ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.2416.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 2416/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Miloše Holečka v právní věci žalobce Ing. V. B. , správce konkurzní podstaty úpadce Podhoran, společnost s r.o., se sídlem v Bernarticích u Trutnova, PSČ 542 04, IČO: 45534756, zastoupeného JUDr. Zuzanou Volfovou, advokátkou se sídlem v Trutnově, Svatojánské nám. 57, proti žalované Ing. M. M. , zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, V Jirchářích 4, o neúčinnost právního úkonu, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 10 C 109/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. února 2009, č.j. 26 Co 611/2008-71, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Zuzany Volfové, advokátky se sídlem v Trutnově, Svatojánské nám. 57.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Při posuzování tohoto dovolání vycházel Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“) z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 zákona č. 7/2009, jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Okresní soud v Trutnově (dále již „okresní soud“) rozsudkem ze dne 15. září 2008, č.j. 10 C 109/2008-44, určil, že darovací smlouva uzavřená dne 12. ledna 2007 mezi Ing. P. M. jako dárcem a žalovanou jako obdarovanou, je vůči žalobci právně neúčinná, a dále rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. února 2009, č.j. 26 Co 611/2008-71, rozsudek soudu prvního stupně podle §219 o.s.ř. jako věcně správné rozhodnutí v meritu věci potvrdil, změnil výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná prostřednictvím svého advokáta dovolání, které však ve věci samé není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s hmotným právem ani s judikaturou Nejvyššího soudu (kromě toho žalovaná nesprávně interpretuje právní závěr obsažený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Odo 802/2006, který se týká věcné příslušnosti soudu ve sporech z odpůrčích žalob podle §16 zákona č. 328/1991 Sb.). Pokud z obsahu dovolání je zřejmé, že žalovaná uplatňuje též dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (§41 odst. 2 o.s.ř.), pak v souzené věci jeho aplikace nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).
Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, je žalovaná povinna ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. nahradit žalobci náklady, které v dovolacím řízení vynaložil, a to podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb. a č. 277/2006 Sb. Z této vyhlášky (srov. její ustanovení §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1) vyplývá, že advokátce zastupující v dané věci žalobce náleží odměna ve výši 2.250,- Kč a paušální částka náhrad ve výši 300,- Kč [srov. §13 odst. 3, §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb. a č. 276/2006 Sb.], vše zvýšené o 20% DPH v částce 510,50 Kč. Celkovou částku 3.060,- Kč je žalovaná povinna zaplatit v zákonné lhůtě (§160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokátky, která žalobce v tomto dovolacím řízení zastupovala (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. května 2010
JUDr. Pavel P a v l í k
předseda senátu