ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.438.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 438/2021-149
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce J. B., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42 (adresa pro doručování: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Střední Čechy, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42), o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 228/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2020, č. j. 17 Co 268/2020-112, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 5. 6. 2019 se žalobce domáhal zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 30 C 60/2015, které trvalo celkem 5 let a 7 dní.
Obvodní soud pro Prahu 10 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. 5. 2020, č. j. 17 C 228/2019-72, uložil žalované zaplatit žalobci částku 75 158 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 13. 4. 2019 do zaplacení (výrok I). Dále zamítl žalobu v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 124 842 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 22 570 Kč (výrok III).
K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 12. 11. 2020, č. j. 17 Co 268/2020-112, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé pod bodem I změnil tak, že se žaloba zamítá ještě co do částky 23 908 Kč s příslušenstvím, jinak jej v tomto výroku a ve výroku o nákladech řízení pod bodem III potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dne 3. 12. 2020 včasně podaným dovoláním (č. l. 119), doplněným podáním ze dne 4. 12. 2020 (č. l. 132), v němž uvedl, že rozsudek odvolacího soudu napadá „v rozsahu výroku I v části, v níž bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby v meritu, a to pouze co do částky 100 000 Kč s příslušenstvím“.
Nejvyšší soud o dovolání žalobce rozhodl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, tak, že je jako nepřípustné ve smyslu §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
I po novele občanského soudního řádu provedené s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb. platí, že za rozhodnou pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je sice třeba považovat výši peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018, a na něj navazující judikaturu).
V předmětné věci dovolání není objektivně přípustné, neboť v dovoláním napadené části výroku I rozsudku odvolacího soudu nebylo ve vztahu k žalobci ve smyslu §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč. Odvolací soud totiž rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé pod bodem I, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 75 158 Kč s příslušenstvím, změnil tak, že se žaloba zamítá ještě co do částky 23 908 Kč s příslušenstvím. Nebyl to přitom žalobce, kdo podal odvolání, neboť tak učinila žalovaná. Žalobce tudíž mohl dovoláním napadnout subjektivně přípustně výrok I rozsudku odvolacího soudu v části, v níž bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby v meritu, pouze co do částky 23 908 Kč, což činí jeho dovolání ve smyslu §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřípustným. Zamítavý výrok II rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden, nabyl proto samostatně právní moci dne 10. 7. 2020 (srov. §206 odst. 2 o. s. ř.), a nebyl tak v době rozhodování odvolacího soudu předmětem řízení. Současně nešlo o věc pracovněprávní ani o vztah ze spotřebitelské smlouvy, ani napadené rozhodnutí odvolacího soudu nepatří mezi rozhodnutí vyjmenovaná v ustanovení §238a o. s. ř., což zakládá nepřípustnost dovolání. Za tohoto stavu se dovolací soud nemohl zabývat ani případnými vadami řízení (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 11. 2021
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu