ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.400.2006.1
sp. zn. 32 Odo 400/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce M. V., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému G. M., zastoupenému advokátkou, o zaplacení 100 524 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 115/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2005, č.j. 18 Co 569/2004-213, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2005, č.j. 18 Co 569/2004-213, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. dubna 2004, č.j. 5 C 115/98-182, ve znění opravného usnesení ze dne 2. srpna 2004, č.j. 5 C 115/98-184, se zrušují, a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. dubna 2005, č.j. 18 Co 569/2004-213, potvrdil ve věci samé rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. dubna 2004, č.j. 5 C 115/98-182, ve znění opravného usnesení ze dne 2. srpna 2004, č.j. 5 C 115/98-184, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 100 524 Kč spolu se 16 % úrokem z prodlení od 21. 12. 1996 do zaplacení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým i právním závěrem soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla v roce 1996 uzavřena ústní smlouva o dílo podle §536 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), podle níž došlo k ujednání o podstatných náležitostech smlouvy, tj. předmětu díla v podobě sádrokartonářských prací na stavbě M. a o ceně díla, jestliže při jednání účastníků bylo dohodnuto, že cena bude stanovena dodatečně. Uvedený závěr opřel odvolací soud o svědeckou výpověď syna žalovaného J. M. a o zápis o předání a převzetí díla ze dne 10. 10. 1996, v němž žalovaný potvrdil provedení a kompletnost prací. Závěr o sjednání ceny díla dovodil z dohody o dodatečném stanovení ceny díla, což bylo prokázáno předložením lístku písemně upravovaného žalovaným, kde byla cena díla uvedena. Takový způsob sjednání ceny díla oba soudy považovaly za obvyklý, a proto dospěly k závěru, že žalovaný je povinen doplatit žalobci v souladu s §546 odst. 1 obch. zák. cenu díla ve výši 100 524 Kč včetně úroků z prodlení podle §369 odst. 1 obch. zák. za nezaplacení této části ceny díla včas. Odvolací soud odmítl provést důkaz vyjádřením ke znaleckému posudku Ing. J. G., neboť na tomto důkazu soud prvního stupně své rozhodnutí nezaložil. Pokud žalovaný namítal, že žalobce provedl práce nekvalitně a neúplně, odvolací soud stejně jako soud prvního stupně dovodil, že v takovém případě měl žalovaný vady díla reklamovat, ale v řízení bylo prokázáno, že tak neučinil. Rovněž žalovaným tvrzené prodlení s provedením sádrokartonářakých prací nezbavuje žalovaného povinnosti zaplatit dohodnutou cenu díla, neboť za této situace mohl pouze od smlouvy odstoupit, popřípadě uplatňovat nárok na náhradu škody, ale tyto úkony žalovaný neučinil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dále z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že bylo prokázáno uzavření smlouvy o dílo mezi účastníky, ve které by byly sjednány všechny obsahové náležitosti smlouvy. Má za to, že žalobci se nepodařilo v řízení prokázat, jaký byl konkrétní obsah smlouvy. Podle názoru žalovaného soud nemohl dovodit konkrétní předmět smlouvy ani ze svědecké výpovědi J. M., vypovídal-li tento svědek jen o možné dohodě o rozsahu prací mezi účastníky a o tom, že byl mezi účastníky zřejmě dohodnut i termín, kdy mají být práce vykonány. Dovolatel poukazuje na to, že ani z předávacího protokolu z 10. 10. 1996 nevyplývá rozsah prací, které měly být provedeny. Z uvedeného zápisu je pouze zřejmé, ve kterých objektech - bytových jednotkách žalobce předává sádrokartonové práce a žalovaným je potvrzeno jen dokončení těchto prací, nelze však z něho dovodit skutečně sjednaný rozsah prací, které měly být provedeny. Dále odkazuje na výpověď žalobce ze dne 13. 11. 2001, v níž uvedl, že si s žalovaným dohodli, že faktura bude vystavena až po sečtení všech prací a jejich odsouhlasení, z čehož lze usuzovat, že při jednání účastníků o uzavření smlouvy nebyl zřejmý rozsah prací, které má žalobce provádět. Dovolatel dodává, že specifikace prací nebyla přiložena ani k faktuře. Pokud se týká posouzení dohody o ceně, žalovaný namítá, že závěr obou soudů o vykonaných sádrokartonářakých prací za ceny obvyklé v roce 1996 nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže nebyl o přiměřenosti ceny proveden žádný důkaz, mimo znaleckého posudku Ing. J. G., na němž ale stejně - podle názoru odvolacího soudu - soud prvního stupně své rozhodnutí nezaložil. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil, a vychází z možného dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Dovolává-li se žalovaný dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., podle něhož lze dovolání odůvodnit tím, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, je třeba konstatovat, že uvedený dovolací důvod se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení významné jsou jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování oporu v podstatné části. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř.
Dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nenastala situace, jež naplňuje předpoklady tohoto dovolacího důvodu, neboť k právním závěru o platnosti smlouvy o dílo v dané věci, zejména ve vztahu ke sjednání ceny díla, dospěl odvolací soud na základě chybějícího skutkového zjištění, což naplňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení.
Dovolací soud se proto dále zabýval dovolatelem namítaným nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Podstatnými náležitostmi smlouvy o dílo (§536 obch. zák.) jsou předmět díla a určení ceny. V ustanovení §536 odst. 1 obch. zák., ve znění do 31. 12. 2000, bylo stanoveno, že cena musí být ve smlouvě o dílo dohodnuta nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení, ledaže strany ve smlouvě projeví vůli uzavřít smlouvu i bez tohoto určení. Pokud smlouva o dílo neobsahuje obě tyto podstatné náležitosti, není uzavřena platně (srov. Komentář k Obchodnímu zákoníku, Chalupa, Štenglová, Tomsa a kol., 2. vydání r. 1994, C.H.BECK, komentář k §536). V daném případě však ze skutkových zjištění soudů nevyplývá, co bylo konkrétně předmětem smlouvy o dílo sjednané ústní formou, jaký byl rozsah a druh sjednaných prací, a zda byla sjednána konkrétní cena díla, či byl sjednán způsob jejího určení, nebo bylo ústně sjednáno, že bude smlouva sjednána bez určení ceny, tj. cena obvyklá. Soudy tak dospěly k nesprávnému právnímu posouzení o platnosti smlouvy o dílo v dané věci na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že cena díla byla dohodnuta v průběhu provádění díla, což dovodil z lístku písemně upravovaného žalovaným, kde byly cena uvedena, je jeho právní posouzení nesprávné, pokud neučinil závěr, jak byla cena mezi účastníky dohodnuta v době vzniku předmětné smlouvy o dílo. Bez závěru o dohodnuté ceně ve smlouvě o dílo, jako její podstatné náležitosti podle §536 obch. zák., nemohl odvolací soud dospět k závěru, že smlouva o dílo vznikla a byla platně uzavřena (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 32 Odo 595/2005 a ze dne 13. 11. 2006, sp. zn. 32 Odo 972/2005).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je důvodné, jestliže v dané věci odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, aplikoval §546 odst. 1 obch. zák., podle něhož je objednatel povinen zhotoviteli zaplatit cenu dohodnutou ve smlouvě nebo určenou způsobem stanoveným ve smlouvě a není-li cena takto dohodnutá nebo určitelná a smlouva je přesto platná (§536 odst. 3), je objednatel povinen zaplatit cenu, která se obvykle platí za srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy za obdobných obchodních podmínek. Odvolací soud aplikoval uvedené ustanovení, aniž by pro závěr o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci cenu díla, měl v dané věci dostatečně zjištěn skutkový stav o ceně dohodnuté ve smlouvě, resp. o způsobu jejího určení stanoveného ve smlouvě.
Dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl tedy v tomto směru naplněn.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i kdyby nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel ani tyto vady nenamítá.
Pokud žalovaný namítá jinou vadu řízení, kterou spatřuje v tom, že nebyl odvolacím soudem opakován a zhodnocen důkaz - znalecký posudek Ing. J. G., a že tím byl neúplně a nesprávně zjištěn skutkový stav ohledně ceny díla, žalovanému nelze přisvědčit, že se v tomto případě jedná o vadu řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Jiné vady řízení jsou způsobilým dovolacím důvodem a jsou právně relevantní při přezkumu v dovolacím řízení jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Při zjišťování existence takových vad jde o posouzení příčinné souvislosti mezi vadou řízení a nesprávností rozhodnutí, které může vyústit v závěr o nesprávnosti rozhodnutí následkem vady řízení jen tehdy, nelze-li dovodit, že by obsah výroku rozhodnutí byl stejný i za situace, kdyby k této vadě řízení vůbec nedošlo.
Ze znaleckého posudku v daném případě nelze dovodit ujednání o ceně díla, jako podstatné náležitosti pro uzavření platné smlouvy o dílo, tudíž tento důkaz je pro právní posouzení sjednání ceny díla irelevantní, a soud prvního stupně správně na tomto důkazu své právní posouzení ani nezaložil, jak i konstatoval odvolací soud. V tomto směru tedy dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. není důvodný, neboť nelze dospět k závěru, že by důsledkem výše uvedené dovolatelem namítané jiné vady řízení došlo k nesprávnému právnímu posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Nejvyšší soud dále dovodil, že dovolání žalovaného je důvodné i v tom směru, je-li namítáno, že odvolací soud danou věc nesprávně právně posoudil i v otázce splnění díla. Odvolací soud při právním posouzení splnění díla vycházel ze zápisu o předání a převzetí díla ze dne 10. 10. 1996, v němž žalovaný potvrdil provedení a kompletnost prací, z čehož odvolací soud dovodil splnění díla, nevzal ale přitom v úvahu, že z tohoto předávacího protokolu a ani z jiných zjištění nevyplývá rozsah prací, které měly být provedeny, jaký rozsah sjednaných prací je potvrzován. Dovolatel správně poukazuje, že z uvedeného zápisu je pouze zřejmé, ve kterých objektech - bytových jednotkách žalobce předává sádrokartonové práce a žalovaným je potvrzeno jen dokončení těchto prací, nikoliv splnění celého díla.
Odvolací soud se navíc nezabýval odvolací námitkou ohledně vadného provedení vyfakturovaných prací. Pouze konstatoval, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný vady díla reklamoval. Pominul však, že předpokladem pro to, aby bylo možno vyhovět žalobě na zaplacení ceny díla, při absenci jiné dohody, je provedení díla (srov. §548 odst. 1 věta druhá obch. zák.), přičemž povinnost provést dílo zhotovitel splní ve smyslu §554 odst. 1 obch. zák. jeho řádným ukončením, rozumí se tím bez vad, a předáním předmětu díla objednateli. Je třeba poukázat na ustálenou judikaturu, podle níž, dílo, které je vadné, nelze považovat za dílo provedené, a to ani tehdy, když je objednatel převezme, pokud mezi účastníky nebylo sjednáno jinak, a v takovém případě zhotoviteli právo na zaplacení ceny díla nevznikne (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 21 Cdo 315/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 55/2002). Rovněž podepsání zápisu o předání díla není rozhodující pro vznik práva na zaplacení díla, nestanoví-li smlouva o dílo něco jiného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2002, sp. zn. 29 Odo 416/2001, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydavatel C.H.BECK, pod označením RNs C 1591/2003). Z ustálené judikatury (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 32 Odo 631/2002, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydavatel C.H.BECK, pod označením RNs C 2485/2004) je znám právní závěr, že obchodní zákoník umožňuje stranám smlouvy o dílo dohodnout okamžik vzniku práva na zaplacení ceny nikoli pouze ve vazbě na provedení díla, nýbrž i jinak, např. ve vazbě na předání předmětu díla. Na rozdíl od provedení díla, které zahrnuje jeho řádné ukončení a předání předmětu díla objednateli v místě stanoveném v §554 obch. zák., pouhé předání předmětu díla v sobě nezahrnuje jeho řádné ukončení, což znamená, že ke vzniku nároku na zaplacení ceny ve vazbě na předání předmětu díla není podstatné, zda bylo dílo řádně (bez vad) ukončeno. Z daného pohledu se však soudy v dané věci splatností ceny díla vůbec nezabývaly.
S ohledem na výše uvedené je třeba učinit závěr, že v dalším řízení bude nutno posoudit platnost smlouvy o dílo, a posléze zjišťovat, zda bylo sjednané dílo řádně splněno ve smyslu §548 odst. 1 a §554 odst. 1 obch. zák., a tudíž zda nastala splatnost sjednané ceny díla, pokud si ovšem strany nesjednaly splatnost ceny díla ve smlouvě odlišně od těchto výše uvedených dispozitivních ustanovení.
Protože nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně je v posouzení platnosti smlouvy o dílo a z ní vyplývajících nároků správné, Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil, a jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek tohoto odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10, a věc vrátil tomuto soudu, jako soudu prvního stupně, k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
V dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. května 2007
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu