ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4277.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 4277/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně INEL – Ingen, s. r. o., identifikační číslo osoby 27996611, se sídlem v Plzni, Kollárova 623/42, zastoupené JUDr. Markem Görgesem, advokátem GÖRGES & PARTNERS, advokátní kancelář, se sídlem v Plzni, Žižkova 52, proti žalované České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu, se sídlem v Praze 1, Na Františku 1039/32, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 67/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2015, č. j. 29 Co 27/2015-70, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně o zaplacení částky 968 105,- Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která měla žalobkyni vzniknout nevyplacením dotace v důsledku nesprávného úředního postupu pracovnice Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest při poskytnutí informace o podmínkách čerpání dotace.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátem, včasným dovoláním, kterým podle obsahu brojí proti potvrzujícímu výroku napadeného rozsudku.
Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl dovolání jako nepřípustné.
Podle dovolatelky se odvolací soud ve smyslu §237 o. s. ř. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posuzování otázky „splnění předpokladů odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., konkrétně zda s ohledem na zjištěný skutkový stav bylo možné učinit právní závěr o neexistenci příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest a škodou vzniklou žalobkyni. Soud se při řešení této otázky odchýlil od judikatury dovolacího soudu, kterým byla tato otázka opakovaně řešena, a to např. v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3471/2009, 25 Cdo 2101/2002, 30 Cdo 509/2013 a dalších.“
Dovolatelka tímto ve smyslu §237 o. s. ř. neformuluje žádnou právní otázku, na jejímž posouzení záviselo napadené rozhodnutí, nýbrž se domáhá, aby dovolací soud na podkladě skutkových zjištění odvolacího soudu (soudu prvního stupně) a judikatorních závěrů týkajících se posuzování příčinné souvislosti učinil závěr o existenci příčinné souvislosti v projednávané věci. Tímto postupem přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit nelze. Závěr odvolacího soudu o nedostatku příčinné souvislosti mezi tvrzeným jednáním pracovnice Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest a neposkytnutím dotace žalobkyni je výsledkem hodnocení provedených důkazů, tudíž jde o závěr skutkový. Obecně platí, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1025). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009). Žádnou takovou otázku týkající se právního posouzení příčinné souvislosti dovolatelka v dovolání nevymezuje. Není úkolem dovolacího soudu, aby na podkladě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval právní otázky, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí záviselo.
Přípustnost dovolání nemohou založit ani v dovolání namítané vady řízení, neboť podle §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. smí dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 762/2013). Tento předpoklad v posuzované věci naplnění není.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. 2. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu