ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.2245.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 2245/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Lenky Dopitové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného D. S. , zastoupeného JUDr. Alešem Janů, advokátem se sídlem v Táboře, Čelkovická 445, proti povinnému M. L. , zastoupenému Mgr. Martinem Heřmánkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Dřevná 382/2, pro 563 348,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 24 EXE 2306/2012, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 2. 2013 , č. j. 29 Co 584/2012-87, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud usnesením ze dne 2. 10. 2012, č. j. 24 EXE 2306/2012-52, zastavil k návrhu povinného exekuci a oprávněnému uložil zaplatit povinnému náklady řízení a náklady exekuce. Soud provedl důkaz dohodou o narovnání ze dne 14. 2. 2012 a zjistil z ní, že jejím předmětem bylo odstranění spornosti 1) existence vzájemných pohledávek povinného proti oprávněnému ve výši 1 374 331,- Kč, 2) důsledků neposkytnutí půjčky povinným oprávněnému v plném rozsahu a 3) stavu vzájemných pohledávek. Povinný v dohodě prohlásil, že uznává neexistenci svých vzájemných pohledávek vůči věřiteli ve výši 1 374 331,- Kč. Strany určily, že po započtení pohledávky povinného povinný oprávněnému dluží 726 348,- Kč na jistině spolu s 6 % ročním úrokem z částky 1 190 000,- Kč od 20. 9. 2008 do 30. 10. 2008, s 6 % ročním úrokem z částky 400 000,- Kč od 31. 10. 2010 do 30. 9. 2011 a s 6 % úrokem z částky 726 348,- Kč od 1. 10. 2008 do zaplacení. Oprávněný v dohodě prohlásil, že se vzdává práva na úroky z prodlení. Dále okresní soud z dohody zjistil, že povinný se zavázal na výše uvedenou pohledávku zaplatit částku 163 000,- Kč v penězích a zbytek pohledávky splnit tak, že bude pro oprávněného zajišťovat zakázky na truhlářské práce v minimálním finančním objemu 1 500 000,- Kč ročně, přičemž za každou zakázku si bude povinný započítávat na úhradu zbývajícího dluhu 5% marži z ceny zakázky. Oprávněný je dle dohody oprávněn zůstatek své pohledávky vymáhat exekučně či v rámci soudního výkonu rozhodnutí poté, co uplyne 14 dní od doručení výzvy povinnému. Okresní soud uzavřel, že uvedená dohoda je podle svého obsahu dohodou o narovnání, neboť se netýkala pouze původní pohledávky oprávněného, ale jejím obsahem byla i dohoda stran ohledně pohledávek povinného vůči oprávněnému ve výši 1 374 331,- Kč a dále ohledně pohledávky povinného vůči oprávněnému z titulu půjčky ve výši 400 000,- Kč. Právní důvod pohledávky oprávněného, deklarovaný pravomocným rozhodnutím, tak podle názoru okresního soudu zanikl po vydání exekučního titulu v důsledku uzavření dohody o narovnání; z toho dovodil, že pro vymožení nového závazku nelze vést exekuci na základě exekučního titulu přiznávajícího původní pohledávku. Exekuční titul je neúčinný a je dán důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Na rozdíl od okresního soudu dovodil, že ujednání učiněná účastníky v bodě II. a IV. dohody ze dne 14. 2. 2012 směřovala k uzavření dohody, kterou strany pouze měnily své vzájemné povinnosti a práva přiznaná exekučním titulem ohledně jistiny ve výši 726 348,- Kč, a to ve způsobu a termínu splatnosti a u částky 563 348,- Kč i ohledně způsobu plnění (úhrada formou zápočtů na vzájemné pohledávky na obchodní marži). Odvolací soud posoudil ujednání jako kumulativní novaci ve smyslu §516 obč. zák. Zároveň se dle odvolacího soudu strany dohodly na sjednání rozvazovací podmínky podle §36 odst. 2 obč. zák. s tím, že pokud nebude splněna účastníky uzavřená dohoda ohledně změněné splatnosti částek 100 000,- Kč a 63 000,- Kč a ohledně zbytku pohledávky ve výši 563 348,- Kč kromě změněné splatnosti i nově sjednaný způsob splnění závazku dlužníka ve vztahu k věřiteli, dohoda sjednaná dne 14. 2. 2012 se ruší a věřitel bude oprávněn zůstatek své pohledávky vymáhat exekučně. Z uzavřené dohody pak nevyplývá, že ohledně částky 726 348,- Kč se strany dohodly na tom, že původní závazek přiznaný exekučním titulem v tomto rozsahu zanikne a bude nahrazen novým, vyplývajícím z narovnání. V důsledku odlišného právního názoru odvolací soud již nezkoumal, rozhodné skutečnosti, tj. zda povinný ve vztahu k oprávněnému jako věřitel porušil své povinnosti sjednané v dohodě ze dne 14. 2. 2012 takovým způsobem, že došlo k naplnění rozvazovací podmínky. Odvolací soud uzavřel, že s ohledem na chybný právní názor je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, proto jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Povinný pojí přípustnost dovolání ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“), s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přičemž namítá, že dohoda ze dne 14. 2. 2012 je dohodou o narovnání s účinky privativní novace, v níž byla nově upravena splatnost uznaného dluhu. Vytýká odvolacímu soudu, že obsah dohody o narovnání interpretoval nesprávně a v rozporu s vůlí stran. O tom, že dohoda uzavřená mezi oprávněným a povinným má charakter dohody o narovnání ve smyslu §585 obč. zák., svědčí i skutečnost, že byla sepsána právním zástupcem oprávněného, přičemž je nazvána jako dohoda o narovnání, má veškeré podstatné náležitosti tohoto druhu dohody a je v ní také výslovně uveden odkaz na ustanovení zákona upravujícího dohodu o narovnání. Podle povinného se krajský soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přičemž povinný v této souvislosti odkazuje na judikaturu dovolacího soudu, týkající se důsledků privativní novace - nikoli však kumulativní novace (k závěru o níž dospěl odvolací soud v projednávané věci). Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje, a současně uložil oprávněnému povinnost nahradit náklady povinného i náklady exekuce.
Oprávněný ve svém vyjádření uvedl, že nepovažuje dovolání povinného za přípustné ve smyslu §237 o. s. ř., že právní otázka účinků narovnání ve smyslu §585 odst. 3 obč. zák. ve vztahu k zániku účinnosti původního exekučního titulu je v rozhodovací praxi dovolacího soudu dostatečně vyřešena a že odvolací soud nepostupoval v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí, protože podstatou jeho rozhodnutí je posouzení obsahu dohody, tj. zda z dohody stran z 14. 2. 2012 vyplývá, že by se strany dohodly na tom, že původní závazek přiznaný exekučním titulem zaniká a nahrazuje se novým, vyplývajícím z narovnání (tj., zda jde o dohodu s účinky dle §585 odst. 3 obč. zák.). Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále Část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Kumulativní novací ve smyslu §516 obč. zák., stejně jako dohodou o narovnání podle §585 obč. zák. se Nejvyšší soud zabýval v mnoha svých rozhodnutích (srov. například jeho rozsudek ze dne 26. září 2001, sp. zn. 20 Cdo 2352/99, rozsudek ze dne 9. července 2009, sp. zn. 23 Cdo 4035/2007, rozsudek ze dne 25. listopadu 2009, sp. zn. 33 Cdo 2275/2009, rozsudek ze dne 27. března 2013, sp. zn. 33 Cdo 1285/2011).
Narovnání (transactio) je dohoda účastníků závazkového právního vztahu, kterou účastníci odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a nahrazují je novými. Dosavadní závazek tak zaniká a je nahrazen závazkem novým, který vyplývá z narovnání. Dohoda o narovnání je samostatným zavazovacím důvodem - právním důvodem vzniku závazku. Po uzavření dohody o narovnání se již věřitel nemůže domáhat plnění z původního závazku, nýbrž jen plnění z nového závazku z dohody o narovnání. Institut změny závazku – kdy k původní právní skutečnosti, závazkový vztah zakládající, přistupuje právní skutečnost další, působící změnu jeho obsahu, přičemž obě tyto právní skutečnosti obstojí vedle sebe, a určují obsah změněného vztahu – pojmově předpokládá, že k němu dochází za trvání stávajícího závazkového vztahu.
Byť je dohoda účastníků označena jako dohoda o narovnání podle §585 obč. zák. , z jejího obsahu je zřejmé, že při porušení povinností ze strany povinného vzniklo oprávněnému právo vymáhat zůstatek své pohledávky „exekučně či v rámci soudního výkonu rozhodnutí“, že touto dohodou, byť byla sepsána kvalifikovanou osobou, byl pouze změněn způsob úhrady věřitelovy pohledávky, že v případě porušení povinností ze strany povinného je oprávněný oprávněn vymáhat zůstatek své pohledávky na základě původního exekučního titulu.
Odvolací se tak při právním hodnocení uzavřené dohody neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Nejvyšší soud proto postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání povinného odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§151 odst. 1 o. s. ř.), případně o nich bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2014
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu