ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.3014.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 3014/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně GE Money Multiservis, s.r.o. , se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 28, identifikační číslo osoby 49 24 11 50, zastoupené JUDr. Milanem Novákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, proti žalované I. T. , zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, o zaplacení částky 230.344,72 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 9 EC 358/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. května 2013, č. j. 28 Co 63/2012-172, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.017,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 19. října 2011, č. j. 9 EC 358/2010-117, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 230.344,72 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalované Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním napadeného vyhovujícího výroku ve věci samé co do částky 130.684,- Kč s úrokem z prodlení (první výrok), změnil jej ve výroku o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, podle něhož stranám smlouvy o úvěru byla již v okamžiku uzavření smlouvy známa konkrétní výše částky, kterou žalovaná bude povinna uhradit v případě předčasného ukončení smlouvy o úvěru (i v důsledku odcizení vozidla) jako poplatek za předčasné ukončení smlouvy o úvěru, a že tento poplatek nelze považovat za smluvní pokutu ve smyslu ustanovení §544 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), neboť ta je mezi smluvními stranami sjednávána pro případ porušení smluvní povinnosti, zatímco v daném případě smlouva o úvěru zanikla v souladu s ujednáním účastníků o jejím zániku při vzniku pojistné události.
Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně proti všem výrokům, podala žalovaná dovolání. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a tvrdí, že „rozhodnutí je v rozporu s konstantní judikaturou týkající se neplatnosti ujednání o smluvní pokutě a nastoluje právní otázku, která nebyla doposud řešena v rámci judikatury vyšších soudů, a to, zda ustanovení týkající se zaplacení obecně definovaného okruhu údajných nákladů profesionálního poskytovatele půjčky v paušální výši v případě ukončení smluvního vztahu na základě smluvně sjednaného důvodu - právní skutečnosti nezaviněné ze strany dlužníka (krádeže vozidla) - spotřebitele, je v rozporu s dobrými mravy nebo obcházením ustanovení o smluvní pokutě“.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. září 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013, in www.nsoud.cz). Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, neboť ač zastoupena advokátem, přes správné poučení odvolacím soudem, označila jako předpoklad přípustnosti dovolání skutečnost, že „rozhodnutí je v rozporu s konstantní judikaturou týkající se neplatnosti ujednání o smluvní pokutě“ a v té souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. 33 Odo 111/2004, in www.nsoud.cz . Dovolatelka pomíjí, že podle dikce ustanovení §237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení právní otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se však podává, že odvolací soud dospěl k závěru, že poplatek za předčasné ukončení smlouvy o úvěru nelze považovat za smluvní pokutu ve smyslu ustanovení §544 a násl. obč. zák., neboť ta je sjednávána pro případ porušení smluvní povinnosti, zatímco v daném případě smlouva o úvěru zanikla v souladu s ujednáním účastníků o jejím zániku při vzniku pojistné události. Neposoudil-li odvolací soud ujednání o povinnosti žalované uhradit poplatek za předčasné ukončení smlouvy o úvěru jako ujednání o smluvní pokutě, pak není dán dovolatelkou tvrzený důvod přípustnosti dovolání. Závěr o platnosti smluvní pokuty odvolací soud neučinil.
S námitkou, že odvolací soud se nezabýval posouzením, zda ustanovení o povinnosti hradit poplatek za předčasné ukončení smlouvy o úvěru není v rozporu s dobrými mravy nebo obcházením ustanovení o smluvní pokutě, dovolatelka přichází v rozporu s ustanovením §241a odst. 6 o. s. ř. až v dovolání. Dovolací soud se proto touto námitkou, jejíž prověření předpokládá tvrzení skutečností, pro které je ujednání v rozporu s dobrými mravy, nemohl zabývat. Poněvadž nejde o smluvní pokutu nelze výši tohoto poplatku ani poměřovat výší zajišťované povinnosti.
Přestože dovolatelka uvádí, že podává dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu, její námitky se týkají pouze potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, k rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení chybí jakákoliv argumentace, tyto výroky dovolatelka zcela pominula, nezabývala se přípustností dovolání proti těmto výrokům ani důvodností.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. března 2014
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu