ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.329.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 329/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce I., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. M., zastoupenému advokátem, o ochranu práv výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 23 C 34/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. prosince 2006, č.j. 1 Co 27/2006-282, takto:
Dovolání žalovaného se odmítá.
Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalobce částku 4.819,50 Kč k rukám advokátu.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. října 2005, č.j. 23 C 34/2004-232, byla žalovanému uložena povinnost zdržet se zpřístupňování CD nosičů (specifikovaných ve výroku rozsudku), které jsou nabízeny v rámci činnosti sdružení bez právní subjektivity s názvem K. M., fungující na pobočkách (vymezených ve výroku rozsudku), k užití třetím osobám k dočasné osobní potřebě. Dále byla žalovanému uložena povinnost stáhnout z nabídky sdružení bez právní subjektivity s názvem K. M., fungující na pobočkách (klasifikovaných ve výroku rozsudku) a to včetně nabídky uvedené na webových stránkách CD nosiče (označených ve výroku rozsudku) a sdělit žalobci údaje o původu CD nosičů (definovaných ve výroku rozsudku), které jsou k dispozici sdružení bez právní subjektivity s názvem K. M., fungující na pobočkách (vyjmenovaných ve výroku rozsudku) a údaje o způsobu a rozsahu užití výkonů výkonných umělců a zvukových záznamů zaznamenaných na těchto CD nosičích, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba, aby žalovaný byl povinen sdělit žalobci údaje o totožnosti osob, které se neoprávněného užití účastnily a účastní, včetně uvedení množství těchto zpřístupněných CD nosičů a finančních prostředků získaných z užití výkonů a zvukových záznamů, zaznamenaných na těchto CD nosičích, byla zamítnuta. Soud prvního stupně současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného proti vyhovující části rozsudku soudu prvního stupně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. prosince 2006, č.j. 1 Co 27/2006-282, výrokem I. napadený rozsudek zrušil ve výroku I. ohledně povinnosti žalovaného zdržet se zpřístupňování hmotného substrátu CD nosičů, a v této části řízení zastavil. Výrokem II. rozsudek soudu prvního stupně v další napadené části výroku I., v níž se žalobce domáhá, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se zpřístupňování záznamů
na CD nosičích, a dále ve výroku II., podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil. Výrokem III. rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku III. tak, že zamítl žalobu pokud měl být žalovaný uznán povinným sdělit žalobci údaje o původu ve výroku vyjmenovaných CD nosičů, a dále údaje o způsobu a rozsahu užití výkonů výkonných umělců a zvukových záznamů zaznamenaných na těchto CD nosičích. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud mimo jiné poukázal na to, že posuzovaná činnost žalovaného vykazuje znaky tzv. půjčovny CD, která veřejnosti zpřístupňuje výkony a zvukové záznamy poskytnutím zaznamenaných výkonů a zvukových záznamů na CD nosičích k jejich dočasné osobní potřebě, k čemuž je třeba licence nositelů práv ve smyslu §71 odst. 1 a 2 písm. e) a f) a §80 odst. 1 a 2 písm. c) a d) na věc se vztahujícího zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském,
o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále
jen „autorský zákon“). Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalovaného dne 30. ledna 2007 a téhož dne nabyl právní moci.
Proti rozsudku odvolacího soudu – konkrétně proti jeho výroku II., kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a výslovně též proti výroku IV. o nákladech řízení - podal žalovaný dovolání. Má za to, že je přípustné v důsledku toho, že rozhodnutí pokládá za zásadního významu po právní stránce. Dovolací důvod především spatřuje v tom, že podle jeho mínění je napadený rozsudek v elementárním rozporu s občanským soudním řádem, kdy je podle dovolatele pro nedostatek důvodů zcela nepřezkoumatelný (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Nesouhlasí též s právním posouzením věci odvolacího soudu (zejména ve vztahu k aplikaci ustanovení §30 odst. 1 autorského zákona). Je přesvědčen, že právo spoluvlastníka na realizaci vlastnického práva není možné ignorovat, a to ani ve vztahu k CD nosičům se záznamem díla. Poukazuje na to, že účastníci předmětného sdružení nezpřístupňují nosiče se záznamem nikomu jinému, nežli ostatním spoluvlastníkům. Zdůrazňuje pak i další skutkové okolnosti posuzovaného případu. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí (stejně jako jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně) zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce v písemném vyjádření navrhuje odmítnutí tohoto dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, přičemž konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Závěry napadeného rozsudku týkající se aplikace ustanovení §30 odst. 1 autorského zákona přiléhavě z tohoto ustanovení vycházejí
(§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), přičemž základem tohoto posouzení jsou konkrétní skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů. Dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže
z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1
písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne
29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Z úpravy, kterou přináší ustanovení §236 až §239 o.s.ř. nevyplývá možnost přípustnosti dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení. Podané dovolání proto bylo odmítnuto podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř., když
v dovolacím řízení žalobci vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 3.750,- Kč (srov. §2 odst. 1, §6 odst. 1 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění
po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky
č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 4.050,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty představována částkou 4.819,50 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. listopadu 2009
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu