ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.611.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 611/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Ing. R. S. , zastoupeného Mgr. Lucií Peterkovou, advokátkou, se sídlem v Opavě, Dolní náměstí 17/9, PSČ 746 01, proti žalované ZLS bytové domy a. s. , se sídlem ve Zlíně, Bartošova 5532, PSČ 760 01, identifikační číslo osoby 28315472, o zaplacení částky 1,145.687,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 Cm 626/95, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. ledna 2003, č. j. 7 Cmo 840/2000-116, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. ledna 2003, č. j. 7 Cmo 840/2000-116, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením připustil částečné zpětvzetí žaloby, zrušil rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 21. června 2000, č. j. 18 Cm 626/95-91, ve výrocích pod body II a IV, tj. pokud jím byla zamítnuta žaloba stran úroku z prodlení ve výši 165,5 % z částky 1,097.253,30 Kč od 1. dubna 1995 do zaplacení a žalovaná zavázána zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 329.252,60 Kč, a v tomto rozsahu řízení zastavil. Zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
V odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolací soud uvedl, že dříve, než bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně v zamítavém výroku pod bodem II ohledně úroku z prodlení z částky 1,097.253,30 Kč, vzal žalobce podáním ze dne 7. listopadu 2000 žalobu v této části zpět s poukazem na dohodu, kterou uzavřel s žalovanou; žalovaná na tuto listinu připojila svůj souhlas se zpětvzetím žaloby.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním doručeným soudu prvního stupně dne 7. října 2010, jehož přípustnost opřel o ustanovení §239 odst. 1 písm. a) a §239 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu.
Dovolatel namítá, že „nikdy neučinil ve vztahu k soudu úkon, který by mohl vést ke zpětvzetí odvolání a zastavení řízení“. Poukazuje na to, že podání, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí, bylo soudu zasláno nikoliv jím, nýbrž žalovanou. Popírá, že tuto listinu podepsal, a argumentuje, že bez zřetele na to, zda podpis na podání je pravý či nikoliv, žalovanou nezmocnil k tomu, „aby za něho tuto listinu soudu poslala a žalovaná toto podání zaslala soudu za situace, kdy zjistila, že žalobce takovýto procesní úkon vůči soudu učinit nehodlá a učinila tak po dvou měsících, kdy zjistila, že žalobce prostě tento úkon vůči soudu neprovedl“. Dovolatel zdůrazňuje, že úkon učinila svévolně, bez jakéhokoliv zmocnění žalovaná za situace, kdy věděla, že on nehodlá provést jakoukoliv dispozici.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Poté, co Krajský soud v Brně usneseními ze dne 29. března 2011, č. j. 18 Cm 626/1995-180, a ze dne 3. listopadu 2011, č. j. 18 Cm 626/1995-201, zrušenými rozhodnutími Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. srpna 2011, č. j. 5 Cmo 318/2011-190, a ze dne 28. února 2012, č. j. 5 Cmo 1/2012-210, a následně znovu usnesením ze dne 28. června 2013, č. j. 18 Cm 626/95-261, dovolání žalobce odmítl pro opožděnost, Vrchní soud v Olomouci posledně uvedené usnesení soudu prvního stupně svým usnesením ze dne 15. října 2013, č. j. 5 Cmo 2892/2013-273, které nabylo právní moci dne 31. října 2013, změnil tak, že dovolání žalobce ze dne 6. října 2010 se neodmítá, neboť dospěl k závěru, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu dosud nebylo žalobci řádně doručeno. Dovoláním napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 19. listopadu 2013.
Podáním došlým soudu prvního stupně dne 20. ledna 2014 dovolatel navázal na dovolání ze dne 6. října 2010, co do přípustnosti dovolání nově odkázal též na ustanovení §237 a 239 o. s. ř. a setrval na dovolacím důvodu i dovolacím návrhu obsažených v dovolání ze dne 6. října 2010.
Původní žalovaná ZLS služby a. s. se sídlem ve Zlíně, Bartošova 5532, PSČ 760 01, identifikační číslo osoby 00530808, se k dovolání nevyjádřila. Ke dni 31. prosince 2008 změnila obchodní firmu na ZLS služby a. s. a ke dni 30. září 2012 zanikla sloučením se společnostmi BD Slavičín a. s., BD Rožnov a. s. a Nový svět Kroměříž a. s. do nástupnické společnosti ZLS bytové domy a. s., identifikační číslo osoby 28315472. Nejvyšší soud proto usnesením ze dne 12. srpna 2014, č. j. 32 Cdo 611/2014-292, které nabylo právní moci dne 18. srpna 2014, rozhodl podle ustanovení §107 odst. 1, 3 o. s. ř. tak, že na straně žalované bude v řízení pokračováno se společností ZLS bytové domy a. s.
Podle bodu 3. článku II., části první, zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005, dále jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v souzené věci, jelikož rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před 1. dubnem 2005.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a řízení zastaveno.
Nejvyšší soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, jsa jimi v zásadě vázán, včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.), a dovolání shledal důvodným.
Ze spisu, z obálky na č. l. 112 připojené k příslušnému podání, vyplývá, že podání datované dnem 11. září 2000 a doručené soudu prvního stupně dne 7. listopadu 2000, jež je jak podle svého označení, tak podle svého obsahu zpětvzetím žaloby, nepředložil soudu žalobce (dovolatel), nýbrž k doručení soudu je poště dne 6. listopadu 2000 odevzdala (srov. §57 odst. 3 o. s. ř.) původní žalovaná. Za těchto okolností bylo nezbytné provést šetření k důvodům, pro něž se tak stalo; o procesní úkon účastníka se může jednat pouze v tom případě, je-li mu takový úkon přičitatelný (jde-li o projev jeho vůle adresovaný soudu). Jestliže tak odvolací soud neučinil a rozhodl na základě procesního úkonu, o jehož účinnosti jsou objektivně dané pochybnosti, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není z uvedených důvodů správné, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 2, části věty za středníkem, o. s. ř. zrušil, spolu se závislými výroky o nákladech řízení [§242 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], a věc podle ustanovení §243b odst. 3 věty první o. s. ř. vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V dalším řízení bude třeba provést šetření za účelem zjištění, zda podpis, jímž je podání opatřeno, je podpisem dovolatele, a podle výsledku též za účelem zjištění okolností, za nichž se podání dostalo do rukou žalované a z nichž lze usoudit, zda jeho doručení soudu odpovídalo projevené vůli dovolatele.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243d odst. 1, část věty první za středníkem, o. s. ř.).
O náhradě nákladů včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. září 2014
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu