ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.398.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 398/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně S. C. a. s., proti žalované D. s.r.o., zast. JUDr. R. P., advokátkou o zaplacení 1.745.834,80 Kč s přísl. a o vzájemném návrhu o 1.597.588,20 Kč, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Cm 183/2006, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2007, č. j. 12 Cmo 282/2007-177, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 8. listopadu 2007, č. j. 12 Cmo 282/2007-177, potvrdil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 15. května 2007, č. j. 19 Cm 183/2006-172, jímž tento soud řízení o vzájemném návrhu k započtení částky 1.597.588,20 Kč zastavil pro nezaplacení soudního poplatku podle ust. §9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zák. č. 255/2000 Sb., poněvadž žalovaná přes výzvu soudu prvního stupně obsaženou v usnesení ze dne 6. 2. 2007, č. j. 19 Cm 183/2006-171, vyměřený poplatek z návrhu ve stanovené lhůtě nezaplatila.
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle §212 a §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. a neshledal odvolání důvodným. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil že podáním ze dne 2. 11. 2006 se žalovaná na výzvu soudu prvního stupně ve smyslu ust. §114b o.s.ř. vyjádřila tak, že nepovažuje nárok žalobkyně za důvodný a současně uplatnila vůči žalobkyni k započtení své pohledávky ve výši 1.597.588,20 Kč. Odvolací soud se ztotožnil s posouzením soudu prvního stupně týkajícího se podání žalované ze dne 2. 11. 2006, že dle obsahu tohoto podání ve smyslu §41 odst. 2 o.s.ř. jde o vzájemný návrh. Dle odvolacího soudu je typické pro vzájemnou žalobu právě fakt, že žalovaný neuznává pohledávku uplatněnou žalobcem, jak je tomu i v souzené věci. Soud prvního stupně proto dle odvolacího soudu žalované správně vyměřil soudní poplatek za vzájemný návrh ve smyslu ust. §97 odst. 3 o.s.ř. a položky 1 b) a pozn. 1 Sazebníku poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích – dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Protože žalovaná v soudem prvního stupně stanovené lhůtě vyměřený poplatek za vzájemný návrh na účet soudu nezaplatila a poplatek nebyl zaplacen ani do konce lhůty pro odvolání proti usnesení o zastavení řízení (§9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích), odvolací soud dle §219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil napadené usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení o vzájemném návrhu dle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastaveno. Odvolací soud účastníky současně poučil o tom, že proti jeho usnesení není dovolání přípustné.
Dovoláním ze dne 21. 12. 2007 napadla žalovaná usnesení odvolacího soudu, protože se domnívá, že poučení odvolacího soudu o nepřípustnosti dovolání proti jeho usnesení není správné. Dovolatelka zastává názor, že dovolání je přípustné dle §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, tj. z důvodu uvedeného v ust. §104 odst. 1 o.s.ř., přičemž své dovolací námitky podřadila ust. §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že její nárok uplatněný v podání ze dne 2. 11. 2006 je vzájemný návrh ve smyslu ust. §97 o.s.ř. Podání bylo dle žalované toliko obranou proti návrhu žalobkyně ve smyslu ust. §98 o.s.ř., jelikož účastníci řízení mohou v řízení uvést jakékoli tvrzení a navrhnout jakékoli důkazy, přičemž vyjádření žalované o nedůvodnosti žaloby nemůže vylučovat možnost uplatnění další obrany svých práv, a tedy úkon k započtení. Dovolatelka je přesvědčena, že soudy obou stupňů jí tímto svým postupem odňaly možnost tvrdit všechny významné skutečnosti pro věc samu.
Z výše uvedených důvodů závěrem žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudů obou stupňů.
Podle §236 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V souzené věci dovolatelka dovoláním napadla usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o vzájemném návrhu k započtení částky 1.597.588,20 Kč pro nezaplacení soudního poplatku podle ust. §9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a proto je nutné posuzovat, zda proti takovému rozhodnutí je dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Dovolatelka v dovolání namítla, že dovolání je přes nesprávné poučení odvolacího soudu o nepřípustnosti dovolání přípustné dle §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, tj. z důvodu uvedeného v ust. §104 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 o.s.ř., tj. v případě nedostatku podmínky řízení, který nelze odstranit, přičemž neodstranitelnou podmínkou řízení je zejména nedostatek pravomoci soudu, věcné příslušnosti, překážka litispendence (zahájeného řízení) a rei iudicatae (věci rozhodnuté) a touto překážkou není nezaplacení soudního poplatku.
Zastavil-li soud odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, jak tomu bylo v posuzovaném případě, nelze přípustnost dovolání dovodit z ust. §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.
Zbývající ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají proto, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Přípustnost dovolání žalované nelze dovodit ani z ustanovení §237 o.s.ř., když usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, není usnesením ve věci samé. Věcí samou se totiž rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé je takové rozhodnutí soudu, jímž se v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2001, sp. zn. 25 Cdo 3065/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck 2001, svazek 3, pod č. C 264, str. 71). Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (stejně jako usnesení odvolacího soudu, jímž je takové usnesení potvrzeno), je rozhodnutím výlučně procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy – jak výše uvedeno - rozhodnutím o věci samé.
Lze uzavřít, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, není přípustné (k tomu srov. závěr Nejvyššího soudu formulovaný již v usnesení ze dne 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod číslem 102).
Dovolací soud se s ohledem na to, že v posuzované věci není dovolání přípustné, nemohl zabývat dalšími námitkami dovolatelky uvedenými v dovolání, a to zejména posouzením toho, zda se v dané věci jednalo o vzájemný návrh či obranu proti návrhu (žalobě) a z tohoto hlediska rozhodnutí přezkoumávat. K tomu lze však poznamenat, že se nemůže jednat o vzájemný návrh tehdy, je-li proti žalobci uplatněno k započtení méně než bylo v žalobě uplatněno (§98 o.s.ř.).
Nejvyšší soud proto dle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) o.s.ř. rozhodl tak, že dovolání žalované pro jeho nepřípustnost odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. a s ohledem na to, že žalobkyni žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2008
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu