ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.1127.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1127/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně G. M. A., a. s., zastoupené advokátem, proti žalované H. Č., o zaplacení 271.960,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 335/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2006, č. j. 54 Co 511/2005-97, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2006, č. j. 54 Co 511/2005-97, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 7. 2005, č. j. 38 C 335/2004-69, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 21.120,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 10.560,- Kč od 24. 3. 2001 do zaplacení a z částky 10.560,- Kč od 24. 4. 2001 do zaplacení a co do částky 250.840,- Kč s úrokem z prodlení specifikovaný dle jednotlivých částek a sazby žalobu zamítl a dále rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. 3. 2006, č. j. 54 Co 511/2005-97, potvrdil rozsudek soudu ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 210.840,- Kč s příslušenstvím (tj. v odvoláním napadeném rozsahu) a dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že skutkový stav zjistil soud prvního stupně řádně a odvolací soud podle §205a odst. 1 a §213 odst. 5 o. s. ř. nepřihlížel k tvrzení, že žalovaná předmět leasingu použila ke spáchání trestního činu a že policie již v červnu 2001 vydala usnesení související s vydáním vozidla.
Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že předmětem leasingové smlouvy je právo užívat předmět leasingu za sjednanou úplatu a tomu odpovídá povinnost leasingové společnosti takové právo zajistit a poté umožnit. Je plně na uživateli, zda a v jakém rozsahu bude toto právo konzumovat v rámci sjednaných podmínek; to platí i pro nárok na dodatečné splátky při „dalším užívání“. Není tu podle odvolacího soudu míněno skutečné fyzické užívání předmětu leasingu, nýbrž právo na takové další užívání až do okamžiku odebrání předmětu leasingu společností či vrácení uživatelem. Vzhledem k tomu nemělo význam vzetí žalované (uživatelky) do vazby, čímž sice pozbyla možnosti fyzicky předmět leasingu užívat, ale právo užívat předmět leasingu objektivně dotčeno nebylo, přičemž smluvní podmínky umožňovaly realizaci tohoto práva určitými třetími osobami (čl. III. bod 8 všeobecných smluvních podmínek – dále jen „VSP“).
V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že zásadní skutečností bylo odebrání vozidla (předmětu leasingu) Policií ČR podle §78 trestního řádu jako věci důležité pro trestní řízení, a to dne 29. 1. 2001. Do soukromoprávního vztahu mezi účastníky tak vstoupila veřejná moc, což oběma účastníkům znemožňovalo realizovat práva a povinnosti z leasingové smlouvy. Podle odvolacího soudu bylo třeba s ohledem na ustanovení §1 odst. 2 obch. zák. danou situaci řešit podle §575 odst. 1, 3 věty obč. zák. Po dobu zajištění předmětu leasingu policií nastala dočasná a částečná nemožnost plnění předmětné smlouvy, týkající se povinnosti žalobkyně (leasingové společnosti) umožňovat žalované užívání předmětu leasingu a tomu odpovídající povinnosti žalované platit leasingové splátky.
Odvolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, za situace, kdy leasingová smlouva, včetně VSP takovýto případ neřeší, že požadavek žalobkyně na zaplacení splátek, popř. dalších plnění ze smlouvy za dobu po 29. 1. 2001 (po zajištění vozidla policií) není důvodný. Rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný, i když tento soud věc posoudil po právní stránce odlišně (žalovaná nemohla předmět leasingu užívat, neboť byla ve vazbě, nemohla jej ani předat žalobkyni).
Dovoláním ze dne 18. 5. 2006 napadla žalobkyně shora uvedený rozsudek odvolacího soudu s tím, že směřuje proti výroku, jímž tento soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 210.840,- Kč s příslušenstvím (zamítnutí žaloby).
V odůvodnění dovolání žalobkyně zejména uvedla, že přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává ho z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Za otázky zásadního právního významu žalobkyně označila, zda odebráním vozidla Policií ČR dle §78 tr. řádu vstoupila do soukromoprávního vztahu veřejná moc, zda důsledkem tohoto vstupu bylo znemožněné plnění leasingové smlouvy, zda dnem odebrání vozidla Policií ČR přestala žalobkyně umožňovat užívání vozidla, zda je pro plnění leasingové smlouvy podstatné, že vozidlo bylo dočasně odebráno policií ČR, zda byla žalovaná povinna plnit i přes odebrání vozidla, když žalobkyně splnila svůj závazek již na počátku smluvního vztahu, zda má být použito ustanovení o dodatečné či následné nemožnosti plnění a zda v případě odebrání vozidla dle §78 tr. řádu je žalovaná povinna plnit sjednaný závazek.
Dovolatelka je toho názoru, že je nesprávný právní názor, že nemá nárok na zaplacení dodatečných dlužných leasingových splátek do dne vrácení předmětu leasingu. Podle VSP, verze č. 10/99, byla žalovaná v případě předčasného ukončení leasingové smlouvy povinna vrátit předmět leasingu do data uvedeného ve výpovědi. Za každý měsíc dalšího užívání předmětu leasingu po ukončení smlouvy byla žalovaná povinna zaplatit dodatečnou splátku. K vrácení předmětu leasingu došlo až 16. 12. 2002 a smlouva byla ukončena na základě výpovědi žalobkyně (ze dne 23. 4. 2001, nevyzvednuta žalovanou). K tíži žalobkyně nemůže jít, nevrátila-li žalovaná předmět leasingu, že ona sama neodebrala předmět leasingu dříve, kdy ji žalovaná odebrání vozidla policií neoznámila Nemožnost užívání vozidla a jeho zajištění policií je podle žalobkyně překážkou způsobenou okolnostmi výlučně na straně žalované. Důvody opožděného vrácení vozidla a tím placení dodatečných splátek žalobkyni jdou za uvedené situace k tíži žalované.
Dovolatelka dále v dovolání popsala vztah mezi účastníky založený leasingovou smlouvou a VSP a zdůraznila, že základní povinností žalované jako leasingové uživatelky, po splnění povinností žalobkyně zajistit financování koupě předmětu leasingu, bylo platit leasingové splátky, popř. platit dodatečné splátky (čl. V. bod 5 VSP). Odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru, když žalobkyni žádné dodatečné splátky nepřiznal, byť si strany jejich placení sjednaly.
Dovolatelka je dále toho názoru, že závazky z předmětné smlouvy nezanikly pro dodatečnou nemožnost plnění, neboť jde o finanční leasing, jehož podstatou je poskytovatelem zajistit financování předmětu leasingu a jeho opatření a poté předání nájemci (uživateli) do užívání. V této souvislosti žalobkyně odkazuje na čl. VII. bod 3, 5 a 9 VSP a dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 579/2004, v němž se mj. uvádí, že zánik předmětu leasingu nemá za následek zánik závazku pro dodatečnou nemožnost plnění, neboť poskytovatel svůj závazek splnil. Závěr odvolacího soudu o zániku závazku pro dodatečnou nemožnost plnění (§575 odst. 1 a 2 obč. zák.) je proto nesprávný.
Dovolatelka s ohledem na uvedené proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V podání ze dne 25. 7. 2006 se k dovolání vyjádřila žalovaná. Ve vyjádření pouze uvedla, že se ztotožňuje s předchozími rozhodnutími soudů obou stupňů a dovolání považuje za nedůvodné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) konstatoval, že dovolání žalobkyně bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti a dovolatelka je zastoupena advokátem a jím bylo dovolání sepsáno (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4, §241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolací soud se poté zabýval tím, zda je v posuzovaném případě dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na něž dovolatelka v dovolání odkázala.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání mj. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodnuta rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání žalobkyně není v daném případě přípustné podle ustanovení §327 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.
Z hlediska přípustnosti dovolání dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je možné posuzovat pouze otázky právní a proto způsobilým dovolacím důvodem mohou být jen námitky spočívající v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Pro posouzení přípustnosti dovolání podle uvedeného ustanovení proto nemohou být relevantní námitky směřující proti nesprávnostem skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.).
V posuzovaném případě rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, stručně vyjádřeno, na závěru, že vzetí žalované do vazby nemělo z hlediska leasingové smlouvy právní význam; zásadní skutečností však bylo odebrání vozidla Policií ČR dle §78 tr. řádu a tato skutečnost způsobila následnou nemožnost plnění leasingové smlouvy po dobu zajištění předmětu leasingu dle §575 odst. 1 obč. zák., a proto je požadavek na zaplacení splátek, popř. dalších plnění po 29. 1. 2001 (po dobu zajištění vozidla) nedůvodný.
Dovolatelkou v dovolání vymezené otázky zásadního právního významu lze v podstatě shrnout tak, že jde o posouzení toho, zda odebráním vozidla Policií ČR bylo žalobkyni znemožněno plnění z leasingové smlouvy (užívání vozidla žalovanou) a zda tímto odebráním vozidla došlo k zániku smlouvy pro dodatečnou nemožnost plnění včetně toho, zda žalovaná byla v případě odebrání vozidla povinna plnit povinnosti ze smlouvy.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť právní posouzení provedené odvolacím soudem je v rozporu s hmotným právem.
Právní závěry k tzv. finančnímu leasingu zaujal Nejvyšší soud mj. v rozsudku ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 30 Cdo 2033/2002, a o tento případ se v posuzované věci jedná. Leasingovou smlouvu uzavřenou mezi podnikateli, popř. podřídí-li účastníci svůj vztah podle §262 odst. 1 obch. zák. obchodnímu zákoníku, je nutno posuzovat jako tzv. nepojmenovanou smlouvu, řídící se ustanovením §269 odst. 2 obch. zák., a práva a povinnosti účastníků smlouvy se řídi především ujednáními obsaženými v leasingové smlouvě.
Základní námitkou dovolatelky, která je určující i pro řešení dalších jejich námitek, je posouzení toho, zda v dané věci leasingová smlouva zanikla z důvodu dodatečné nemožnosti plnění dle §575 odst. 1 obč. zák., a to z toho důvodu, že předmět leasingu byl žalované (uživatelce) odebrán dne 29. 1. 2001 Policií ČR podle §78 trestního řádu.
V daném případě, jak již bylo uvedeno, se jedná o finanční leasing, jenž spočívá v tom, že pronajímatel zajistí financování předmětu leasingu, předmět leasingu opatří (podle požadavků uživatele) a předá jej do užívání leasingovému uživateli. Tomu odpovídá ujednání obsažené v čl. VII. bod 3 VSP, podle něhož uživatel nese riziko poškození, zničení, ztráty, odcizení či předčasného opotřebení předmětu leasingu, i když na tom nenese vinu; leasingový nájemce dále přejímá nebezpečí škody na předmětu leasingu i nebezpečí škod spojených s jeho provozem. Odpovědnost za předmět nájmu (leasingu) tak spočívá na uživateli. Žalovaná jako uživatelka tak nese riziko z užívání předmětu leasingu v rozsahu sjednaném v leasingové smlouvě.
Podle dovolacího soudu proto situaci, kdy žalovaná byla povinna vydat vozidlo (předmět leasingu) Policii ČR dle §78 trest. řádu nelze pokládat za skutečnost, na jejímž základě se plnění z předmětné leasingové smlouvy stalo (dodatečně) nemožným ve smyslu §575 odst. 2 obč. zák., neboť žalobkyně jako leasingový pronajímatel svoji povinnost ze smlouvy o leasingu splnila opatřením a předáním předmětu leasingu žalované, která nese podle ujednání ve smlouvě rizika z užívání věci. Žalovaná je proto povinna platit leasingové splátky po dobu trvání leasingu, popř. platit další úhrady vyplývající z ujednání v leasingové smlouvě (viz též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 579/2004).
Závěr odvolacího soudu o zániku závazků z leasingové smlouvy pro dodatečnou nemožnost plnění podle ustanovení §575 odst. 1 a 2 obč. zák. je proto nesprávný a je tím naplněn dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Vzhledem k uvedenému závěru dovolacího soudu je zřejmé, že odebráním vozidla policií dle §78 trestního řádu nedošlo ze strany leasingového pronajímatele (žalobkyně) ke znemožnění plnění leasingové smlouvy, resp. k jejímu neplnění této smlouvy.
V dalším řízení bude nezbytné zabývat se mj. tím, zda předmětná leasingová smlouva nezanikla na základě přípisu žalobkyně ze dne 28. 4. 201 o jejím ukončení.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, neboť shledal, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a je důvodné a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího bude podle ustanovení §243d odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. května 2008
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu