ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.2329.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 2329/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně N. M., zastoupené advokátem, proti žalovanému H. m. P., zastoupenému advokátem, o zaplacení 1,353.240,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 128/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2007, č.j. 13 Co 377/2006-90, 13 Co 378/2006, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2007, č.j. 13 Co 377/2006-90, 13 Co 378/2006, kterým byl potvrzen (odvoláním dotčený) vyhovující meritorní výrok, jakož i nákladové výroky rozsudku soudu prvního stupně, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je zcela v souladu s konstantní judikaturou soudu [srov. zejména právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 823/2003, in www.nsoud.cz, v němž byla řešena skutkově obdobná věc týchž účastníků, jakož i obsahově navazující judikaturu – např. rozsudek Nejvyššího ČR ze dne
14. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 396/2004, nebo usnesení téhož soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 33 Odo 1064/2005; v usnesení ze dne 9.3. 2004, sp. zn. 32 Odo 872/2003, dovolací soud vymezenou otázku zásadního právního významu, tj. zda žalovanému (Statutárnímu městu Č. B.) vzniká bezdůvodné obohacení na úkor vlastníka pozemků,
i když žalovaný tyto pozemky ze soukromoprávního titulu neužívá, pozemky jsou užívány obyvateli města jako park, přičemž žalovaný pozemky pouze udržuje z titulu plnění úkolů na úseku ochrany přírody a krajiny podle zák. č. 114/1992 Sb., nepovažoval za řešenou v rozporu s dosavadní judikaturou dovolacího soudu. Je třeba také zdůraznit, že ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 32 Odo 872/2003, vycházející z již shora prvně cit. rozhodnutí dovolacího soudu, byla usnesením Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2004, sp. zn. III. ÚS 338/2004, odmítnuta].
Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, které má povahu usnesení (§167 odst. 1 o.s.ř.), občanský soudní řád nepřipouští (srov. §236 až 239 o.s.ř., a dále např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003, a v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002).
Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř.
ve spojení s §218 písm. c) o.s.ř.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem (§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), stanovená podle §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 10.000,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. května 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu