ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.3985.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 3985/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce J. H. , zastoupeného Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem, se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 11, proti žalované REAL SPEKTRUM REALITNÍ, spol. s r. o ., se sídlem v Prostějově, Pernštýnské náměstí 178/6, PSČ 796 01, identifikační číslo osoby 25536150, zastoupené Mgr. Ivo Šotkem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 19/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, ze dne 27. dubna 2010, č. j. 12 Co 59/2010-167, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. října 2009, č. j. 11 C 19/2008-139, kterým byl zrušen rozhodčí nález vydaný rozhodcem Mgr. P. Č. dne 22. ledna 2008 pod sp. zn. 4491/2007, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí zrušené odvolacím soudem, kterým by tento soud rozhodl ve věci samé jinak proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu (předchozí zamítavý rozsudek byl rozsudkem odvolacího soudu ze dne 11. května 2009, č. j. 12 Co 121/2009-109, zrušen pro nepřezkoumatelnost). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadní význam po právní stránce.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod č. 132).
Z vylíčení uplatněných dovolacích důvodů je zřejmé, že dovolatelka nevymezila žádnou právní otázku, pro jejíž řešení by bylo možno považovat rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé za zásadně právně významné.
K závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí nemůže vést dovolatelkou předložená otázka platnosti rozhodčí doložky, která stanoví, že spor bude rozhodovat rozhodce jmenovaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným ve smyslu ustanovení §13 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“), vybraný ze seznamu rozhodců vedeného touto právnickou osobou, a že rozhodčí řízení bude probíhat podle pravidel vydaných touto právnickou osobou. Právní posouzení této otázky odvolacím soudem je totiž plně v souladu s judikatorními závěry, jež se nakonec prosadily v rozhodovací praxi dovolacího soudu - srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněné pod číslem 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Za stavu, kdy byly rozpory v judikatuře Nejvyššího soudu odstraněny rozhodnutím velkého senátu, nemůže vést k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí odkaz dovolatelky na ta z předchozích rozhodnutí, v nichž Nejvyšší soud zaujal názor jiný než ten, jenž byl posléze velkým senátem shledán správným (srov. §20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Totéž platí o námitce vytýkající soudům nižších stupňů, že oproti svým předchozím rozhodnutím v této věci „neočekávaně“ změnily právní názor. Není v rozhodovací praxi soudů žádných pochyb o tom, a nejde tedy o otázku zásadního právního významu, že soudy mohou změnit svůj právní názor a tím spíše tak mohou učinit, opodstatňuje-li změnu právního názoru vývoj judikatury vyšších soudů (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2007, sp. zn. 28 Cdo 3342/2007, uveřejněný pod číslem 80/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pokud dovolatelka brojí proti posouzení rozhodčí doložky jako neplatné prostřednictvím argumentace, že žalobce byl v době uzavření smlouvy podnikatelem a že i kdyby byla tato smlouva smlouvou spotřebitelskou, nic nebránilo platnému sjednání rozhodčí doložky, pak patrně přehlédla, že odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách jsou zakázány, naplněním tohoto důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu se z důvodu nadbytečnosti nezabýval a potvrzující rozhodnutí založil toliko na shora uvedeném důvodu. Ani touto námitkou tak dovolatelka neotevírá otázku zásadního právního významu, neboť zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může založit jen taková právní otázka, na níž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, tj. která je pro toto rozhodnutí určující (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1020/2003, in www.nsoud.cz ).
Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka překročení limitů soudního přezkumu rozhodčích nálezů stanovených v §31 zákona o rozhodčím řízení. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je totiž založeno výhradně na posouzení splnění předpokladů pro zrušení rozhodčího nálezu podle ustanovení §31 až 33 zákona o rozhodčím řízení.
V situaci, kdy Nejvyšší soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily potvrzující výrok rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, a kdy dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; žalobci, který by měl na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. dubna 2012
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu