ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.3891.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 3891/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka ve věci žalobce R. E. , toho času ve Věznici Valdice, zastoupeného Mgr. Václavem Sychrovským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 556/27, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 265/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2015, č. j. 55 Co 100/2015-155, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 18. února 2015, č. j. 27 C 265/2011-149, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 9. dubna 2015, č. j. 55 Co 100/2015-155, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátem, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka, zda pro rozhodnutí o ustanovení zástupce účastníka jsou hlediska podle §30 o. s. ř. (při nezměněných poměrech účastníka) stejná pro všechny stupně řízení před soudem, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2015, sp. zn. 21 Cdo 5090/2015).
Námitka žalobce, že při rozhodování o ustanovení zástupce účastníku je třeba přihlédnout k tomu, že žalobci byl v minulosti ve skutkově i právně podobných věcech zástupce ustanoven, není důvodná, neboť v nyní posuzovaném případě bylo zamítnutí žádosti žalobce založeno na tom, že žalobce přistupuje k uplatňování práv v soudních řízeních obstrukčně a litigózně. Uvedená námitka žalobce se tedy míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem, a nemůže proto založit přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 ve Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2014, sp. zn. 30 Cdo 135/2013).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. února 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu