ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2025.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 2025/2017-301
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem ve věci žalobkyně RASTRA AG-CZ a.s. , identifikační číslo osoby 25288041, se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1484, zastoupené Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 70, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o 15 586 877 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 44/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2017, č. j. 16 Co 85/2016-245, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 2. 2016, č. j. 25 C 44/2014-53, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 2. 2016, č. j. 25 C 44/2015-53, se zastavuje .
II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2017, č. j. 16 Co 85/2016-245, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 2. 2017, č. j. 16 Co 85/2016-245, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 2. 2016, č. j. 25 C 44/2014-53, jímž byla odmítnuta žaloba podaná dne 17. 6. 2014 (výrok I. usnesení soudu prvního stupně) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. usnesení soudu prvního stupně) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Soudy takto rozhodly o žalobě, prostřednictvím které se žalobkyně domáhala po žalované částky 15 586 877 000 Kč (skládající se z dílčích požadavků), přičemž se mělo jednat o škodu žalobkyni vzniklou v důsledku legalizace financování účasti organizovaného zločinu na nezákonném trestním stíhání zástupců a společníků úpadce RASTRA AG-CZ a. s. a zástupců většinových konkurzních věřitelů úpadce RASTRA AG-CZ a. s. neinkasovanou daní z příjmů právnických osob odpovídající 480 miliónům korun zisku po zdanění k prohlášení konkurzu RASTRA AG-CZ a. s.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že i po doplnění žaloba trpí takovými nedostatky, pro které nelze pokračovat v řízení. Vylíčení rozhodujících skutečností je natolik kusé, že nelze jednoznačně dovodit, jaký skutek či jaké skutky mají být předmětem řízení. Žalobce dostatečně neindividualizoval skutkový děj a jeho podání obsahují pouze povšechná a blíže neupřesněná tvrzení, že nelze dovodit, jaká konkrétní pochybení státní orgány učinily.
Žalobkyně dne 4. 4. 2017 učinila podání o rozsahu 267 stran, přičemž v základu je toto podání členěno na tři části, z nichž první část má (podle výslovného označení) představovat dovolání proti usnesení Městského soudu ze dne 2. 2. 2017, č. j. 16 Co 85/2016-245, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 2. 2016, č. j. 25 C 44/2014-53. Druhá část je pak označena jako prohlášení advokáta žalobce a třetí část jako výhrada vyloučení některých (pozn. celkem 29 konkrétně vyjmenovaných) soudců Nejvyššího soudu z důvodu dle ust. §14 odst. (1) OSŘ v souvislostech části první hlavy I zákona č. 89/2012 Sb. Obdobně jako v řadě podání v jiných věcech, v nichž se různé subjekty domáhají po státu náhrady škody v souvislosti s konkursním řízením úpadce RASTRA AG-CZ a. s., podání v podstatě představuje stěží srozumitelný hanopis osočující orgány státu a vyjmenovávané osoby ze spolčení s organizovaným zločinem. I v tomto případě je text bez zjevné systematiky rozčleněn do víceúrovňových seznamů s odrážkami (či číslováním), přičemž převážně není zřejmé, kde končí jeden argument a začíná jiný.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
V první části podání žalobkyně (označené jako dovolání a nacházející se na str. 1 – 63) je uvedeno, že se dovolání opírá o přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. a že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2017, č. j. 16 Co 85/2016-245, závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak (pozn. tato otázka má být obsažena v části 1. I podání), která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena (pozn. tato otázka má být obsažena v části 1. II podání) a která nemá být dovolacím soudem rozhodována rozdílně (pozn. tato otázka má být obsažena v části 1. III podání). Dovolání je ovšem toliko směsicí žalobkyniných tvrzení, představ a názorů, přičemž formulace jakékoliv právní otázky absentuje. Jelikož dovolání napadající usnesení odvolacího soudu neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), pročež v dovolacím řízení nelze pro vady pokračovat, dovolací soud dovolání v uvedeném rozsahu podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Řízení o „dovolání“ proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 2. 2016, č. j. 25 C 44/2014-53, Nejvyšší soud podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil, jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněný pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pouze pro úplnost dovolací soud podotýkám, že co se týká namítaného vyloučení soudců Nejvyššího soudu, rozhodl tento soud usnesením ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 20 Nd 300/2017, že JUDr. Blanka Moudrá a JUDr. Ivana Zlatohlávková, nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Příhody, vedené pod sp. zn. 33 Nd 215/2017. Usnesením ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 33 Nd 215/2017, Nejvyšší soud rozhodl, že JUDr. Miroslav Gallus, JUDr. Pavel Příhoda a JUDr. Hana Gajdzioková, nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu vedené pod sp. zn. 32 Nd 152/2017. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2018, č. j. 32 Nd 152/2017-300, bylo rozhodnuto, že soudci Nejvyššího soudu JUDr. František Ištvánek, JUDr. Bohumil Dvořák, JUDr. Pavel Simon nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 2025/2017 a že se ve zbývajícím rozsahu k námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu jako k nepřípustné nepřihlíží.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. března 2018
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu