ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.1228.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 1228/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce P. B. , zastoupeného Mgr. Danielem Hrbáčem, advokátem se sídlem v Brně, Mezírka 1, proti žalované FIEDLER REALITY s.r.o. se sídlem v Brně, Charvatská 1385/8, identifikační číslo 255 57 441, zastoupené Mgr. Markem Škráškem, advokátem se sídlem v Brně, Cihlářská 19, o zaplacení 53.550,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 52 C 165/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. října 2010, č. j. 19 Co 147/2010-143, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.292,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Marka Škráška, advokáta se sídlem v Brně, Cihlářská 19.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek ze dne 23. července 2009, č. j. 52 C 165/2005-132 ve znění opravného usnesení ze dne 9. října 2009, č. j. 52 C 165/2005-140, kterým Městský soud v Brně zamítl žalobu o zaplacení 53.550,- Kč se specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Žalobce, který vstoupil do řízení na místo původní žalobkyně A. B. (viz usnesení Městského soudu v Brně ze dne 6. 2. 2009, č. j. 52 C 165/2005-115 ), v rámci dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. odvolacímu soudu vytýká, že posoudil „Mandátní smlouvu rezervační“ uzavřenou dne 20. 5. 2005 mezi A. B. a žalovanou (dále jen „Smlouva“) jako inominátní smlouvu ve smyslu §51 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), a nikoliv jako smlouvu zprostředkovatelskou (§774 a násl. obč. zák.). Takto zpochybněný právní závěr nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, neboť právní kvalifikaci „Smlouvy“ provedené odvolacím soudem nelze ničeho vytknout.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Odvolací soud „Smlouvu“ posoudil podle jejího obsahu; žalovaná označená jako mandatář se v ní zavázala „ s veškerou odbornou péčí vyvíjet činnost směřující k uspokojení zájmu mandanta (A. B.) s cílem vytvořit pro mandanta příležitost k uzavření nájemní smlouvy k bytové jednotce uvedené v čl. 1 smlouvy “ a A. B. se zavázala jí za to zaplatit „ provizi “ 53.550,- Kč.
Zprostředkovatelskou smlouvou podle §774 obč. zák. lze rozumět smlouvu, v níž se jedna strana (zprostředkovatel) zavazuje vyvíjet činnost vedoucí k tomu, aby druhá strana (zájemce), měla příležitost uzavřít smlouvu s třetí osobou, a zájemce se zavazuje poskytnout zprostředkovateli odměnu, pokud přičiněním zprostředkovatele došlo k uzavření smlouvy. Podstatnými obsahovými částmi zprostředkovatelské smlouvy jsou: závazek zprostředkovatele obstarat zájemci příležitost k uzavření určité smlouvy a závazek zájemce poskytnout zprostředkovateli odměnu, bude-li výsledku dosaženo přičiněním zprostředkovatele. V posuzovaném případě sice „Smlouva“ obsahuje závazek žalované vyvíjet za odměnu činnost vedoucí k vytvoření příležitosti A. B. uzavřít nájemní smlouvu s třetí osobou, avšak podle ujednání smluvních stran není závazek A. B. zaplatit žalované odměnu („ provizi “) spojen až s dosažením výsledku (tj. s uzavřením požadované nájemní smlouvy), nýbrž již s činností žalované, tj. s vytvářením příležitosti uzavřít nájemní smlouvu. Lze tudíž přisvědčit odvolacímu soudu, že smlouva uzavřená dne 20. 5. 2005 mezi A. B. a žalovanou postrádá jednu z podstatných náležitostí zprostředkovatelské smlouvy, a to podmíněnost odměny subjektu, který vyvíjí smluvenou činnost, uzavřením požadované smlouvy. Závěr odvolacího soudu, že nejde o zprostředkovatelskou smlouvu, nýbrž o smlouvu nepojmenovanou (§51 obč. zák.), tudíž nemůže činit rozhodnutí zásadně právně významným.
Další dovolací námitky, jimiž žalobce zpochybnil právní závěr odvolacího soudu ohledně vzniku nároku žalované na odměnu, jsou založeny výlučně na jeho vlastním výkladu „Smlouvy“ (konkrétně jejích ujednání týkajících se předmětu „Smlouvy“) a jsou proto pro dovolání - přípustné toliko podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. - bezvýznamné. Posouzení, co si smluvní strany sjednaly, tedy otázka, co bylo obsahem ujednání účastníků vyjádřeného ve smlouvě (při výkladu projevu vůle smluvních stran ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák.), je otázkou skutkovou nikoli právní (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000 a ze dne 31. 10. 2001. sp zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Totéž platí pro úvahy žalobce ohledně splnění podmínek pro to, aby si žalovaná ponechala sjednanou odměnu a ohledně povinnosti A. B. uzavřít nájemní smlouvu. Pokud je v dovolání v tomto směru argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze tak, že kdyby odvolací soud nepochybil ve skutkových závěrech a vyšel z výkladu „Smlouvy“ prezentovaného žalobcem, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy především dovodit, že žalované nárok na sjednanou provizi vůbec nevznikl, neboť předmět smlouvy nebyl naplněn, popř. uzavřít, že byly splněny sjednané podmínky pro vrácení přijaté odměny.
Dovolání není přípustné ani proti nákladovému výroku rozsudku odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 4/2003).
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 4.110,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. 2. 2012), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012), s připočtením částky 882,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 22. listopadu 2012
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu