ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.42.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 42/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně ČEZ Distribuce, a. s. , se sídlem v Děčíně IV – Podmoklech, Teplická 874/8, PSČ 405 02, identifikační číslo osoby 24729035, zastoupené JUDr. Milošem Novákem, advokátem, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Komenského 926/19, PSČ 466 01, proti žalovanému Z. P., zastoupenému JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, advokátem, se sídlem v Opavě, Hauerova 725/3, PSČ 746 01, o zaplacení částky 301.788,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 Cm 11/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. září 2012, č. j. 4 Cmo 139/2012-84, ve znění opravného usnesení ze dne 1. listopadu 2012, č. j. 4 Cmo 139/2012-99, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. prosince 2011, č. j. 26 Cm 11/2011-47, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 301.788,- Kč s úrokem z prodlení tam uvedeným, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí zrušené odvolacím soudem, kterým by tento soud rozhodl ve věci samé jinak). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (zrušeného nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ke dni 31. prosince 2012), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, popřípadě jejichž řešení zpochybnil (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může přitom založit jen taková právní otázka, která je pro toto rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1020/2003, jež je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách).
Otázku, jež by měla po právní stránce zásadní význam, dovolatel výslovně nezformuloval. Vyložil si chybně ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., argumentuje-li, že přípustnost dovolání zakládají právní otázky, které mají být dovolacím soudem vyřešeny jinak, než jak byly vyřešeny soudy nižších stupňů. Stanoví-li §237 odst. 3 o. s. ř. jako jednu z příkladmo uvedených okolností zakládajících zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce, že má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, pak tím má na mysli situaci, kdy určitá právní otázka byla sice v rozhodování dovolacího soudu již vyřešena, dovolací soud však shledá důvody, aby se od své dosavadní rozhodovací praxe odchýlil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2013, sp. zn. 32 Cdo 285/2011).
Otázku zásadního právního významu nelze nalézt ani v obsahovém vymezení uplatněných dovolacích důvodů.
Zakládá-li dovolatel námitku zpochybňující správnost právního závěru odvolacího soudu, že v souzené věci se jednalo ze strany dovolatele o neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy podle ustanovení §51 odst. 1 písm. f) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetického zákona), ve znění účinném do 3. července 2009, a vzniklá škoda měla být tudíž vyčíslena postupem stanoveným v §14 odst. 2 až 5 vyhlášky č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, ve znění účinném do 31. března 2011, toliko na argumentu, že je nepochybné, že jeho elektroměr zaznamenával v rozhodné době spotřebu elektrické energie správně a k přetočení číselníků (pokud k němu vůbec došlo) muselo dojít ještě před počátkem žalovaného období, pak nečiní nic jiného, než že právní posouzení, jež prosazuje jako správné oproti tomu, na němž spočívá napadené rozhodnutí, buduje na vlastní, odlišné verzi skutkového stavu věci. Pak ovšem nezpochybňuje správnost napadeného rozhodnutí prostřednictvím polemiky s právním posouzením odvolacího soudu, tj. nepodrobuje kritice správnost volby a výkladu norem hmotného práva či správnost jejich aplikace na zjištěný skutkový stav věci, nýbrž proti právním závěrům odvolacího soudu brojí prostřednictvím zpochybnění správnosti či úplnosti jeho skutkových zjištění. Tím (podle obsahu, srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) oproti svému přesvědčení uplatňuje dovolací důvod stanovený v §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Okolnosti uplatněné tímto dovolacím důvodem ovšem přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemohou (srov. kategorickou dikci ustanovení §237 odst. 3, části věty za středníkem, o. s. ř.).
Závěr o zásadním významu napadeného rozhodnutí po právní stránce nemůže přivodit ani námitka zpochybňující správnost samotného výpočtu výše škody. Tvrzení, že výpočet nerozděluje spotřebu elektřiny v rozhodném období na spotřebu ve vysokém tarifu a spotřebu v nízkém tarifu, uplatnil dovolatel až v rámci dovolání. V řízení před soudy nižších stupňů správnost samotného výpočtu, včetně principů, na němž byl tento výpočet založen, nikterak nezpochybňoval, což by důvod, proč se odvolací soud, jak výslovně zdůraznil, touto otázkou blíže nezabýval. Přichází-li dovolatel s uvedeným tvrzením až v dovolání, pak pomíjí, že ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř. zakazuje uplatnit v dovolání nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Nelze-li k nově tvrzeným skutečnostem v dovolacím řízení vůbec přihlédnout, pak takové skutečnosti nemohou opodstatnit ani závěr o přípustnosti dovolání.
V situaci, kdy Nejvyšší soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, a kdy dovolání proti rozhodnutí o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2013
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu