ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.937.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 937/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce Ing. V. M. , zastoupeného Miloslavem Kreysou, advokátem se sídlem v Plzni, Bezručova 9, proti žalované MUDr. H. Š. , zastoupené Mgr. Bc. Milošem Mácou, advokátem se sídlem Frýdek-Místek, Škarabelova 143, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 97/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. září 2010, č.j. 1 Co 107/2010-123, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.860,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Bc. Miloše Máci, advokáta se sídlem Frýdek-Místek, Škarabelova 143.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalované domáhal omluvy v jednací síni před přítomnou veřejností a novináři ve znění "Upřímně lituji toho, že jsem na Vás napsala nepravdivý znalecký posudek". Žalobce tvrdil, že žalovaná ho vědomě a úmyslně zesměšnila a společensky znemožnila tím, že o něm před veřejností a před novináři dne 5. 5. 2009 a 26. 5. 2009 v soudní síni prohlásila, že je těžce duševně nemocný agresivní kverulantní blázen, trpící nevyléčitelnou paranoiou s bludy, neschopný zúčastnit se soudního jednání a být ve věci vyslechnut. Novináři s jeho svolením vše otiskli a tato pomluva se donesla k dcerám žalobce a k jejich mamince, na jejichž mínění o něm žalobci velmi záleží. Tím, že žalovaná veřejně pomluvila žalobce, měla hrubě a arogantně a ze zištných důvodů zasáhnout do jeho práva na ochranu osobnosti, jeho dobrého jména, zejména jeho občanské cti, lidské důstojnosti a i do jeho soukromí a rodinného života.
Krajský soud v Plzni (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3.2.2010, č.j. 19 C 97/2009-83, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vycházel přitom ze zjištění, že žalovaná byla ustanovena k podání znaleckého posudku na žalobce z oboru zdravotnictví - odvětví psychiatrie v řízení o způsobilosti k právním úkonům žalobce vedeném u Okresního soudu Plzeň-město pod sp.zn. 15 Nc 1232/2005. Žalovaná dne 21.3.2008 požádala o zproštění povinnosti vypracovat znalecký posudek na žalobce, popsala jeho nevhodné chování v ordinaci s tím, že nelze očekávat spolupráci žalobce s žalovanou. Její žádost byla zamítnuta usnesením z 4.4.2008 č.j. 15 Nc 122312005-150. Usnesením ze dne 21.2.2008 č.j. 15 Nc 1232/2005-128, soud nařídil vyšetření žalobce po dobu nejdéle šesti týdnů v Psychiatrické léčebně v D. Žalovaná podala dne 16.11.2008 znalecký posudek, který navazoval na předchozí posudky z 6.11.2006 a z 24.1.2008, ve kterém popsala chování žalobce dle spisového materiálu, jeho chování po předvedení policisty do psychiatrické léčebny dne 22.1.2008 a průběh vyšetření žalobce v Psychiatrické léčebně v D., při kterém spolupracovala i s dalšími lékaři psychiatrie. Žalobce po celou dobu v léčebně odmítal spolupracovat s žalovanou i s ostatními psychiatry s MUDr. N. a MUDr. Č., kontakt se s ním nepodařilo navázat. Žalovaná v posudku uvedla, že žalobce je orientačně dobře informován o čase, místě a situaci, není afektivně labilní, nejsou patrny výkyvy do manických či depresivních rozlad, nejevil známky úzkosti, intelekt zřejmě podstatněji nenarušen, myšlení žalobce je zcela ovlivněno bludnou produkcí, permanentním nastražením, pocity ukřivděnosti, výraznou vztahovačností a kverulatorními projevy, asocialita osobnosti s neschopností přizpůsobení se v sociálním prostředí. Žalovaná v závěru znaleckého posudku uvedla, že žalobce trpí závažnou duševní chorobou, paranoidní psychózou s bludy, přičemž tato choroba je trvalá, má progresivní vývoj a není žádná naděje na zlepšení stavu. V důsledku duševní choroby není žalobce schopen chápat smysl právních úkonů včetně jednání v pracovněprávních vztazích, je schopen hospodařit s finančními prostředky, které mu budou přiděleny, není schopen jednání s lékaři. Veškeré jeho jednání je zcela ovlivněno výraznými paranoidními bludy. Není schopen se plnohodnotně zúčastnit soudního jednání a být ve věci vyslechnut a vzhledem ke zkreslenému vnímání reality a výrazné paranoiditě není vhodné doručování písemností. Žalovaná byla slyšena při jednání dne 26. 5. 2009 za přítomnosti veřejnosti kdy uvedla, že žalobce je schopen věci, které chce, pochopit a dělat, byl by možná schopen uzavřít pracovní smlouvu a je schopen po svém pochopit obsah písemnosti. Usnesením ze dne 26.5.2009, č.j. 15 Nc 1232/2005-321, bylo řízení zastaveno a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť soud u žalobce neshledal důvody ke zbavení či omezení jeho způsobilosti k právním úkonům. Žalobce podal na žalovanou trestní oznámení ze spáchání trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 tr. zák. v souvislosti s podaným znaleckým posudkem. Toto řízení bylo usnesením Policie ČR, Obvodní oddělení D., ze dne 7.5.2009, č.j. KRPP-3339-15/TČ-2009-030611, podle §159a odst. 1 tr. řádu odloženo, neboť nejde o podezření z trestného činu a není namístě věc vyřídit jinak. Ze sdělení Okresního státního zastupitelství Plzeň-jih soud prvního stupně zjistil, že na základě dalších podání žalobce byla věc přezkoumána v rámci výkonu dozoru i dohledu státními zástupci tohoto zastupitelství a Krajského státního zastupitelství v Plzni, odložení věci bylo shledáno jako zákonné a důvodné; z odborného vyjádření České lékařské komory dále zjistil, že oborová komise vědecké rady České lékařské komory (dále jen „ČLK“) pro psychiatrii, která prověřila postup žalované a výsledek jejího zkoumání v předmětném znaleckém posudku, dospěla k závěru, že žalovaná postupovala lege artis . Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně po právní stránce posoudil tak, že odpovědnost žalované za zásah do osobnostních práv žalobce vylučuje okolnost, že jiný subjekt plnil právní povinnost, kterou mu ukládá zákon a takovou je i výkon znalecké povinnosti.
Soud prvního stupně přitom odkázal na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR Cpjn 13/2007 s tím, že žalovaná byla podle §12 odst. 1 zák. č. 36/1967 Sb. povinna podat na žalobce znalecký posudek ve věci řízení o způsobilosti k právním úkonům žalobce vedeném u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 15 Nc 1232/2005 o jeho zdravotním stavu a vyjádřit se k tomu, zda je schopen zúčastnit se jednání a být vyslechnut a zda je vhodné mu doručovat písemnosti. (§§187 odst. 2, 189 o.s.ř.). Soud prvního stupně zdůraznil, že žalovaná byla nucena posuzovat zdravotní stav žalobce pouze z jeho chování a ze spisového materiálu, který měla k dispozici, neboť žalobce s žalovanou nespolupracoval, odmítal vyšetření. K tvrzením žalobce, že žalovaná tak činila ze zištných důvodů, soud prvního stupně uvedl, že znalkyně požádala o zproštění své povinnosti, její žádosti však nebylo vyhověno, odměna a náhrada hotových výdajů byla svědkyni přiznána podle §139 odst. Z o.s.ř., §§17 a 18 zák. č. 36/1967 Sb. K žalobnímu návrhu žalobce, aby se žalovaná omluvila přímo v jednací síni před přítomnou veřejností a novináři, soud prvního stupně uvedl, že takovému požadavku by i v případě splnění zákonných podmínek §13 odst.l obč. zák. nebylo možno vyhovět, neboť vykonatelnost rozsudku je podle §161 odst. 1, 2 o.s.ř. spojována s právní mocí rozhodnutí (resp.s uplynutím lhůty k plnění) a i v případě předběžné vykonatelnosti rozsudku podle §162 odst.2 o.s.ř. je rozhodnutí vykonatelné jeho doručením (resp. lhůta k plnění běží od doručení rozsudku), nikoliv vyhlášením rozsudku. Závěry znaleckého posouzení žalované byly podpořeny odborným vyjádřením (§127 odst. 4 o.s.ř.) komise ČLK pro psychiatrii se závěrem, že její postup byl lege artis , žalobcem podané trestní oznámení v souvislosti s podaným znaleckým posudkem bylo odloženo podle §159a odst. 1 trestního řádu a soud prvního stupně rovněž neshledal, že by žalovaná znalkyně vybočila z mezí jí stanovených povinností (znalec je povinen podle §8 zák. č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících vykonávat znaleckou činnost řádně).
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21.9.2010, č.j. 1 Co 107/2010-123, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně neshledal odpovědnost žalované podle §13 obč. zák., neboť v řízení nebyl prokázán neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce. Žalovaná tím, že ve věci Okresního soudu Plzeň - město sp. zn. 15 Nc 1232/2005 o způsobilosti žalobce k právním úkonům, jako ustanovená znalkyně, podala znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vykonávala svoji znaleckou povinnost, což je okolnost, která vylučuje neoprávněnost zásahu. Odvolací soud vyšel z toho, před soudem prvního stupně nebylo prokázáno, a ani to žalobce netvrdil, že by při podání znaleckého posudku žalovaná vybočila z plnění svých povinností tak, aby její jednání bylo třeba považovat za exces. Podání znaleckého posudku jako výkon povinnosti považuje odvolací soud za okolnost vylučující neoprávněnost zásahu. Okolnost, že žalobce předmětný posudek ze svého subjektivního pohledu považuje za nepravdivý, nemá pro posouzení dané věci právní význam. Odvolací proto uzavřel, že jestliže v řízení nebyl prokázán neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, chybí rovněž základní předpoklad vzniku odpovědnosti podle §13 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Podle právního názoru dovolatele zasáhla žalovaná do jeho práv chráněných ustanovením §11 obč. zák., tj. práva na ochranu osobnosti, zejména občanské cti a lidské důstojnosti svým nepravdivým znaleckým posudkem stvrzeným před soudem prvého stupně. V dané věci vycházely soudy z toho, že "neoprávněnost zásahu do osobnostní sféry fyzické osoby chráněné všeobecným osobnostním právem vylučuje okolnost, že jiný subjekt plnil právní povinnost, kterou mu ukládá zákon, a takovou je i výkon znalecké povinnosti. Dojde li k zásahu osobnostních práv v rámci výkonu zákonem stanovených oprávnění, resp. povinností, nejde o zásah neoprávněný, pokud osoba, jež se zásahu dopustila, nevybočila z mezí takto stanovených práva povinností." Jak dovolatel již ve svém podání uvedl, vybočila žalovaná z povinností uložených jí zákonem, když podala zřejmě nepravdivý znalecký posudek a tento před soudem prvého stupně stvrdila. Podle právního názoru dovolatele, který se opírá o pravomocné usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 26.5.2009 č.j. 15 Nc 1232/2005-321, kterým bylo řízení ve věci zbavení či omezení jeho způsobilosti k právním úkonům zastaveno, když soud shledal, že k takovému zbavení či omezení není důvod, měl být zpracován revizní znalecký posudek či jiný znalecký posudek jiným znalcem tak, aby byla najisto postaveno problematika pravdivosti či nepravdivosti znaleckého posudku podaného žalovanou. Pokud tak učiněno nebylo, pak podle právního názoru dovolatele bylo podstatným a závažným způsobem zasaženo do jeho osobnostních práv. Podle právního názoru dovolatele rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ust. §241 a odst. 1 písm. b) o.s.ř. Dovolatel zastává názor, že ani zákonná povinnost znalci uložená podat znalecký posudek jej nezbavuje povinnosti nezasáhnout do zákonem chráněných zájmu posuzované osoby. Dovolatel dále dovozuje, že na jeho straně je dán důvod k dovolání, když rozhodnutí ve věci samé má zásadní právní význam a věc nebyla obecnými soudy doposud beze zbytku vyřešena. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21.9.2010 č.j. 1 Co 107/2010-123 a Krajského soudu v Plzni ze dne 3.2.2010 č.j. 19 C 97/2009-83 a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobce uvedla, že dovolání žalobce by nemělo být přípustné. Jestliže dovolatel odůvodňuje přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. tím, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř., pak ve svém podání nijak neodůvodňuje naplnění tohoto ustanovení, nepoukazuje na konkrétní otázku, která nebyla řešena, nepoukazuje, v čem spočívá rozdílné posuzování soudu a podobně. Toliko uvádí, že „věc nebyla obecnými soudy doposud beze zbytku vyřešena", což však nijak nevypovídá o zásadním významu po právní stránce a takové vymezení, jak jej činí dovolatel, je ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. nedostatečné a nepřezkoumatelné. Nadto žalovaná zastává názor, že soud prvního i druhého stupně se plně vypořádal se všemi skutečnostmi, které byly předmětem řízení. Dojde-li však Nejvyšší soud k závěru, že přípustnost dovolání je dána, navrhuje žalovaná jeho zamítnutí s poukazem na obsah spisu soudu prvního i druhého stupně, kde se k věci již několikrát vyjádřila a vyjádření zůstává i přes podané dovolání nezměněno. Zdůrazňuje skutečnost, že při zpracování znaleckého posudku i v jeho závěrech žalovaná nikterak nevybočila ze svých zákonem stanovených práv a povinností, sama se aktivně snažila navázat s žalobcem lepší spolupráci, řídila se vlastním odborným přesvědčením, postupovala zcela lege artis a obsah posudku je věcně správný, což bylo potvrzeno odborným posudkem Oborové komise Vědecké rady ČLK pro psychiatrii ze dne 19.1.2010. Tvrzení dovolatele o nepravdivosti znaleckého posudku tedy nemají svá opodstatnění, neobstojí ani formulace v dovolání „ .. když podala zřejmě nepravdivý znalecký posudek ... ". Jde-li o dovolatelem uváděné nesprávné právní posouzení, žalovaná se zcela ztotožňuje s právním posouzením soudu prvního a druhého stupně, poukazuje na odůvodnění obou rozsudků, které považuje za právně i věcně správné. Z toho důvodu žalovaná navrhuje, aby bylo podané dovolání odmítnuto, případně zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 21.9.2010, takže tento procesní předpis je aplikován ve znění účinném od 1.7.2009).
Podle §236 odst.1 lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Poté, co dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o.s.ř. se zabýval jeho přípustností.
Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání v označené věci není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. a) o.s.ř. (nejedná se o měnící rozhodnutí odvolacího soudu ), ani podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo jeho dřívější rozhodnutí, v němž rozhodl jinak), ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.
Podle §125 o. s. ř. za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků.
Podle §127 odst. 1 o. s. ř., závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.
Podle §187 odst. 3 o.s.ř. o zdravotním stavu vyšetřovaného vyslechne soud vždy znalce. Na návrh znalce může soud nařídit, aby vyšetřovaný byl po dobu nejvýše šesti týdnů vyšetřován ve zdravotnickém zařízení, jestliže je to nezbytně třeba k vyšetření zdravotního stavu.
Podle §346 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kdo jako znalec podá nepravdivý, hrubě zkreslený nebo neúplný znalecký posudek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
Znalecký posudek je jedním z demonstrativně vyjmenovaných důkazních prostředků, kterým lze zjistit skutkový stav věci (§125 o. s. ř.). Z ustanovení §187 odst. 3 o.s.ř. vyplývá, že v řízení o způsobilosti k právním úkonům nebude ke zjištění skutkového stavu stačit pouze písemný znalecký posudek, ale soud bude povinen znalce vyslechnout. Vzhledem k hmotněprávním předpokladům řízení o způsobilosti k právním úkonům vymezených v ustanovení §10 obč. zák. je osoba znalce v řízení o způsobilosti k právním úkonům nezastupitelná. Úkolem znalce v řízení je odborné posouzení zdravotního stavu vyšetřovaného. Znalec je rovněž oprávněn, vzhledem ke konkrétním okolnostem případu, podat soudu návrh, na jehož základě soud může nařídit vyšetření zdravotního stavu vyšetřovaného ve zdravotnickém zařízení. Zpravidla půjde o případy, kdy je třeba zdravotní stav vyšetřovaného pozorovat za účelem jeho seriózního znaleckého posouzení.
K žalobcem namítané otázce nesprávného právního posouzení - zda může být neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti účastníka soudního řízení způsoben podáním znaleckého posudku - se Nejvyšší soud České republiky vyjádřil v stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. dubna 2010 k výkladu vyloučení neoprávněnosti zásahu do osobnostních práv fyzické osoby v souvislosti se soudním řízením, popřípadě při jiném řízení před příslušným orgánem (§11 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů), sp.zn. Cpjn 13/2007, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 54, ročník 2010. Nejvyšší soud zde dospěl k závěru, že d ošlo-li k zásahu do osobnostních práv v rámci výkonu zákonem stanovených oprávnění, resp. povinností (např. postupem příslušných orgánů v řízení, k němuž jsou ze zákona povolány, výpovědí svědka, resp. účastníka v takovém řízení, úkony advokáta jednajícího za klienta na základě udělené plné moci, apod.), pravidelně nepůjde o zásah neoprávněný, pokud osoba (fyzická či právnická), jež se zásahu dopustila, nevybočila z mezí takto stanovených práv a povinností; zásah je třeba současně vždy posuzovat v kontextu s okolnostmi, za nichž k němu došlo, a dále s přihlédnutím k funkci, kterou výkon dotčených práv, resp. povinností, plní.
Neoprávněnost zásahu do osobnostní sféry fyzické osoby chráněné všeobecným osobnostním právem vylučují mimo jiné okolnost, kdy k zásahu došlo v rámci výkonu jiného subjektivního práva stanoveného zákonem, popřípadě, kde jiný subjekt plnil právní povinnost, kterou mu ukládá zákon. Přípustnost těchto případů je odůvodněna zvláštním veřejným zájmem jak na nerušené a plynulé realizaci subjektivních práv, tak na plynulém plnění právních povinností uložených zákonem. Jde zejména o výkon práva kritiky (čl. 17 Listiny základních práv a svobod), o obecnou svépomoc (§6 obč.zák.), o odvracení škody (§417 obč. zák.), o nutnou obranu a krajní nouzi (§418 odst. 1 obč. zák.), o výkon práv účastníků řízení (v řízení soudním nebo správním před povolanými orgány s rozhodovací mocí), jakož i výkon povinnosti svědecké a znalecké (pokud jsou odůvodněny předmětem věci), o výkon činnosti advokáta v rámci hájení oprávněných zájmů svého mandanta, resp. klienta, o výkon rozhodovací činnosti státních orgánů (Karel Knap, Jiří Švestka a kol.: Ochrana Osobnosti podle občanského práva, Linde Praha, a.s. 2004.
Vybočením z mezí takto stanovených práv a povinností v soudním řízení je křivé obvinění (§174 trestního zákona č. 140/1961 Sb., resp. §345 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.), křivá výpověď (§175 trestního zákona č. 140/1961 Sb., resp. §346 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.) nebo přestupek podle §49 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších změn a doplňků. I když stanovisko mezi příklady vybočení z mezí stanovených práv a povinností neuvádí nepravdivý znalecký posudek, není rozumného důvodu nepovažovat i tento přečin za příklad vybočení z mezí stanovených práv a povinností. Tento závěr je podporován systematickým zařazením křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku do jednotného ustanovení §346 trestního zákoníku.
Ve vztahu k projednávané věci a s přihlédnutím k závěrům vyjádřeným v citovaném stanovisku plyne, že plněním zákonné povinnosti je i podání znaleckého posudku v řízení před soudem (srov. §12 odst. 1 věta prvá zák. č. 36/1967, o znalcích a tlumočnících). Vybočením z plnění zákonné povinnosti a z využití zákonného oprávnění při podání znaleckého posudku v řízení před soudem pak bude např. jednání naplňující znaky přečinu podle §346 trestního zákoníku, případně i jiná činnost, která přes řádné poučení soudem ve smyslu ustanovení §6 zák. č. 36/1967, o znalcích a tlumočnících ve spojení s §11 odst. 3 vyhl. č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících a bez podnětu soudu vůbec nesouvisí s předmětem znaleckého posudku a předmětem řízení.
Závěr o nepravdivosti znaleckého posudku však plyne z hodnocení takového znaleckého posudku soudem v řízení a dospěje-li soud k závěru, že znalecký posudek je nepravdivý, hrubě zkreslující nebo neúplný, pak tento svůj závěr vyjádří v odůvodnění rozhodnutí s následným promítnutím do trestněprávní odpovědnosti znalce (srov. též obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2011, sp.zn. 30 Cdo 4352/2010, ve vztahu k hodnocení výpovědi svědka).
Jestliže v přezkoumávané věci nevyšlo najevo (ze spisu ani z přílohového spisu ve věci 15 Nc 1232/2005 Krajského soudu v Plzni se tak nepodává), že by znalkyně v souvislosti s podáním předmětného znaleckého posudku jakkoliv vybočila z mezí takto stanovených práv a povinností v soudním řízení, pak – i když žalobcem subjektivně pociťovaný - zásah do osobnostní sféry žalobce chráněné všeobecným osobnostním právem, je odůvodněn zvláštním veřejným zájmem jak na nerušené a plynulé realizaci subjektivních práv, tak na plynulém plnění právních povinností uložených zákonem (výkonem povinnosti znalce).
Tento závěr, plynoucí z citovaného stanoviska Nejvyššího soudu, v části pojednávající o vybočení z mezí povinností kladených na osoby zúčastněné v soudním řízení vzal odvolací soud plně v úvahu, dospěl-li k závěru, že takové vybočení žalované v řízení nebylo prokázáno.Pak ovšem je jeho právní závěr o nezpůsobilosti neoprávněného zásahu do osobnostních práv žalobce správný.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 a 142 odst. 1 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalované vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 6.250,- Kč (§2 odst. 1, §6 odst. 1 písm. a), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §16 odst. 2, a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 6.550,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 7.860 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. října 2011
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu