je před vydáním nového (konečného) správního rozhodnutí ve věci možné zhodnotit, jestli žalobci tvrzená újma v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí vznikla. Opačný závěr (že vznik újmy v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí není možné posoudit před vydáním konečného správního rozhodnutí) by vedl k zamítnutí žaloby tzv. pro tentokrát.
Pro uvedené posouzení je zásadní, jakým způsobem žalobce svoji újmu, jež mu měla být vydáním nezákonného rozhodnutí způsobena, vymezil.
V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když v žalobě ani později v řízení žalobce dostatečně srozumitelně a určitě neuvedl, zda požaduje zadostiučinění pouze za újmu vzniklou mu v důsledku vydání rozhodnutí Obecního úřadu Druzdová, č. j. Plot/565/07/05, a rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje č. j. DSH/3749/08, nebo zda požaduje zadostiučinění za újmu způsobenou mu v důsledku dalších skutečností – množství rozhodnutí, kterými se správní orgány „snaží žalobce přimět k tomu, aby strpěl veřejné užívání pozemků ve svém vlastnictví“, zaujatosti, se kterou vůči němu správní orgány postupují, četnosti úkonů správních orgánů vůči žalobci, opakovaného podávání návrhů na výkon rozhodnutí proti žalobci atd. Žaloba proto trpí vadou spočívající v její nesrozumitelnosti a bylo na soudech, aby žalobce vyzvaly k odstranění této vady postupem podle §43 odst. 1 o. s. ř.
V tomto směru musí žalobce přesně specifikovat, v důsledku kterých skutečností mu tvrzená újma vznikla a v čem má tato újma spočívat. Jestliže žalobce požaduje zadostiučinění pouze za újmu způsobenou mu dvěma výše uvedenými nezákonnými rozhodnutími, musí vymezit, v čem tato újma spočívá. Jestliže žalobce požaduje zadostiučinění za újmu, která mu vzniká v důsledku činnosti správních orgánů již od roku 2003, musí konkrétně vymezit, v kterých krocích kterých správních orgánů spatřuje nesprávný úřední postup, příp. kterými konkrétními nezákonnými rozhodnutími kterých správních orgánů mu byla újma způsobena.
Protože právní posouzení nároku žalobce odvolacím soudem je z důvodu shora vyloženého nesprávné, a řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení žalobcova nároku, Nejvyšší soud podle §243e odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil. Jelikož se důvody pro zrušení rozsudku odvolacího soudu vztahují i na rozsudek soudu prvního stupně, když navíc bude potřeba odstranit neurčitost žaloby postupem podle §43 odst. 1 o. s. ř., zrušil Nejvyšší soud podle ustanovení §243e odst. 2 věty druhé i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu podle stejného ustanovení vrátil k dalšímu řízení.
Soudy jsou v dalším řízení vázány právními názory v tomto rozhodnutí vyslovenými (§243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. září 2014
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu