ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.1694.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 1694/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně P. Š. , zastoupené Mgr. Stanislavem Králíkem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Masarykovo náměstí 22, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o žalobě Josefa Šichty na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 6 C 232/2005, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. ledna 2011, č. j. 38 Co 117/2006-41, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. ledna 2011, č. j. 38 Co 117/2006-41, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 13. prosince 2005, č. j. 6 C 232/2005-21, zamítl žalobu J. Š., o obnovu řízení vedeného před Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. 6 C 693/2003, a rozhodl o nákladech řízení.
Poté, co podal odvolání proti uvedenému usnesení (27. 12. 2005), J. Š. dne 23. 1. 2007 zemřel.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. ledna 2011, č. j. 38 Co 117/2006-41, rozhodl, že v řízení bude pokračováno s Českou republikou-Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, neboť z usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. února 2010, vydaného pod sp. zn. 31 D 367/2007, se podává, že všichni dědicové dědictví odmítli, a tak podle §462 obč. zák. dědictví připadne státu.
V dovolání, jehož přípustnost žalovaná (dále též „dovolatelka“) obsahově dovozuje z ustanovení §239 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tedy uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Má zato, že stát nepřevzal žádné právo ani povinnost, o nichž by se vedlo řízení. Ze samotného zjištění, že všichni dědicové dědictví odmítli, nelze bez dalšího dovozovat, že dědictví připadne státu jako odúmrť. Dědictví po J. Š. je předluženo a nedojde-li k dohodě o přenechání předluženého dědictví věřitelům, stát navrhne likvidaci dědictví. Bude-li nařízena likvidace dědictví, nemůže již být rozhodnuto, že dědictví připadne státu. Za těchto okolností nebyl důvod postupovat podle §107 odst. 2 o. s. ř. a řízení mělo být přerušeno až do skončení dědického řízení. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2005, sp. zn. 30 Cdo 2817/2004, které se týkalo obdobné věci, navrhla usnesení krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalobkyně P. Š. se ztotožnila s dovolací argumentací žalované.
Dovolání přípustné podle §239 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále opět jen „o. s. ř.“), je důvodné.
Podle §107 odst. 1 o. s. ř. Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Podle §107 odst. 2 o. s. ř., ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.
Podle §462 obč. zák. dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. února 2007, sp. zn. 21 Cdo 441/2007, uveřejněném pod číslem 15/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, zaujal názor, že ztratí-li po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba, která nezanechala žádné dědice, jejíž dědici jsou nezpůsobilí dědit nebo jejíž dědictví nenabude (nemůže nabýt) z jiných důvodů žádný dědic, soud rozhodne (§107 o. s. ř.) o tom, že v řízení bude na jejím místě pokračováno se státem jen tehdy, bylo-li pravomocným usnesením o dědictví potvrzeno, že dědictví připadlo státu podle ustanovení §462 obč. zák. Je tomu tak proto, že dědické řízení může být skončeno také schválením dohody o přenechání dědictví zůstavitelovým věřitelům k úhradě dluhů, je-li dědictví předluženo, nebo že soud může nařídit likvidaci dědictví, je-li dědictví předluženo nebo navrhne-li to stát, kterému má dědictví připadnout podle ustanovení §462 obč. zák., jestliže není možné uhradit peněžitý dluh zůstavitele zcela nebo zčásti penězi z dědictví a věřitel odmítl přijmout na úhradu své pohledávky věc z dědictví, i když dědictví není předluženo. Za tím účelem právě může soud v řízení o dědictví rozhodnout podle §107 o. s. ř. o tom, že v řízení bude pokračováno se státem, aby ten mohl uzavřít dohodu o přenechání předluženého dědictví věřitelům či navrhnout likvidaci dědictví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. října 2008, sp. zn. 21 Cdo 3233/2008, uveřejněné pod číslem 96/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzovaném případu z obsahu spisu a z podaného dovolání vyplývá, že dosud nelze učinit jednoznačný závěr, zda dědictví po zůstaviteli připadne státu ve smyslu §462 obč. zák., nebo zda dojde k likvidaci dědictví (srov. §175t a násl. o. s. ř.), tedy zda zůstavitel bude či nebude mít právního nástupce, se kterým bude možno pokračovat v řízení. Za těchto okolností je proto na místě, aby řízení bylo přerušeno do skončení dědického řízení po J. Š. (viz usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. dubna 2008, č. j. 38 Co 117/2006-34).
Protože právní názor odvolacího soudu, podle něhož lze o procesním nástupnictví rozhodnout, aniž by bylo vydáno pravomocné rozhodnutí o tom, že dědictví připadlo státu, není správný (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2006, sp. zn. 20 Cdo 1053/2006, usnesení ze dne 24. října 2007, sp. zn. 20 Cdo 3126/2006, usnesení ze dne 20. října 2008, sp. zn. 20 Cdo 1741/2007), Nejvyšší soud jeho rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. října 2013
JUDr. Václav Duda
předseda senátu