ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.3303.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 3303/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , proti žalované A. s.r.o ., zastoupené advokátkou, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 22 C 243/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. března 2008, č. j. 12 Co 750/2007-195, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 307 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Dovoláním ze dne 23. června 2008 napadla žalovaná v záhlaví označený rozsudek, kterým Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. února 2007, č. j. 22 C 243/2005-156, ve výroku ve věci samé, jímž bylo určeno, že vlastníkem blíže specifikovaných nemovitostí je Česká republika (výrok I.), změnil ho ve výroku o nákladech za řízení před soudem prvního stupně (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Dovolatelka opřela přípustnost dovolání o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a jako dovolací důvod uvedla nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Podle ustanovení §32a odst. 1 písm. b) zákona č. 153/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, přešla dnem 1. července 2009 z Ministerstva financí na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových příslušnost hospodařit s majetkem, ke kterému vznikla Ministerstvu financí příslušnost hospodařit podle čl. I bodu 6 zákona č. 364/2000 Sb., o zrušení Fondu dětí a mládeže a o změnách některých zákonů, ve znění zákona č. 428/2003 Sb., a s nímž bylo Ministerstvo financí k uvedenému dni příslušné hospodařit, s výjimkou majetkových účastí v obchodních společnostech.
Vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu jde v posuzované věci o určení vlastnictví k majetku uvedenému v §32a odst. 1 písm. b) cit. zákona a podle druhého odstavce tohoto ustanovení Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových jako příslušná organizační složka státu počínaje dnem uvedeným v prvním odstavci (t. j. 1. červencem 2009) za stát vykonává práva a plní povinnosti a závazky týkající se majetku uvedeného v prvním odstavci anebo s tímto majetkem související, je za stát účastníkem smluvních vztahů, které se tohoto majetku týkají anebo s ním souvisejí, a vystupuje za stát před soudy, rozhodčími orgány, správními úřady a jinými orgány v řízeních, která se tohoto majetku týkají anebo s ním souvisejí, bude v tomto řízení za žalující Českou republiku místo její organizační složky Ministerstva financí vystupovat Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v P.
Dovolání žalované není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Otázka neplatnosti kupní smlouvy pro rozpor se zákonem (§39 občanského zákoníku), nebyla-li při jejím uzavírání dodržena podmínka jejího schválení Ministerstvem financí vymezená ustanovením §22 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, jejíž řešení odvolacím soudem dovolatelka napadla , byla již judikaturou Nejvyššího soudu opakovaně vyřešena (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. 28 Cdo 4057/2007, dále ze dne 24. dubna 2008, sp. zn. 32 Cdo 5140/2007 a ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 32 Cdo 1141/2008), odvolací soud s ní postupoval zcela v souladu a dovolací soud nemá žádný důvod se od ní v posuzované věci jakkoli odchýlit.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání nemohlo založit ani tvrzené pochybení odvolacího soudu při posuzování správnosti rozhodnutí příslušného katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva na základě předmětné kupní smlouvy do katastru nemovitostí, neboť na řešení této otázky odvolací soud své rozhodnutí nezaložil, když právní posouzení této otázky – jak vyplývá i ze samotného odůvodnění napadeného rozhodnutí – uvedl „nad rámec důvodů pro vyhovění žalobě“.
Lze tak uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 5 000 Kč podle §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání, které podala za Českou republiku – Ministerstvo financí její zástupkyně JUDr. J. K.) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 007 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 9. září 2009
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu