ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.208.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 208/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce P. S., zastoupeného JUDr. Janou Jakoubkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Banskobystrická 68, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 100.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 63/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2010, č. j. 55 Co 27/2010-79, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 11. 2009, č. j. 11 C 63/2009-45, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 100.000,- Kč, jež měla být žalobci způsobena nesprávným úředním postupem Městského soudu v Brně ve věci pod sp. zn. 35 C 1/2003 (dále jen „původní řízení“), spočívajícím v jeho nepřiměřené délce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012 - (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatel vymezil obsahově dovolací důvod tak, že dosavadní soudní praxe není jednotná, neboť ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 297/2009 mu byla přiznána v prakticky totožné věci částka 45.000,- Kč, aniž by soud danou částku snižoval pro složitost jednání, zatímco v této věci mu bylo soudem přiznáno zadostiučinění jen do částky 9.000,- Kč. Skutečnost, že v různých řízeních bylo o „prakticky totožných nárocích“ rozhodnuto odlišně, však nezakládá zásadní právní význam napadeného rozsudku. Ten by zakládalo pouze odlišné posouzení konkrétní právní otázky, jak z §237 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, kterou však žalobce ve svém dovolání nevymezuje.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani pouhý nesouhlas žalobce s výší přisouzeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a sama o sobě nemůže představovat jiné řešení ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009).
Dovolací soud nemohl přihlédnout k tvrzením žalobce ohledně zhoršení jeho zdravotního stavu v důsledku délky posuzovaného řízení a na jejich podporu předloženým zprávám ze dne 20. 5. 2010 a 9. 9. 2010 (viz §241a odst. 4 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. března 2012
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu