ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.3547.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 3547/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci vyšetřované Z. D. , zastoupené opatrovníkem Mgr. Markem Dianem, advokátem se sídlem v Hostinném, Husitská 832, za účasti navrhovatele L. D., a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, o způsobilost k právním úkonům, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 11 Nc 3221/2010, o dovolání vyšetřované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. května 2011, č.j. 26 Co 179/2011-65, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. května 2011, č.j. 26 Co 179/2011-65, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Trutnově (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. února 2011, č.j. 11 Nc 3221/2010-47, zbavil Z. D. (dále též „vyšetřovaná“) způsobilosti k právním úkonům, upustil do doručení rozsudku vyšetřované a rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném řízení vzal za prokázané, že „vyšetřovaná trpí rozvinutou chronickou závislostí na alkoholu ve IV. vývojovém (terminálním) stádiu dle Jellineka s těžkou depravací, a vedle toho se v důsledku této závislosti u ní projevila také trvalá duševní porucha – lehká alkoholová demence. Volní vlastnosti jsou natolik rozvolněné a ovlivněné závislostí, že vyšetřovaná není schopna rozplánovat si své funkční prostředky, zajišťovat si sama své základní potřeby (povinné platby, ale i nákup a příprava jídla) ani porozumět systému voleb a pochopit volební programy. Jakmile má k dispozici jakékoli finanční prostředky, ihned je utratí za alkohol a ve stavu opilosti pak sama sebe vystavuje nebezpečí ohrožení na životě (viz opakované několikatýdenní přespávání ve městě na lavičkách). Vzhledem k tomu, že na svou závislost nemá žádný náhled, nepřichází v úvahu ani dobrovolná léčba a zdravotní stav vyšetřované se významně zhoršuje.“
K odvolání vyšetřované Krajský soud v Hradci Králové (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že vyšetřovaná „se omezuje ve způsobilosti k právním úkonům tak, že není způsobilá činit právní úkony:
- majetkoprávní povahy (,)
- související s bydlením včetně uzavírání nájemních smluv, podávání výpovědí z nájmu a placení nájemného a služeb spojených s nájmem (,)
- související s ochranou jejího zdraví (,)
- směřující k uplatnění nároků na sociální dávky, státní sociální podporu a nároků důchodových.“ Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud v odůvodnění (písemného vyhotovení) svého rozsudku shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že vyšetřovaná v současné době trpí nikoli přechodnou duševní poruchou, kterou si přivodila nadměrným požíváním alkoholických nápojů. Taktéž bylo prokázáno, že je schopna činit určité právní úkony, „její způsobilost k nim je však třeba vymezit tak, aby byla zbavena možnosti disponovat s finančními prostředky, které investuje takřka výhradně do nákupu alkoholu, pod jehož vlivem ztrácí objektivní náhled na realitu. Ochrana vyšetřované proto vyžaduje (následující text tučně zvýraznil Nejvyšší soud) zbavit ji možnosti disponovat s finančními prostředky a možnosti činit právní úkony, jejichž důsledky by vlivem své duševní poruchy nebyla schopna náležitě posoudit.“
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala sama vyšetřovaná (dále již „dovolatelka“) dovolání, které bylo posléze k výzvě soudu prvního stupně doplněno podáním (ze dne 9. srpna 2011, doručeným soudu prvního stupně dne 16. srpna t.r.) advokáta Mgr. Marka Diana, jenž v řízení vystupuje v postavení procesního opatrovníka dovolatelky. Dovolatelka v dovolání zpochybňuje věcnou správnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, když přípustnost dovolání odvozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a v dovolání výslovně uplatňuje dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) je však zřejmé, že dovolatelka (jak bude rozvedeno níže) brojí i do skutkového zjištění, z něhož vycházelo napadené rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že toto zjištění nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatelka má za to, že z provedeného dokazování vyplynulo, že jí lze ponechat minimální částky k uspokojování životních potřeb. Své přesvědčení dovolatelka opírá o skutečnost, že činila a činí určité právní úkony v oblastech, které podstatným způsobem neovlivňují její život a je v omezeném rozsahu schopna plnit úkoly spojené s chodem domácnosti jako úklid domácnosti, občasné nákupy atd. Současně nebyla vyvrácena její schopnost nakládat s omezenými finančními prostředky v maximální výši do 200,- Kč u toho kterého právní úkonu. V důsledku tohoto opatření je pak dovolatelka dostatečně omezena v možnosti obstarávat si alkohol a tedy uvést se do stavu opilosti a tím sebe či jiného vystavit nebezpečí ohrožení na životě. Omezující výrok ve vztahu k možnosti činit právní úkony majetkoprávní povahy by tudíž měl být limitován hodnotou 200,- Kč a neměl by být absolutní. Dovolatelka závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. července 2011, č.j. 11 Nc 3221/2010-77, byl dovolatelce ustanoven hmotněprávní opatrovník, který se k výzvě soudu prostřednictvím Městského úřadu ve V., odboru sociálního a zdravotního (podáním ze dne 12. září 2011, doručeným soudu prvního stupně následujícího dne) vyjádřil k dovolání dovolatelky tak, že podle jeho názoru by dovolatelka měla být omezena ve způsobilosti k právním úkonům tak, aby toto omezení bylo jasně konkretizované, tedy např. aby byla určena výše finanční částky, se kterou by dovolatelka mohla disponovat (např. měsíčně nebo týdne pro vlastní potřebu a na nákup věcí osobní potřeby atd.).
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou a včas, a že je ve smyslu §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné.
Předně je třeba zdůraznit, že pokud dovolatelka uplatnila dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 3 o. s. ř. založený na tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nebyla tímto důvodem správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybněna.
Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. se totiž nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod čís. C 8/1). Dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze tedy napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru ničeho vytknout, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý z důkazů není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
V poměrech této věci však nelze dospět k závěru, že by rozhodnutí odvolacího soudu (který pro své meritorní rozhodnutí převzal jako správná a úplná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně) vycházelo ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. V prvoinstančním řízení provedené důkazy umožňovaly soudu prvního stupně, resp. odvolacímu soud učinit uvedená skutková zjištění, jež byla podrobena právnímu posouzení věci. Nelze přitom z obsahu spisu (z provedených důkazů) vyvodit, že by odvolací soud při jejich hodnocení pochybil v tom směru, že by po provedení dokazování vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že by snad pominul právně významné skutečnosti, případně, že by při jejich hodnocení postupoval nelogicky, nerespektoval ustanovení §133 až §135 o. s. ř.
Dovolatelka dále v dovolání uplatnila dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., který dopadá na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O takový případ jde tehdy, pokud soud buď použil jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo jestliže sice aplikoval správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyložil. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatel však ve skutečnosti ve svém dovolání neuvádí takové okolnosti, které by svědčily pro naplnění předpokladů obsažených v citovaném ustanovení.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
V poměrech této věci dovolací soud zaregistroval jinou vadu spočívající v částečné nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyla dovolatelkou v podaném dovolání uplatněna.
Odvolací soud totiž s ohledem na zjištění učiněná již v řízení před soudem prvního stupně dospěl k závěru, že „Ochrana vyšetřované proto vyžaduje zbavit ji možnosti disponovat s finančními prostředky a možnosti činit právní úkony, jejichž důsledky by vlivem své duševní poruchy nebyla schopna náležitě posoudit...“ , avšak v této souvislosti do rozsudečného výroku pojal formulaci stran omezení dovolatelky ve způsobilosti k právním úkonům „tak, že není způsobilá činit (mimo jiné) právní úkony majetkoprávní povahy...“
Jelikož každým rozsudkem soudu, jímž dochází k omezení způsobilosti k právním úkonům a kterým jsou vymezeny právní úkony, k nímž není účastník způsobilý, se stanoví výslovně (explicitně), jaké úkony účastník platně činit nemůže, ale současně implicitně a contrario, že účastník je ke všem ostatním právním úkonům způsobilý (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2011, sp. zn. 30 Cdo 3580/2010, jež je pro veřejnost dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ), je z předchozího odstavce zřejmé, že mezi právním závěrem, který odvolací soud zaujal v odůvodnění svého rozsudku a v uvedeném směru obsahem rozsudečného výroku o omezení dovolatelky v její způsobilosti k právním úkonům není (z hlediska věcné stránky) souladu. Jinými slovy řečeno, i přes zcela jednoznačný závěr odvolacího soudu v odůvodnění rozsudku o nezbytnosti zbavit dovolatelku možnosti disponovat (v poměrech občanského práva tedy nakládat) s finančními prostředky, nebyl tento závěr promítnut do obsahu rozhodnutí, jež vymezuje omezení dovolatelky v její způsobilosti k právním úkonům. Tato okolnost tak jde na vrub přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí z pohledu právního posouzení věci, nehledě na skutečnost, že by v reálu mohly vzniknout interpretační pochybnosti týkající se např. výplat důchodu, sociálních dávek atd. dovolatelce, poněvadž napadené rozhodnutí dovolatelce omezení v nakládání s finančními prostředky explicitně nestanoví.
Dovolacímu soudu byla proto upřena možnost věcného přezkumu napadeného rozsudku a v daném případě nezbylo nic jiného, než přistoupit k vydání tohoto kasačního rozhodnutí (§243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.) a věc vrátit (v celém) rozsahu zpět odvolacímu soudu (§243b odst. 3 věta druhá před středníkem o. s. ř.).
V dalším řízení bude (odvolací) soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem, o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení odvolacího a dovolacího (§243d ost. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. května 2012
JUDr. Pavel V r c h a, v. r.
předseda senátu