ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.3248.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 3248/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovanému T. S., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 150.797,- CHF s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 22 C 210/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2007, č.j. 12 Co 413/2006-447, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 25.989,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 31. ledna 2006, č. j. 22 C 210/2002-407, výrokem I. zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 150.797,- CHF s příslušenstvím, výrokem II. zastavil řízení o části žaloby, podle níž měl být žalovaný uznán povinným zaplatit úroky z prodlení ve výši 0,75 % ročně jdoucími z částky 79.233,- CHF ode dne 5. května 2002 a výroky III. a VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení, včetně náhrady státem placených nákladů tohoto řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. ledna 2007, č.j. 12 Co 413/2006-447, uvedený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se soudem prvního stupně v posouzení uplatněného nároku podle ustanovení §451násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž dovodil, že žalobce neprokázal, že by žalovaný získal bezdůvodné obohacení na jeho úkor.
Rozsudek odvolacího soudu žalobce napadl dovoláním, v němž výslovně uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Zejména uvedl, že mu není známo jakékoliv rozhodnutí dovolacího soudu, které by řešilo otázku, zda lze majiteli běžného účtu upřít aktivní legitimaci ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na úkor práva majitele k tomuto účtu. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podané dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam
ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., když není při úvaze o vztahu „majitele“ účtu k finančním prostředkům na něm uložených v rozporu s judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. dubna 2000, sp. zn.
21 Cdo 1774/99, a rozsudky téhož soudu ze dne 10. listopadu 2004, sp. zn.
35 Odo 801/2002, ze dne 23. února 2005, sp. zn. 20 Cdo 2501/2004, a ze dne 14. března 2002, sp. zn. 20 Cdo 681/2001). Pokud dovolání fakticky vychází též z dovolacího důvodu podle 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (§41 odst. 2 téhož zákona), nesměřuje
k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání vyplývá i dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Podané dovolání bylo proto odmítnuto podle §243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o. s. ř. a 146 odst. 3 o. s. ř., když v dovolacím řízení žalovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 21.540,- Kč (srovnej §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 21.840,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalovaného, představována částkou 25.989,60 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 28. května 2009
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu