ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.468.2006.1
sp. zn. 32 Odo 468/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně T., a. s., zastoupené advokátem, proti žalované V. z. p. ČR, se sídlem v P., zastoupené advokátem, o zaplacení 6,984.008,82 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro P. pod sp. zn. 11 C 278/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v P. ze dne 4.10.2005, č.j. 15 Co 324/2005-73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 162.238,65 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro P. jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16.2.2005, č.j. 11 C 278/2002-55 zamítl žalobu o zaplacení 6,984.008,82 Kč a rozhodl o nákladech tohoto řízení.
Městský soud v P. rozsudkem ze dne 4.10.2005, č.j. 15 Co 324/2005-73 rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil však výrok o nákladech řízení a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že poukazovala-li žalobkyně na to, že účastníkům bylo zřejmé, které pohledávky, byly smlouvou o postoupení pohledávek postupovány a že soud neprovedl důkazy, jimiž měla být objasněna vůle stran, pominul tím skutečnost, že smlouva o postoupení pohledávek má být určitá a konkrétní, aby z ní bylo jednoznačně a srozumitelně zřejmé, jaká konkrétní pohledávka a v jaké výši byla smlouvou postupována a takto musí být individualizována každá postupovaná pohledávka, je-li postupováno více objednávek.
Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že smlouva o postoupení pohledávek může být uzavřena v písemné formě (§524 obč. zák.) a proto nepostačuje shodná představa obou smluvních stran o postupovaných pohledávkách, nevyplývá-li tato skutečnost ze smlouvy. Tento nedostatek nelze zhojit odkazem na jinou listinu, která není součástí smlouvy o postoupení pohledávek, ani provedením dokazování, jímž by měl být obsah vůle postupitele a postupníka prokázán.
Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že předmětná smlouva o postoupení pohledávek je neplatná pro její neurčitost, když pohledávky, které měly být postoupeny, nebyly specifikovány a odkázal též na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 227/96 a sp. zn. 32 Odo 134/2005 řešící stejnou problematiku.
Dovoláním ze dne 10. 2. 2006 žalobkyně napadla výše uvedený rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V obsáhlém odůvodnění dovolání žalobkyně v podstatě namítala, že odvolací soud nesprávně dovodil, že předmětná smlouva o postoupení pohledávek je neplatná pro její neurčitost, neboť neobsahuje konkrétní specifikaci jednotlivých postupovaných pohledávek tvořících „balík“ a nelze odkázat na jinou listinu – přílohu smlouvy.
Dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýkala, že neprovedl výklad obsahu smlouvy o postoupení pohledávek dle ustanovení §35 odst. 2 obč. zák., resp. §266 obch. zák., jímž by mohly být odstraněny pochybnosti o neurčitosti smlouvy. Dovolatelka je toho názoru, že předmětné smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14. 2. 2002 a její příloha č. 1, v níž byly specifikovány pohledávky postupitele Fakultní nemocnice O., vůči žalobci v celkové výši 14,809.629,- Kč (úrok z prodlení) a ze soudu předložené specifikace v podání ze dne 17. 12. 20025 jednoznačně vyplývá, jaká konkrétní část byla předmětem postoupení a to že úmyslem postupitele bylo postoupit část úroků z prodlení v celkové výši 6,984.008,82 Kč vyúčtovaných žalované fakturou č. 480024 v celkové výši 14,809.629 Kč.
V závěru dovolání žalobkyně uvedla, že v praxi nejsou postupované pohledávky specifikovány v samotné smlouvě o postoupení pohledávek, ale jsou konkretizovány v přílohách smlouvy a jsou součástí smlouvy. Právní názor soudů obou stupňů, že pokud seznam dílčích postupovaných pohledávek není součástí smlouvy o postoupení pohledávek, jde o smlouvu neurčitou a tedy neplatnou, je nepřijatelný a formalistický.
Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek včetně rozsudku soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
V podání ze dne 24. 3. 2006 se k dovolání vyjádřila žalovaná. Ve vyjádření zejména uvedla, že dovolání není důvodné, neboť smlouva o postoupení pohledávek, není určitá. Pohledávka postoupená žalobkyni tvořila pouze část pohledávek Fakultní nemocnice O. (postupitele), a tato část pohledávek nebyla ve smlouvě blíže určena, neboť přílohou smlouvy byl pouze seznam faktur, který byl přehledem všech pohledávek postupitele vůči žalované a nebylo určeno, jaká část postupovaných pohledávek je tvořena konkrétními pohledávkami a jakou část tvoří úrok z prodlení. Žalovaná je proto toho názoru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam a odvolací soud posoudil věc správně.
Vzhledem k tomu žalovaná navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl a přiznal žalované náhradu nákladů včetně DPH.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a tím bylo dovolání též sepsáno (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 a §241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolací soud se poté zabýval tím, zda je v posuzovaném případě, kdy odvolací soud posoudil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na něž dovolatel též v dovolání odkázal.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je tedy spojena se závěrem o zásadním významu rozsudku odvolacího soudu po právní stránce a z toho vyplývá, že způsobilým dovolacím důvodem je pouze nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.) a nikoliv již námitky brojící proti nesprávnostem ve skutkových zjištěních (§241a odst. 3 o. s. ř.), popř. proti tzv. jiným vadám řízení (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.). V posuzovaném případě není dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť odvolací soud dovoláním napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud - s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil, a proto jsou pro závěr dovolacího soudu, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoliv relevantní jen otázky, na nichž napadené rozhodnutí spočívá a jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení zpochybnil.
V projednávané věci dovolatelka v dovolání konkrétně uplatnila způsobilý dovolací důvod - nesprávné právní posouzení věci. Z obsahového vymezení uplatněného právního důvodu vyplývá, že dovolatelka především nesouhlasí se skutkovým závěrem soudů obou stupňů, že smlouva o postoupení pohledávek uzavřená dne 14. 2. 2002 neobsahuje specifikaci jednotlivých postupovaných pohledávek a teprve následně s právním posouzením věci (za jí tvrzeného a nabízeného skutkového stavu věci by pak byla věc odlišně právně posouzena).
Shora bylo již vyloženo, že při posuzování přípustnosti dovolání dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nejsou mj. způsobilým dovolacím důvodem výtky týkající se event. nesprávností ve skutkových zjištěních a proto dovolacímu soudu nezbývá než konstatovat, že dovolání není přípustné.
Pokud odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, že předmětná smlouva o postoupení pohledávek neobsahovala specifikaci postupovaných pohledávek, pak je jeho právní závěr, že tato smlouva (právní úkon) je podle §37 odst. 1 obč. zák. neplatný pro neurčitost v souladu s hmotným právem a ani z tohoto důvodu nelze dospět k závěru, že by dovolání bylo přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolací soud pro úplnost pokládá za vhodné ještě uvést, že předmětná smlouva o postoupení pohledávek ve výši 6,984.008,82 Kč obsahovala v příloze č. 1 seznam všech pohledávek (faktur) postupitele (Fakultní nemocnice O.) a z nich vyplývajících úroků z prodlení za žalovanou v celkové výši 14,809.629 Kč, aniž by byly označeny pohledávky, které tvořily celkovou sumu postupovaných pohledávek a toto určení žalobce učinil až v podání soudu ze dne 17. 12. 2002, přičemž tato listina s tímto určením nebyla součástí smlouvy. V této souvislosti pak dovolací soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1996 sp. zn. 3 Cdon 227/96, publikovaný v Soudních rozhodnutích č. 6/97, podle něhož jde-li o právní úkon, u něhož je pro jeho platnost vyžadována písemná forma, což podle §524 obč. zák. platí pro smlouvu o postoupení pohledávky, musí určitost projevu vůle vyplývat z obsahu Listiny, na níž je právní úkon zachycen a nedostačuje, že účastníkům je zřejmé, co tvoří obsah smlouvy, není-li tento obsah seznatelný z jejího textu; od tohoto názoru se dovolací soud nemá důvod v posuzované věci odchýlit.
Pokud dovolatelka napadla též výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, je dovolací soud nucen konstatovat, že přípustnost dovolání proti tomuto výroku, který má povahu usnesení (byť je obsažen v rozsudku) nevyplývá z ust. §238, §238a ani z ust. §239 o. s. ř.
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto podle §243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. §218 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. tak, že dovolatelce, která po procesní stránce zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, bylo uloženo nahradit žalované k rukám jejího advokáta 162.238,65 Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 6, §10 odst. 3, §14 a 15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006, §13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006, §137 odst. 3 o. s. ř. – DPH).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 26. září 2007
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu