ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.680.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 680/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce J. M. , proti žalovanému I. R. , zastoupenému Mgr. Radkou Mackovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Celetná 554/4, o zaplacení částky 310.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. 19 Cm 334/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. září 2012, č. j. 7 Cmo 162/2012-224, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku označenému v záhlaví, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil vyhovující rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 15. února 2012, č. j. 19 Cm 334/2000-196, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 - dále též jen „o. s. ř.“ (srov. bod 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v projednávané věci naplněny (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí zrušené odvolacím soudem, kterým by tento soud rozhodl ve věci samé jinak). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejich řešení zpochybnil.
Dovolatel uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu jsou v rozporu s dobrými mravy a v konečném důsledku jsou tato rozhodnutí vůči dovolateli nepřiměřeně tvrdá, neboť neberou v úvahu, že do doby, kdy byl společníkem společnosti DOMOV - 2000 - v. o. s., byl úvěr splácen v souladu se smlouvou, k prodlení došlo až poté, kdy ze společnosti vystoupil a společností nebyl informován o nesplácení úvěru, dodatkem č. 2 ke smlouvě o úvěru pak byla podle jeho názoru uzavřena nová smlouva, kterou již nebyl zavázán. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí tato námitka nezakládá. Je tomu tak proto, že Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2003, pod číslem 67, dospěl k závěru, podle něhož z hlediska případné existence rozporu s dobrými mravy lze posuzovat pouze výkon práv a povinností (formou právních úkonů či faktického chování) účastníků občanskoprávních vztahů, nikoli správnost rozhodnutí soudu; to je aktem aplikace práva, v jejímž rámci právě soud - v nalézacím řízení - posuzuje, zda k případnému rozporu s morálními pravidly při výkonu práv a povinností v hmotněprávních vztazích došlo. Hovoří-li ustanovení §3 odst. 1 občanského zákoníku o výkonu práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů, má tím na mysli právní úkony či faktické chování uskutečňované v občanskoprávních vztazích účastníky těchto vztahů.
Namítá-li dovolatel, že žalobcem nebylo dostatečně specifikováno, jakým způsobem uhradil žalovanou částku, zejména v jakých splátkách, zda a v jaké výši bylo placeno na jistinu pohledávky, popř. na úrok z úvěru, zpochybňuje tím skutková zjištění soudů nižších stupňů, na nichž založily pro dovolatele nepříznivé rozhodnutí. Námitky dovolatele v tomto směru lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. (t.j. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však dovolatel u dovolání přípustného podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemá k dispozici a jehož prostřednictvím nemůže být přípustnost dovolání založena (srov. ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatel ohlásil rovněž dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, aniž by vadu řízení jakkoliv konkretizoval a formuloval k této vadě otázku zásadního právního významu. Nejvyšší soud se proto otázkou vady řízení nemohl zabývat.
Jelikož dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v přisuzujícím výroku ve věci samé, není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. dubna 2014
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu