ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.1025.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 1025/2019-289
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce D. N. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Liborem Valentou, advokátem se sídlem v Brně, Křížová 96/18, proti žalovanému R. V. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Jaroslavem Zemanem, advokátem se sídlem v Brně, Veselá 169/274, o nahrazení projevu vůle, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 61 C 34/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2018, č.j. 49 Co 169/2018-275, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně usnesením ze dne 30. 10. 2018, č.j. 61 C 34/2013-268, zastavil pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání odvolací řízení (§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o odvolání.
Usnesením ze dne 21. 12. 2018, č.j. 49 Co 169/2018-275, Krajský soud v Brně potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Nezaplatil-li žalobce soudní poplatek v patnáctidenní lhůtě běžící od doručení výzvy, soud prvního stupně správně zastavil řízení o jeho odvolání, aniž přihlédl k úhradě soudního poplatku po uplynutí uvedené lhůty (§9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“).
Dovolání, kterým žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podal odvolání proti rozsudku ze dne 22. 8. 2018, č.j. 61 C 34/2013-249, kterým Městský soud v Brně zamítl jeho žalobu, jíž se domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného (prodávajícího) uzavřít kupní smlouvu. Odvolací řízení bylo zahájeno 3. 10. 2018. Protože odvolatel nezaplatil soudní poplatek z odvolání (2.000 Kč), soud prvního stupně ho usnesením ze dne 5. 10. 2018, č.j. 61 C 34/2013-260, vyzval k jeho zaplacení ve lhůtě do patnácti dnů od doručení výzvy v kolcích na připojeném tiskopise nebo na účet soudu; současně žalobce poučil, že důsledkem nezaplacení ve stanovené lhůtě bude zastavení řízení. Usnesení bylo doručeno zástupci žalobce 5. 10. 2018; posledním dnem lhůty k zaplacení soudního poplatku bylo pondělí 22. 10. 2018. Žalobce soudní poplatek zaplatil na účet soudu prvního stupně 2. 11. 2018.
V usnesení ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2827/2018, se Nejvyšší soud zabýval výkladem článku VI přechodných ustanovení části třetí zákona č. 296/2017 Sb., podle kterého se na řízení zahájená přede dnem účinnosti tohoto zákona použije zákon č. 549/1991 Sb. Ve znění přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Uzavřel, že zákon č. 549/1991 Sb. stanoví, kdy poplatková povinnost za řízení vzniká (srov. §4 odst. 1). Vychází tedy z toho, že poplatek za řízení je stanoven vždy v souvislosti s tím, o jaké podání se jedná, zda jde o podání, kterým se řízení zahajuje (žaloba), nebo kterým se zahajuje řízení o opravném prostředku, a to odvolání, dovolání či kasační stížnosti. Z toho dovodil, že poplatková povinnost založená odvoláním (§4 odst. 1 písm. b/ zákona č. 549/1991 Sb.), které bylo podáno v době, kdy již byl účinný zákon č. 296/2017 Sb., se řídí zákonem č. 549/1991 Sb. ve znění zákona č. 296/2017 Sb. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3550/2018). Pro aplikaci §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. Ve znění účinném od 30. 9. 2017 v případě nezaplacení soudního poplatku za odvolání tedy není podstatné, kdy bylo zahájeno řízení u soudu prvního stupně, ale kdy bylo zahájeno odvolací řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 29 ICdo 158/2018). V usnesení ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4079/2018, pak Nejvyšší soud uzavřel, že z jazykového výkladu §4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. (ve vazbě na §7) je nutno pro účely tohoto zákona dovodit samostatnou/oddělenou povahu řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím, neboť každé z těchto řízení je z pohledu zákona č. 549/1991 Sb. zahajováno samostatně učiněním specifického úkonu, který je plně v dispozici účastníka řízení, a právě na jeho doručení soudu je vázán vznik poplatkové povinnosti a splatnost poplatku jako takového (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 32 Cdo 4481/2018).
Lze uzavřít, že ve výkladu a aplikaci §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. je rozhodnutí odvolacího soudu konformní s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž se dovolací soud nemá důvod odchylovat.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2019
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu