ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.1656.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 1656/2021-174
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. H., s místem podnikání XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Henclem, advokátem se sídlem v Jaroměři, nám. Československé armády 51, proti žalované M. G. , bytem XY, zastoupené JUDr. Helenou Humlovou, advokátkou se sídlem ve Dvoře Králové, Josefa Hory 33, o zaplacení 33.638 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 60 C 12/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 12. 2020, č. j. 47 Co 184/2020-148, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.339,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Heleny Humlové, advokátky.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) rozsudkem ze dne 22. 12. 2020, č. j. 47 Co 184/2020-148, potvrdil rozsudek ze dne 23. 7. 2020, č. j. 60 C 12/2019-122, kterým Okresní soud v Náchodě (soud prvního stupně) zamítl žalobu o zaplacení 33.638 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 33.638 Kč od 21. 12. 2017 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla vyřešena, dále však také o dovolací důvod, že odvolací soud rozhodl odchylně od ustálené praxe soudu dovolacího“. Jako neřešenou formuluje otázku, zda zhotoviteli svědčí nárok na zaplacení ceny za dílo (zde projektovou dokumentaci) za situace, kdy si smluvní strany ujednaly, že zhotovitel (zde žalobce) vyfakturuje cenu za dílo po vydání stavebního povolení, přičemž zhotovitel závazek zajistit pro objednatelku (zde žalovanou) jeho vydání nepřevzal. Odkaz odvolacího soudu na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3379/19 považuje za nepřiléhavý, neboť v nyní posuzované věci smluvní strany neuvažovaly o situaci, že by snad k vydání stavebního povolení na základě žalobcem zpracované projektové dokumentace nedošlo, resp. žalobce nepředpokládal, že žalovaná žádost o vydání stavebního povolení na podkladě jim vypracované dokumentace nepodá. Nebylo tudíž dojednáno, že právo na zaplacení ceny díla je podmíněno (vznikne) vydáním stavebního povolení na podkladě zhotovitelem vypracované dokumentace. Dále žalobce prosazuje, že odvolací soud vybočil z ustálené praxe Nejvyššího soudu představované jeho rozhodnutími ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1060/2017, ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 33 Cdo 5248/2016, ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 694/2005, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 29 Odo 487/2001, nebo ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2437/2015, jestliže uzavřel, že mu nenáleží peněžité plnění z titulu bezdůvodného obohacení ani tehdy, vyšlo-li by najevo, že dílo je vadné a žalovaná by proto odstoupila od smlouvy o dílo platně, neboť vadná projektová dokumentace se nemohla stát podkladem pro vydání stavebního povolení a majetková sféra žalované se tudíž nerozšířila.
Žalovaná považuje rozsudek odvolacího soudu za správný a navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, případně jako nedůvodné zamítl.
Dovolání Nejvyšší soud projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V posuzovaném případě vyšel odvolací soud mimo jiné ze zjištění, že v polovině roku 2016 uzavřeli účastníci ústně smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo vypracování stavební části projektové dokumentace pro účely vydání stavebního povolení pro přestavbu domu čp. X v Brodě nad Labem (žalovaná sama zajišťovala profesní dokumentaci pro vytápění, zdravotně technické instalace a elektro); účastníci se dohodli, že žalobce po vypracování stavební části projektové dokumentace dokumentaci zkompletuje a předá žalované ve třech vyhotoveních s vyplněnou žádostí o stavební povolení, že cena jeho práce nepřekročí 35.000 Kč a bude uhrazena poté, kdy na podkladě projektové dokumentace bude vydáno stavební povolení. Koncem května 2017 žalobce dílo dokončil, stavební úřad však projektovou dokumentaci jako vnitřně rozpornou opakovaně připomínkoval, takže žalobce ji opakovaně opravoval. Ani po opravách nebyla žalobcem vypracovaná projektová dokumentace způsobilým podkladem pro vydání stavebního povolení a nebyla využita k zahájení správního řízení (nestalo se podkladem pro vydání stavebního povolení). Žalovaná od smlouvy o dílo se žalobcem odstoupila a zadala stejné dílo jinému zhotoviteli. Žalovaná neměla z díla zhotoveného žalobcem žádný užitek. Uvedená zjištění odvolací soud poměřoval ustanovením §2586 a násl. a §2993 zákona č. 89/2013 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že dohodl-li se žalobce s žalovanou, že fakturu za provedení díla vystaví až poté, kdy na podkladě jím vypracované projektové dokumentace bude vydáno stavební povolení, znamená to, že vznik jeho nároku na zaplacení ceny díla byl věcně i časově podmíněn rozhodnutím stavebního úřadu, kterým se vydává stavební povolení, k čemuž podle skutkových zjištění soudů nedošlo. Závěr o platnosti sjednané podmínky podpořil odkazem na nález ze dne 6. 3. 2020, sp, zn. II. ÚS 3379/19, v němž Ústavní soud posuzoval skutkově obdobnou problematiku, přičemž dospěl k závěru, že sjednaná podmínka zajistit vydání určitého správního rozhodnutí je platná. Dále odvolací soud dovodil, že dílem, které žalobce zhotovil, se majetková sféra žalované nijak nezvýšila, pročež žalobci nelze přiznat peněžité plnění ani z titulu bezdůvodného obohacení v důsledku zrušení smlouvy o dílo ze strany žalované.
Žalobce v dovolání sice napadl správnost právního závěru odvolacího soudu, že nemá právo na zaplacení ceny díla, činí tak ale prostřednictvím argumentace, která ve své podstatě nevystihuje jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Otázku, zda ujednání o fakturaci až po vydání stavebního povolení lze považovat za podmínku zaplacení ceny díla i za situace, kdy nebyl sjednán závazek zhotovitele zajistit pro objednatele stavební povolení, kterou má za dosud dovolacím soudem neřešenou, staví výhradně na vlastní verzi o tom, co bylo smluvními strany dojednáno, respektive co bylo obsahem dohody smluvních stran. Oproti odvolacímu soudu prosazuje, že zaplacení ceny díla nebylo podmíněno, resp. že nebylo vůlí smluvních stran podmínit zaplacení ceny díla dosažením vydání stavebního povolení na podkladě žalobcem vypracované projektové dokumentace za situace, kdy se nezavázal povolení stavebního úřadu zajistit. Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevu vůle smluvních stran ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák. (nyní §555 odst. 1, §556 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z kterého vycházel odvolací soud. Skutkový základ sporu, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je v dovolacím řízení nezpochybnitelný; dovolací soud je povinen z něj vycházet. Stejně tak ani způsob a výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení.
Ani druhá otázka, kterou žalobce otevřel k dovolacímu přezkumu, není způsobilá přípustnost dovolání založit. Svůj právní názor, že mu v důsledku odstoupení žalované od smlouvy o dílo vzniklo právo na zaplacení žalované částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení - podepřený odkazy na citovaná rozhodnutí dovolacího soudu - totiž žalobce opět opírá o vlastní skutkové tvrzení, že žalovaná jím zpracovanou projektovou dokumentaci použila jako podklad pro zadání a zpracování nové projektové dokumentace jiným zhotovitelem (měla z ní užitek), takže ji vznikl majetkový prospěch a jemu jako zhotoviteli nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě peněžitého plnění.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 21. 7. 2021
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu