ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.5755.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 5755/2016-197
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobkyně ČSOB Leasing, a. s. , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 310/60, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 63998980, zastoupené JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 4, Pobočná 1395/1, proti žalované L. K. , zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 2097/10, o zaplacení částky 290 785 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 113 EC 147/2012, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2015, č. j. 23 Co 97/2015-170, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 8. 2016, č. j. 23 Co 97/2015-194, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2015, č. j. 23 Co 97/2015-170, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 8. 2016, č. j. 23 Co 97/2015-194, a usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 27. 1. 2015, č. j. 113 EC 147/2012-164, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 1. 2016, č. j. 113 EC 147/2012-183, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Praha - západ k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 13. 2. 2013, č. j. 113 EC 147/2012-123, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 1. 2016, č. j. 113 EC 147/2012-183, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 290 785 s úrokem z prodlení tam uvedeným a uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 59 810,20 Kč. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dne 29. 3. 2013 odvolání. Protože na výzvu k zaplacení soudního poplatku za toto odvolání ve stanovené lhůtě nereagovala, soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 10. 2013, č. j. 113 EC 147/2013-136, odvolací řízení zastavil.
Usnesení o zastavení odvolacího řízení žalovaná napadla odvoláním datovaným dnem 30. 10. 2013, v němž současně požádala o přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání ze dne 29. 3. 2013. Soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 12. 2013, č. j. 113 EC 147/2012-147, žádost žalované o osvobození od soudních poplatků zamítl pro absenci relevantních tvrzení, jež nebyla doplněna ani na výzvu, a nebylo tak osvědčeno, že poměry žalované osvobození od soudních poplatků odůvodňují. Toto usnesení nabylo právní moci dne 18. 1. 2014.
Krajský soud v Praze nato usnesením ze dne 2. 4. 2014, č. j. 23 Co 143/2014-150, usnesení soudu prvního stupně č. j. 113 EC 147/2013-136 o zastavení odvolacího řízení potvrdil.
Potvrzující usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, doručeným soudu prvního stupně dne 26. 9. 2014. Součástí tohoto podání byla žádost o osvobození od soudních poplatků, odůvodněná tíživou finanční situací, jež žalované neumožňuje uhradit soudní poplatek, který jí bude „v souvislosti s tímto řízením“ vyměřen. Žalovaná proto žádá o úplné osvobození od soudních poplatků „ve výše uvedeném řízení“. K výzvě soudu prvního stupně, aby uvedla, jak se změnily její poměry od prosince 2013 a předložila k tomu důkazy, žalovaná dopisem ze dne 23. 10. 2014 sdělila, že její majetkové poměry se od uvedené doby nezměnily, jsou zcela podprůměrné, byl jí v jejím bydlišti odpojen plyn, dosahuje nízkých příjmů a je na pokraji sociálního vyloučení. Jako důkaz navrhla svůj výslech a místní šetření v jejím bydlišti a přiložila kopii oznámení o přerušení dodávky zemního plynu k 15. 10. 2014 pro neuhrazení dlužné částky za dodávky plynu ve výši 18 533 Kč.
Usnesením ze dne 27. 1. 2015, č. j. 113 EC 147/2012-164, soud prvního stupně řízení o žádosti žalované o osvobození od soudních poplatků ze dne 26. 9. 2014 zastavil. Zdůraznil, že již usnesením ze dne 16. 12. 2013, č. j. 113 EC 147/2012-147, byla žádost žalované o osvobození od soudních poplatků pravomocně zamítnuta, a usoudil, že nedošlo-li od posledního rozhodnutí „o stejné žádosti“ ke změně poměrů, je podle závěrů vyjádřených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 (uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „R 99/2013“), třeba řízení zastavit pro překážku věci pravomocně rozhodnuté.
Krajský soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně č. j. 113 EC 147/2012-164 potvrdil. Poukázal na to, že soud se při rozhodování o osvobození od soudních poplatků v prvním ani ve druhém případě nemohl pro nedostatek tvrzení a předložených listin vůbec zabývat předpoklady žalované pro osvobození od soudních poplatků, z procesního hlediska se tudíž jedná o shodnou situaci a soud prvního stupně proto nepochybil, jestliže analogicky vycházel ze závěrů přijatých v R 99/2013.
Rovněž toto rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 občanského soudního řádu, argumentujíc, že odvolací soud se při řešení otázky „hmotného a procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i určitá otázka dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR nebyla vyřešena či by měla být vyřešena jinak“.
Jako otázku Nejvyšším soudem dosud neřešenou dovolatelka výslovně formuluje otázku, „zda k opětovné žádosti účastníka řízení o zproštění od placení soudních poplatků za situace, kdy došlo ke zhoršení majetkové situace tohoto účastníka, má soud opětovně vyzvat tohoto účastníka k doložení svých majetkových poměrů“. V rámci vymezení dovolacího důvodu pak mimo jiné argumentuje, že posuzovanou žádost o osvobození od soudních poplatků podala v jiném řízení, totiž v řízení dovolacím, zatímco usnesením soudu prvního stupně č. j. 113 EC 147/2012-147 byla zamítnuta její žádost o osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době, kdy bylo řízení zahájeno, se pro ně uplatní - v souladu s bodem 1 článku II, části první, zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, v souladu s bodem 2 článku II, části první, zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a v souladu s bodem 2 článku II, části první, zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) při splnění podmínek povinného zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dovolací soud nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí ve smyslu §237 o. s. ř. závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem posouzena jinak.
Otázka procesního práva zahrnutá v dovolací argumentaci, zda je soud v dovolacím řízení při posouzení žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků vázán předchozím rozhodnutím soudu o žádosti téhož účastníka řízení o osvobození od soudních poplatků, vydaným v řízení před soudem prvního stupně, případně v řízení odvolacím, byla v mezidobí, po vydání napadeného rozhodnutí, v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, a to způsobem, od něhož se řešení, na němž rozhodnutí odvolacího soudu závisí, odchyluje. Nejvyšší soud proto shledává dovolání pro řešení této otázky přípustným podle §237 o. s. ř.
Protože Nejvyšší soud neshledává důvod, proč by měl tuto právní otázku posoudit jinak, pojí se se závěrem o přípustnosti dovolání nutně též jeho posouzení jako důvodného (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Ustanovení §170 odst. 2 o. s. ř. stanoví, že soud je vázán usnesením, jakmile je vyhlásil; nedošlo-li k vyhlášení, jakmile bylo doručeno, a není-li třeba doručovat, jakmile bylo vyhotoveno.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 803/2011 (jež je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na www.nsoud.cz ), formuloval závěr, podle něhož v případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté. K tomuto názoru se Nejvyšší soud přihlásil též v rozhodnutí citovaném soudy nižších stupňů, tedy v R 99/2013, v němž dodal, že usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán (§170 odst. 1 o. s. ř.). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u žadatele poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti.
V usnesení ze dne 17. 2. 2012, sp. zn. 29 Cdo 242/2012, uveřejněném pod číslem 88/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, však Nejvyšší soud vysvětlil, že usnesení, jímž bylo za řízení před soudem prvního stupně přiznáno účastníku řízení osvobození od soudních poplatků, platí jen do pravomocného skončení řízení; na dovolací řízení se nevztahuje. V usnesení ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1240/2015, pak Nejvyšší soud navázal závěrem, že bylo-li tedy účastníku osvobození od soudních poplatků přiznáno v řízení před soudem prvního stupně, nevztahuje se již na dovolací řízení a v takových případech se neuplatní jinak obecný zákaz odlišného hodnocení poměrů účastníka, které by nemělo oporu v jejich objektivní změně. Jinými slovy, nejde-li o zjevně nepřiměřené právní posouzení, zkoumá soud v dovolacím řízení k žádosti účastníka předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků znovu, aniž by byl předchozím rozhodnutím soudu prvního stupně, případně odvolacího soudu vázán.
Odvolací soud v souzené věci, jemuž posledně citované rozhodnutí Nejvyššího soudu nemohlo být známo, podcenil důsledky skutečnosti, akcentované již v odvolání žalované, že usnesením soudu prvního stupně č. j. 113 EC 147/2012-147 byla zamítnuta žádost žalované o osvobození od soudních poplatků v odvolacím řízení, zatímco předmětná její žádost se vztahuje k osvobození od soudních poplatků v řízení dovolacím, nejde tedy z hlediska obsahu o žádost opakovanou, nýbrž o žádost jinou. Závěry R 99/2013 se tu tedy neuplatní, a to ani mutatis mutandis.
Dovolatelce lze ostatně přisvědčit též v tom, že kdyby se jednalo o žádost opakovanou, pak v situaci, v níž byla její původní žádost zamítnuta právě pro absenci tvrzení o jejích poměrech (v důsledku níž její tehdejší poměry nemohly být zjištěny), bylo třeba vyzvat dovolatelku k tvrzení a doložení jejích poměrů, nikoliv jejich změny. Nebyly tu přeci soudem zjištěné poměry, jejichž změnu by mohla dovolatelka tvrdit.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není z výše uvedených důvodů správné a podmínky pro jeho změnu dány nejsou, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud proto zrušil též toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., §226 odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 10. 2018
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu