ECLI:CZ:NS:2020:30.ND.487.2019.1
sp. zn. 30 Nd 487/2019-702
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Davida Vláčila, v právní věci žalobkyně K. Š. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Martinem Bělinou, advokátem, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 18 C 114/2019, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 18 C 114/2019 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Domažlicích.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku předložil Nejvyššímu soudu spis sp. zn. 18 C 114/2019 k rozhodnutí podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že žalobkyně podala návrh na delegaci vhodnou.
Ze spisu Okresního soudu v Šumperku, jehož součástí je i kopie spisu Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. 3 C 218/2017, se podává, že žalobkyně se v řízení u Okresního soudu v Domažlicích domáhala nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o převodu mnoha náhradních pozemků ve smyslu §11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, přičemž pouze některé z nárokovaných pozemků se nacházejí v obvodu působnosti Okresního soudu v Domažlicích.
Okresní soud v Domažlicích usnesením ze dne 15. 1. 2019, č. j. 3 C 218/2017-378, připustil změnu žaloby, řízení zčásti zastavil a zčásti vyloučil dílčí nároky k samostatnému projednání a rozhodnutí, přičemž samostatné projednání (a následné postoupení věci) se týkalo mimo níže uvedených dotčených pozemků (výrok XIII) i mnoha dalších pozemků rozmístěných v rámci celé České republiky.
Poté Okresní soud v Domažlicích usnesením ze dne 13. 2. 2019, č. j. 3 C 218/2017-395; 3 C 44/2019-26, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 6. 2019, č. j. 3 C 218/2017; 3 C 44/2019-63, kterým vyslovil svou místní nepříslušnost, postoupil věc uvedenou v rozhodnutí č. j. 3 C 218/2017-378 pod bodem XIII, týkající se pozemků č. parc. XY, XY, a XY v katastrální území XY, ležících v okrese Šumperk, Okresnímu soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 C 44/2019.
Okresní soud v Domažlicích s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2018, č. j. 28 Cdo 2924/2018-331, uvedl, že je místně příslušný pouze, pokud jde o pozemky nacházející se v jeho obvodu, a pokud jde o pozemky nacházející se v obvodu jiných okresních soudů v České republice, přísluší rozhodovat o těchto pozemcích jiným soudům, a proto věc týkající se pozemků, jejichž převodu do svého vlastnictví se žalobkyně domáhá, ležících v obvodu jiných okresních soudů, podle §105 odst. 2 o. s. ř. postoupil soudům místně příslušným podle polohy nemovitostí.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (jako soud nadřízený) následně usnesením ze dne 30. 10. 2019, č. j. 69 Nc 108/2019-67, rozhodl, že nesouhlas Okresního soudu v Šumperku s postoupením věci není důvodný.
Součástí spisu postoupeného Okresnímu soudu v Šumperku byl shrnující návrh žalobkyně ze dne 5. 3. 2019, aby všechna řízení postoupená jiným okresním soudům (včetně zde dotčeného řízení před Okresním soudem v Šumperku) byla podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu v Domažlicích. V návrhu na delegaci uvedla, že předmětné řízení je řízením o vypořádání vztahu mezi účastníky určitým způsobem vyplývajícím z jiného právního předpisu ve smyslu §153 odst. 2 o. s. ř. a proto povaha řízení odůvodňuje, aby o celém nároku, tedy o všech nemovitostech, jichž se žalobkyně domáhá, bylo rozhodováno v jediném řízení u jediného soudu, i když leží v obvodech různých soudů. Ustanovení §88 písm. b) o. s. ř. podle názoru žalobkyně nelze vykládat absolutně. V daném případě je namístě, aby o celém nároku, který je předmětem řízení, rozhodoval jeden soud, konkrétně pak Okresní soud v Domažlicích, který je s předmětnou věcí již obeznámen. Žalobkyně je přesvědčena, že v dané věci je nutné brát zvláštní zřetel také na hospodárnost řízení, procesní ekonomii a rychlost soudního řízení. Poukazuje v prvé řadě na postoj žalované, která soustavně odmítá uspokojit oprávněné nároky oprávněných osob a neustále komplikuje a prodlužuje soudní řízení. Po žalobkyni nelze spravedlivě požadovat, aby se ohledně zbývajících částí svého nároku obrátila na další nespočet soudů po celé České republice. Domnívá se, že je konečně i v zájmu žalované, aby se předmětné nároky projednávaly v jediném řízení u jediného soudu.
Žalovaná podáním ze dne 25. 11. 2019 vyslovila nesouhlas s přikázáním věci Okresnímu soudu v Domažlicích. Namítla, že případná delegace věci jinému soudu je toliko výjimkou ze zásady zákonného soudce, kterou je potřeba vykládat restriktivně. Odkázala na skutečnost, že předmětem projednávané věci je nahrazení vůle žalované ohledně konkrétních pozemků vybraných žalobkyní, nikoli restituční nárok žalobkyně jako takový. Žalobkyně si předmětné náhradní pozemky vybrala sama, mimo režim zakotvený v zákoně o půdě. Žalovaná se domnívá, že je praktické z hlediska opatřování důkazů, ohledání nemovitostí a pořizování znaleckých posudků, aby o nemovitostech rozhodoval právě soud, v jehož obvodu se předmětná nemovitost nachází.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Podle §12 odst. 3 o.s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být představovány takovými okolnostmi, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat [v daném případě stanovená ustanovením §88 písm. b) o. s. ř. jako výlučná příslušnost soudu podle polohy nemovitosti], je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz).
Uvedené ustanovení je tedy zákonem určenou výjimkou ze zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); důvody pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše uvedeného ústavního principu.
Okolnosti, kterými žalobkyně odůvodňuje návrh na přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu, a to že Okresní soud v Domažlicích „je dopodrobna seznámen se skutkovým i právním stavem celého případu“ a celou věc projednal v rámci řízení sp. zn. 3 C 218/2017, a že pro žalobkyni „je komplikované, nákladné a neúčelné, aby své nároky žalovala odděleně“, však nejsou natolik významné, aby v nich bylo možné spatřovat důvod k takovému výjimečnému postupu, zvláště ne v situaci, kdy žalovaná s uvedeným postupem nesouhlasí a soudce Okresního soudu v Šumperku, pověřený rozvrhem práce věc projednat a rozhodnout, je již s obsahem spisu seznámen. Nejvyšší soud mimo jiné již v řadě svých rozhodnutí, jež se vztahovala k obdobným případům (tj. kdy se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy k převodu náhradních pozemků, kterých bylo velké množství a které se nacházely v obvodu více soudů), uzavřel, že ani tvrzení o ekonomické úspoře ve prospěch účastníka řízení navrhujícího přikázání věci nemůže samo o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 20 Nd 42/2017; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 30 Nd 96/2017; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2017, sp. zn. 26 Nd 340/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 30 Nd 363/2017; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ).
Žalobkyní předkládanou argumentaci založenou na tvrzení, že předmětné řízení je řízením o určitém způsobu vypořádání vztahů mezi účastníky ve smyslu §153 odst. 2 o. s. ř., odůvodňující dle ní závěr, aby o nárocích oprávněné osoby bylo rozhodnuto v rámci jednoho řízení, neshledává Nejvyšší soud přesvědčivou. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3791/2018, ve kterém byla žalobkyně též účastnicí, dovodil, že řízení o žalobě na nahrazení projevu vůle žalovaného k převodu pozemku se týká vlastnického práva k nemovitosti, a pro projednání takové věci je v §88 písm. b) o. s. ř. založena výlučná místní příslušnost soudu, a současně uzavřel, že dotčený nárok lze rozdělit na více samostatných nároků a u každého z nich zkoumat místní příslušnost zvlášť. Přičemž v usnesení uvedený odkaz soudu na možné využití delegace vhodné, se záměrem soustředit všechny spory před jeden soud, na což žalobkyně také v návrhu poukazovala, byl pouze odkazem procesní eventuality nad rámec tam řečeného, nadto s upozorněním na striktní posuzování takové mimořádné výjimky z pravidla výlučné místní příslušnosti (forum rei sitae).
Nejvyšší soud neshledává důvodnou ani argumentaci, kterou žalobkyně postavila na tezi, že není účelné, aby pro rozsudek v předmětné věci bylo rozhodující, kde se takový vhodný náhradní pozemek nachází. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3546/2017 (a v tam označené dosavadní judikatuře Nejvyššího soudu), byl přijat závěr, že jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést zemědělský pozemek oprávněné osobě za nevydaný pozemek se požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“, tedy pozemek, jenž by byl - nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu České republiky, potažmo žalované - do veřejné nabídky takto zařaditelný. Při posuzování „vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky, či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu. Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (k čemuž Nejvyšší soud odkázal i na svůj rozsudek ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, či usnesení ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005). V rozsudku ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016, Nejvyšší soud dále uzavřel, že je na soudu, aby v každé jednotlivé věci vždy s ohledem na její konkrétní okolnosti posoudil, zda pozemky vybrané oprávněnou osobou jako náhradní, jsou pro uspokojení jejího restitučního nároku vhodné, a to ke dni vyhlášení jeho rozhodnutí (§154 odst. 1 o. s. ř.).
Z uvedeného tedy vyplývá, že oproti tvrzení žalobkyně je zásadně (a tedy s možnými výjimkami avšak zde neshledanými) účelné, aby o nárocích vztahujících se k pozemkům rozhodoval soud místně příslušný dle zásady výlučné místní příslušnosti uvedené v §88 písm. b) o. s. ř.
Nejvyšší soud tak uzavírá, že neshledal žádný přesvědčivý důvod předpokládat, že by u Okresního soudu v Domažlicích, i když je s věcí rovněž seznámen, mohlo být dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Okresního soudu v Šumperku.
Protože okolnosti předestřené žalobkyní nepředstavují důvod pro přikázání věci jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř. a s navrhovanou delegací nesouhlasí ani žalovaná, Nejvyšší soud České republiky rozhodl, že se projednávaná věc Okresnímu soudu v Domažlicích nepřikazuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 3. 2020
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu