ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.652.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 652/2006
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně M. B. , zastoupené advokátkou za účasti 1) B. V. , zastoupené advokátkou, 2) B. B. , 3) P. B. , a 4) B. V. , o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 66/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. září 2005, č. j. 11 Cmo 104/2005 - 101, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 9. 2005, č. j. 11 Cmo 104/2005 - 101, a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 12. 2004, č. j. 19 C 66/2003 - 81, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby „bylo zrušeno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrálního pracoviště S., ze dne 10. 9. 2003, č. j. V - 3806/1998 - 409, jímž byl povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle darovací smlouvy ze dne 13. 7. 1998, uzavřené mezi B. B., jako dárcem, a B. V., jako obdarovanou, k jedné polovině domu čp. 357 na stavební parcele č. 357, jedné polovině stavební parcely č. 357 a jedné polovině pozemku parc. č. 144/1 - zahrada, zapsaných v katastru nemovitostí pro obec a kat. území H. S. na listu vlastnictví č. 95“ (dále jen „jedna polovina předmětných nemovitostí“). Tímto rozhodnutím správního orgánu byla žalobkyně dotčena na svých právech, neboť ačkoliv je vlastnicí jedné ideální poloviny těchto nemovitostí, které vlastnila se svým manželem od roku 1967 a k nimž nebylo vypořádáno bezpodílové spoluvlastnictví manželů, je jako jejich spoluvlastnice k jedné ideální polovině zapsána B. V. a jako spoluvlastníci druhé ideální poloviny jsou v katastru nemovitostí zapsáni na základě rozhodnutí o projednání dědictví po manželovi žalobkyně B. B., zemřelém, jeho dědicové. Žalobu podanou proti Katastrálnímu úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrálnímu pracovišti v S., jíž se žalobkyně domáhala, aby tomuto správnímu orgánu byla uložena povinnost zapsat v katastru nemovitostí na LV č. 95 její vlastnické právo k jedné polovině předmětných nemovitostí, vzala před jednáním vzhledem k ust. §250a odst. 1 o. s. ř. zpět a soudem prvního stupně bylo v tomto rozsahu řízení zastaveno a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 1. 12. 2004, č. j. 19 C 66/2003 - 81, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že žalobkyně a její manžel B. B. (zemřelý), nabyli za trvání manželství do bezpodílového spoluvlastnictví v roce 1967 předmětné nemovitosti a že v roce 1972 bylo jejich manželství rozvedeno. Dále soud zjistil, že B. B. daroval svoji ideální polovinu předmětných nemovitostí darovací smlouvou ze dne 13. 7. 1998 B. V., která dne 12. 10. 1998 podala návrh na vklad svého spoluvlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí. Rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrálního pracoviště v S., ze dne 16. 3. 1999, č. j. 209010 V 12-3806/98, byl návrh na vklad zamítnut. Na základě opravného prostředku podaného B. V. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. 10. 2000, č. j. 30 Ca 212/99 - 28, napadené rozhodnutí katastrálního úřadu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že darovací smlouva ze dne 13. 7. 1998 je určitá a srozumitelná a že nic nebrání tomu, aby katastrální úřad provedl vklad vlastnického práva. Vzhledem k tomu, že v mezidobí probíhalo dědické řízení po zemřelém B. B., katastrální úřad řízení o vkladu vlastnického práva B. V. usnesením ze dne 25. 7. 2001 přerušil s odůvodněním, že návrh na povolení vkladu mu byl doručen až po smrti dárce, a protože vlastnictví se nabývá vkladem do katastru, trvalo v den úmrtí dárce jeho vlastnické právo k převáděným nemovitostem a podle §460 a násl. obč. zák. přešlo na dědice zůstavitele. Dále bylo zjištěno, že dědicové zůstavitele [účastníci ad) 2, 3, 4)] v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. D 550/98 neuznali platnost darovací smlouvy a toto řízení zahájené dne 5. 8. 1998 bylo usnesením soudu ze dne 3. 4. 2001 přerušeno na dobu do rozhodnutí Katastrálního úřadu v S.
V dědickém řízení bylo pokračováno až poté, co Český úřad zeměměřický a katastrální rozhodnutím ze dne 29. 8. 2002 rozhodl, že řízení o přezkoumání rozhodnutí Katastrálního úřadu v S. mimo odvolací řízení nebude zahájeno. Usnesením vydaným v dědickém řízení po zůstaviteli pak Okresní soud v Sokolově usnesením ze dne 10. 7. 2002, č. j. D 550/98 - 131, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 4. 2003, č. j. 11 Co 324/2002 - 165, rozhodl, že dědictví nabyli podle dědických podílů děti zůstavitele B. B. ml., P. B. a B. V., mimo jiné též jednu polovinu předmětných nemovitostí. Na základě tohoto rozhodnutí Katastrální úřad v S. povolil vklad vlastnického práva k jedné polovině předmětných nemovitostí dědicům zůstavitele a k druhé polovině (rozhodnutím ze dne 10. 9. 2003, č. j. V - 3806/1998 - 409) B. V. Soud prvního stupně dovodil, že v dané věci jde o žalobu podle §244 a násl. o. s. ř., kterou žalobkyně podala ve smyslu ust. §245 odst. 1 o. s. ř., neboť tvrdí, že byla dotčena na svých právech rozhodnutím Katastrálního úřadu v S., jímž byl povolen vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem z jedné poloviny pro dědice zůstavitele a z jedné poloviny pro B. V. Právě vzhledem k tomuto tvrzení žalobkyně soud nepostupoval podle §250g odst. 1 o. s. ř., nýbrž žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že žalobkyni nesvědčí aktivní legitimace z důvodu, že nebyla účastnicí dědického ani správního řízení. Dovodil, že do práv zůstavitele, který před svou smrtí daroval svoji ideální polovinu předmětných nemovitostí B. V., vstoupili jeho dědicové, které soud do řízení přibral a kteří jsou smlouvou uzavřenou zůstavitelem vázáni. Dále soud poukázal i na to, že novou úpravou části páté občanského soudního řádu nedošlo ke změně úpravy obsažené v ust. §5 odst. 3 věta druhá zákona č. 265/1992 Sb., podle něhož proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, není přípustný žádný opravný prostředek ani žaloba ve správním soudnictví. Z těchto důvodů soud žalobu podle ust. §250i o. s. ř. zamítl a s ohledem na nedostatek aktivní legitimace žalobkyně se již nezabýval správností petitu žaloby. V odůvodnění svého rozhodnutí rovněž uvedl, že zamítnutí žaloby v této věci neznamená, že žalobkyně nemá žádný právní prostředek ochrany svého vlastnického práva, neboť soudní praxe připouští, aby ten, kdo tvrdí, že je vlastníkem nemovitosti, ač není jeho vlastnické právo v katastru nemovitostí zapsáno, podal žalobu na určení vlastnického práva podle ust. §80 písm. c) o. s. ř.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 9. 2005, č. j. 11Cmo 104/2005 - 101, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrálního pracoviště S., ze dne 10. 9. 2003, č. j. V - 3806/1998 - 409, neboť tímto rozhodnutím nebyla její práva (nebo povinnosti) založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta (§246 odst. 1 o. s. ř.). Stejně tak odvolací soud přisvědčil i názoru krajského soudu, že i kdyby žalobkyně „mohla takovou žalobu podat“, byla by nepřípustná, neboť směřuje proti rozhodnutí katastrálního úřadu, jímž byl povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. V této souvislosti poukázal na to, že zákonem č. 151/2002, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2003, byla novelizována část pátá občanského soudního řádu upravující řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, přičemž ust. §249 odst. 2 o. s. ř. stanoví, že krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech vkladu práva k nemovitostem (a v poznámce 100/ pod čarou se odkazuje na zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů), avšak toto ustanovení upravuje jen věcnou příslušnost soudu. Z toho dovodil, že i nadále platí beze změny úprava obsažená v ust. §5 odst. 3 věta druhá zák. č. 265/1992 Sb., podle kterého proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, není přípustný žádný opravný prostředek, ani žaloba ve správním soudnictví. Na tom nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že správní soudnictví bylo s účinností od 1. 1. 2003 upraveno nově zákonem č. 150/2002 Sb., soudním řádem správním, neboť z ust. §244 odst. 1 o. s. ř. mimo jiné plyne, že žalobu podle části páté o. s. ř. lze podat proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu, jež bylo vydáno ve věcech uvedených v §7 odst. 1 o. s. ř. Ačkoliv soud prvního stupně rozhodl tak, že žalobu rozsudkem zamítl, nepovažoval odvolací soud za nutné měnit tento rozsudek tak, že by usnesením podle ust. §250g odst. 1 o. s. ř. žalobu odmítl, neboť podle jeho názoru by se tím na výsledku věci ničeho nezměnilo a ze strany soudu prvního stupně se jednalo jen o nepřesnost.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrálního pracoviště S., ze dne 10. 9. 2003, č. j. V - 3806/1998 - 409, musela být zjevně její práva zrušena, když před vydáním tohoto rozhodnutí bylo v katastru nemovitostí zapsáno její vlastnické právo k ideální polovině předmětných nemovitostí (resp. bezpodílové spoluvlastnictví, které se na základě zákonné fikce přeměnilo ve spoluvlastnictví podílové) a po vydání tohoto rozhodnutí již její vlastnické právo v katastru nemovitostí zapsáno není. Nesouhlasí s výkladem části páté o. s. ř. učiněným odvolacím soudem, neboť občanský soudní řád nestanoví, že podmínkou aktivní legitimace je účast v řízení před orgánem, který rozhodnutí vydal; z toho dovozuje, že k podání žaloby je aktivně legitimována v souladu s ust. §246 odst. 1 o. s. ř. Podle jejího názoru nelze ohledně přípustnosti žaloby vycházet z rozšiřujícího výkladu ust. §5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nýbrž ze skutečnosti, že rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, je vždy v zájmu všech účastníků řízení o návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí a že toto ustanovení dopadá výhradně na účastníky tohoto řízení. Možnost bránit se proti takovému rozhodnutí však není možno upřít osobě, která sice nebyla účastníkem řízení, avšak její práva byla tímto rozhodnutím dotčena. Dále dovolatelka poukazuje na to, že soud se nevypořádal se skutečností, že vklad vlastnického práva účastnice B. V. byl proveden až po pravomocně skončeném řízení o dědictví po zůstaviteli B., podle kterého jednu ideální polovinu předmětných nemovitostí náležejících zůstaviteli nabyli jeho dědicové. Katastrální úřad proto zjevně pochybil, když pokračoval v řízení o návrhu na vklad vlastnického práva podaného B. V. Dovolatelka vyslovila též názor, že soudy obou stupňů doporučovaná žaloba na určení vlastnického práva podle §80 o. s. ř. zde není účelná a že daný spor byl vyvolán chybným postupem katastrálního úřadu, nikoliv jakýmikoliv pochybnostmi o jejím vlastnickém právu k jedné ideální polovině předmětných nemovitostí. Na tom nic nemění ani listina pochybného původu ze dne 8. 4. 1998, podle níž mělo být vypořádáno právo užívání k předmětné nemovitosti, a ani z darovací smlouvy ze dne 13. 7. 1999, kterou zůstavitel převedl vlastnictví k jedné ideální polovině nemovitostí na B. V., nevyplývá, že by zůstavitel byl výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
První účastnice řízení ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, se nejprve zabýval přípustností dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ust. §237 o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ust. písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé zásadní právní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a nejde o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno [§237 odst. 1 písm. b)]. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
Zamítavý rozsudek odvolacího soudu je založen na závěru, že nebyla-li práva (nebo povinnosti) žalobkyně rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrálního pracoviště S., ze dne 10. 9. 2003, č. j. V - 3806/1998 - 409, jímž byl povolen vklad vlastnického práva B. V. do katastru nemovitostí k jedné ideální polovině předmětných nemovitostí, založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta, není aktivně legitimována k podání žaloby proti tomuto rozhodnutí (§246 odst. 1 o. s. ř.), a že žaloba je nepřípustná. Byť odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobu bylo namístě usnesením odmítnout podle §250g odst. 1 o. s. ř., nikoliv zamítnout podle §250i o. s. ř., je jeho rozhodnutí v rozporu s ust. §250 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. i s ustálenou judikaturou ve věcech podle části páté občanského soudního řádu. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu představuje rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ve smyslu ust. §237 odst. 3 o. s. ř. a že dovolání proti němu je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.
Podle §246 o. s. ř. (nazvaném legitimace k žalobě a náležitosti žaloby) k návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta (odst. 1 tohoto ustanovení).
Podle §250g odst. 1 o. s. ř. soud žalobu odmítne, a) byla-li podána opožděně,
b) byla podána někým, kdo k žalobě není oprávněn, c) je-li nepřípustná. K rozhodnutí podle odstavce 1 nemusí být nařízeno jednání (odst. 2 tohoto ustanovení).
Podle §250i o. s. ř. soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo jiné právní věci správně.
Podle §250j odst. 1 o. s. ř. dospěje-li soud k závěru, že o sporu nebo jiné právní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci samé rozsudkem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení rozsudek soudu podle odstavce 1 nahrazuje rozhodnutí správního orgánu v takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem soudu dotčeno. Tento následek musí být uveden ve výroku rozsudku.
Jestliže ust. §246 odst. 1 o. s. ř. stanoví, že k žalobě podle páté části o. s. ř. je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta, a dospěl-li soud prvního stupně v daném případě k závěru, že žalobkyně není k podání žaloby v dané věci aktivně legitimována, protože nebyla účastnicí správního řízení o povolení vkladu vlastnického práva B. V. k jedné polovině předmětných nemovitostí do katastru nemovitostí (a nebyla ani účastnicí dědického řízení), je zřejmé, že v daném případě soud prvního stupně pochybil při aplikaci procesních předpisů, když žalobu podle §250i o. s. ř. rozsudkem zamítl a nikoliv podle §250g odst. 1 písm. b) o. s. ř. usnesením odmítl z důvodu, že byla podána někým, kdo k žalobě není oprávněn, a že toto pochybení při svém rozhodnutí nenapravil ani odvolací soud, který rozsudek soudu prvního stupně podle §219 o. s. ř. rozsudkem potvrdil. Jak vyplývá z ust. §250i o. s. ř. a z ust. 250j odst. 1 o. s. ř. soud podle části páté o. s. ř. rozhoduje ve věci samé formou rozsudku jen tehdy, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo jiné právní věci správně, a dále v případě, že dospěje k závěru, že o sporu nebo jiné právní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán.
Podle §5 odst. 3 zák. č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, lze provést zápisem ve spisu. Proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, není přípustný žádný opravný prostředek, ani žaloba ve správním soudnictví. Podle odst. 4 tohoto ustanovení rozhodnutí o zamítnutí vkladu se doručuje všem účastníkům řízení. Proti tomuto rozhodnutí je přípustný opravný prostředek. Pokud podanému opravnému prostředku katastrální úřad nevyhoví v plném rozsahu, rozhoduje o podaném opravném prostředku soud.
Jestliže podle ust. §5 odst. 3 citovaného zákona není proti rozhodnutí, kterým se vklad do katastru nemovitostí povoluje, přípustný žádný opravný prostředek, ani žaloba ve správním soudnictví, je správný názor odvolacího soudu, že i kdyby žalobkyně byla k podání žaloby aktivně legitimována, je žaloba nepřípustná a bylo ji proto třeba usnesením odmítnout podle §250g odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2005, sp. zn. 30 Cdo 85/2005) a nikoliv ji zamítnout podle §250i o. s. ř., když soud v takovém případě nerozhoduje ve věci samé. Přestože se dovolací soud s názorem odvolacího soudu, že žaloba je v daném případě nepřípustná, ztotožňuje, nelze souhlasit s tím, že zamítavý rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem podle §219 o. s. ř. potvrdil, vycházeje z toho, že jde jen o nepřesnost, která by na výsledku věci ničeho nezměnila; i v tomto ohledu se totiž soud prvního stupně dopustil pochybení při aplikaci občanského soudního řádu, jmenovitě ust. §250g odst. 1 písm. c) o. s. ř., které nebylo odvolacím soudem napraveno.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, není správný. Nejvyšší soud ČR proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2, věta za středníkem o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí
i na rozhodnutí soudu prvního stupně, byl i tento rozsudek zrušen a věc byla vrácena Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá o. s. ř.), aniž bylo zapotřebí se zabývat námitkami žalobkyně uplatněnými v dovolání, jimiž projevuje nesouhlas se závěrem soudů obou stupňů o nedostatku její aktivní legitimace, když žaloba proti rozhodnutí správního orgánu je nepřípustná.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. dubna 2006
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu