ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.3424.2012.1
sp. zn. 30 Cdo 3424/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně BP-PB, s. r. o., se sídlem ve Velkém Meziříčí, Družstevní 68, identifikační číslo osoby 47903236, zastoupené Mgr. Ing. Milanem Sochorem, advokátem se sídlem v Brně, Divadelní 6, proti žalovaným 1) Ing. D. B., a 2) P. B., zastoupeným JUDr. Tomášem Markem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Havlíčkova 1400/29, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 8 C 26/2004, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 26. června 2012, č.j. 54 Co 847/2011-634, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.413,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ing. Milana Sochora, advokáta se sídlem v Brně, Divadelní 6.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolací soud poté, co přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále již „o. s. ř.“), konstatuje, že dovolání žalovaných proti v záhlaví citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 26. července 2011, č.j. 8 C 26/2004-568, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Napadené rozhodnutí bylo posouzeno v souladu s ustanoveními §27 odst. 2, §196a odst. 3 a §193a odst. 4 obch. zák., ve znění platném v rozhodném období pro posouzení věci, a v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2003, sp. zn. 32 Cdo 560/2003, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydaný nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 2287, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2005, sp. zn. 29 Odo 996/2004, uveřejněný tamtéž pod C 3832, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 2011/2000, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2012, sp. zn. 3986/2009, uveřejněný pod číslem 67/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z paušální odměny za zastupování advokátem (vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [viz ustanovení §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.] a z náhrady hotových výdajů podle ust. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300,- Kč, vše navýšeno o 21% DPH (tj. o částku 1.113,- Kč) podle §137 odst. 3 a §47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.413,- Kč jsou žalovaní povinni zaplatit žalobkyni, a to k rukám jejího advokáta (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2013
JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu