ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.2077.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 2077/2016
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně EHILA s.r.o. , se sídlem v Karlových Varech, Mattoniho nábřeží 240/68 (identifikační číslo 279 64 752), zastoupené JUDr. Janou Bodlákovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Cihelní 71/14, proti žalovanému K. T. , zastoupenému Mgr. Pavlínou Malíkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Kopeckého sady 152/15, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. 10 C 433/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 5. 2015, č.j. 64 Co 147/2015-141, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 5. 2015, č.j. 64 Co 147/2015-141, a rozsudek Okresního soudu Plzeň - sever ze dne 19. 9. 2014, č.j. 10 C 433/2013-86, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň - sever k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku označeným rozsudkem krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 19. 9. 2014, č.j. 10 C 433/2013-86, kterým Okresní soud Plzeň - sever rozhodl, že žalovaný (a další osoby, které byly účastníky řízení před soudem prvního stupně), je povinen vyklidit budovu č.p. 258 nacházející se na pozemku st. parc. č. 289, pozemek st. parc. č. 289 (zastavěná plocha a nádvoří) a pozemek parc. č. 1152/9 (zahrada), tj. nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 283, vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Kralovice, pro katastrální území a obec K., a tyto žalobkyni předat do patnácti dnů od právní moci rozsudku; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyni svědčí k předmětným nemovitostem vlastnické právo, jež nabyla kupní smlouvou z 19. 12. 2012 uzavřenou se S. B., která se stala jejich vlastnicí na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva z 10. 6. 2004. Smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva – argumentuje odvolací soud – není nedovoleným ujednáním o propadné zástavě; věřitelka byla povinna nemovitosti zpeněžit a vypořádat se s žalovaným (dlužníkem), jemuž vzniklo právo domáhat se zpeněžení a vyplacení „přebytku kupní ceny po úhradě dluhu.“
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jímž zpochybnil řešení předběžné otázky týkající se platnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva (a potažmo kupní smlouvy). Smlouvu o zajišťovacím převodu práva považuje za absolutně neplatný právní úkon pro absenci podstatných obsahových náležitostí, jimiž jsou ujednání, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku řádně a včas neuhradí, ujednání o tom, jaký vliv na vlastnické právo věřitelky bude mít byť pozdní uspokojení pohledávky dlužníkem z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době použity užitky vzešlé ze zajištění, ujednání o tom, jak má být určena cena, za kterou je věřitelka oprávněna nemovitosti prodat, o lhůtě, do které je věřitelka povinna prodej za účelem svého uspokojení realizovat, a o lhůtě k vyplacení tzv. hyperochy, ujednání, zda a k jakému okamžiku dojde v případě realizace zajišťovacího převodu práva k zániku zajištěné pohledávky, a ujednání o tom, jak „konkrétně“ se mezi sebou účastníci vypořádají, např. v jaké lhůtě a jakým způsobem je věřitelka povinna sdělit dlužníkovi výši výnosu ze zajištění a vzájemného vypořádání.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu [§237, §239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“)]. Otázku platnosti smlouvy o zajištění závazku převodem práva posoudil v rozporu s tím, co je – s odkazy na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu – uvedeno níže.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §553 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“), může být splnění závazku zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva). Smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně (§553 odst. 2 obč. zák.).
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel – mimo jiné – z toho, že S. B. na základě smlouvy z 10. 6. 2004 předala 100.000,- Kč žalovanému, který se zavázal dlužnou částku spolu s 10% měsíčními úroky věřitelce vrátit do 31. 12. 2004. K zajištění pohledávky převedl žalovaný smlouvou o zajišťovacím převodu práva z 10. 6. 2004 do vlastnictví věřitelky nemovitosti, jejichž vyklizení je předmětem řízení (Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Kralovice, povolil vklad práva rozhodnutím č.j. V-505/2004-435; vklad práva byl zapsán v katastru nemovitostí 22. 7. 2004 s právními účinky k 10. 6. 2004). Smluvní strany se dohodly, že „již nastalé právní účinky dle této smlouvy pominou a vlastnické právo … přejde zpět na dlužníka“ , pokud žalovaný řádně a včas uhradí dluh z půjčky s příslušenstvím. V opačném případě se „ze zajišťovacího převodu vlastnického práva stane … převod trvalý, kdy věřitel je oprávněn s předmětnou nemovitostí disponovat tak, že je oprávněn uspokojit svou vzniklou pohledávku v její nesplacené výši prodejem předmětné nemovitosti.“ Výslovně bylo sjednáno, že S. B. si nesmí předmětné nemovitosti ponechat ve vlastnictví a že je oprávněna prodat je třetí osobě přímo, popř. ve veřejné dražbě „nebo jinak, dle uvážení věřitele.“ Žalovaný se zavázal uhradit věřitelce náklady spojené s realizací zajišťovacího převodu. Smlouva dále řešila situace nastalé po zpeněžení předmětů zajištění. Jestliže budou výnosem z realizace zajišťovacího převodu pokryty dluh žalovaného s příslušenstvím a náklady, nastane zánik „vzájemných závazků“ stran. Žalovaný se zavázal zaplatit S. B. rozdíl, bude-li výnos z realizace zajišťovacího převodu nižší než jeho dluh s příslušenstvím a náklady vzniklé zpeněžením. Jestliže výnos z realizace zajišťovacího převodu bude vyšší než dluh žalovaného s příslušenstvím a náklady zpeněžení, má žalovaný právo na vyplacení rozdílu s tím, že „přesný způsob výpočtu může být mezi účastníky této smlouvy sjednán.“ Protože žalovaný dluh z půjčky řádně a včas neuhradil, prodala S. B. kupní smlouvou z 19. 12. 2012 nemovitosti za sjednanou cenu ve výši 450.000,- Kč žalobkyni (Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Kralovice, povolil vklad práva rozhodnutím č.j. V-2040/2012-435; vklad práva byl zapsán v katastru nemovitostí 14. 1. 2013 s právními účinky k 31. 12. 2012).
Smlouvou o zajišťovacím převodu práva postupuje dlužník věřiteli podmíněně své právo, které má proti jinému. Strany uzavírají smlouvu s úmyslem, aby nešlo o převod trvalý, nýbrž jen o převod za účelem zajištění pohledávky věřitele. Smyslem tohoto převodu je především motivovat dlužníka na řádném a včasném splnění jeho závazku. Současně je dlužníkovi zabráněno, aby před splněním závazku disponoval s převedeným právem, resp. jeho předmětem. Zajišťovacím převodem pak věřitel sleduje též možnost dosáhnout v případě prodlení dlužníka s plněním závazku uspokojení svého práva z předmětu převedeného práva. Předmětem zajišťovacího převodu může být i právo vlastnické. Jelikož se jedná o zajišťovací institut, musí zde existovat jako předmět zajištění platný závazek hlavní, ze kterého je dlužník povinen věřiteli plnit a ze kterého má věřitel právo na plnění; vedle tohoto hlavního závazkového vztahu vzniká mezi věřitelem a dlužníkem akcesorický závazkový vztah vyplývající ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Dlužník postupuje věřiteli své právo s rozvazovací podmínkou, že zajištěný závazek bude splněn. Tato rozvazovací podmínka se uplatní při uspokojení zajištěné pohledávky splněním tak, že právní úkony, jimiž bylo právo převedeno, pozbývají účinnosti a právo v rozsahu, v jakém bylo převedeno, přechází zpět na dlužníka; převod práva na věřitele tedy ze zákona zaniká. Místo rozvazovací podmínky lze ve smlouvě sjednat zpětný převod práva po splnění závazku. Úprava obsažená v §553 obč. zák. neřeší blíže, jaká jsou vzájemná práva a povinnosti věřitele a dlužníka, a proto je rozhodující obsah smlouvy. V ní musí být jednoznačně určen závazek, který je zajišťován, právo dlužníka, které se převádí, a jeho předmět a případně i způsob uspokojení věřitelovy pohledávky z převedeného dlužníkova práva. Z obsahu smlouvy musí být zřejmé, že se jedná jen o zajišťovací převod práva, nikoli o převod trvalý. Pokud by podle smlouvy mělo k převodu práva, zejména vlastnického, na věřitele dojít až poté, co se dlužník ocitne v prodlení, nejde o zajišťovací převod a takovéto ujednání by mohlo být podle obsahu považováno za neplatné (§169 písm. e/ obč. zák.).
Soudní praxe připustila nejen možnost ujednat zajišťovací převod práva s rozvazovací podmínkou, nýbrž (namísto rozvazovací podmínky) i dohodu o zpětném převod práva po splnění závazku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 33 Odo 188/2005).
Nejvyšší soud podal vyčerpávající výklad institutu zajištění závazku převodem práva v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45/2009, v němž definoval podstatné náležitosti smlouvy a vymezil její funkce zajišťovací a uhrazovací. Zajišťovací převod práva lze sjednat formou kupní smlouvy nebo – jako tomu bylo v souzené věci – formou ujednání, podle něhož bude věřitel oprávněn zpeněžit majetek dohodnutým způsobem a vrátit dlužníku případný přebytek zpeněžení, tzv. hyperochu. Takové ujednání (jež předpokládá, že až do zpeněžení zajištění bude dlužník v prodlení s plněním zajištěné pohledávky) se však neobejde bez dohody o tom, jaký vliv na vlastnické právo věřitele k takovému majetku bude mít byť pozdní uspokojení pohledávky dlužníkem z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době použity užitky vzešlé ze zajištění.
V projednávaném případě ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva vyplývá, že závazek žalovaného z půjčky zaniká až v okamžiku, kdy nemovitosti budou zpeněženy. Co ve smlouvě chybí – a je vzhledem k jistotě úpravy vzájemných práv a povinností stran nezbytnou náležitostí – je ujednání o tom, zda žalovaný může splnit dluh (uhradit zajištěnou pohledávku s příslušenstvím) i kdykoli v době svého prodlení s úhradou a jaké účinky ve vztahu k rozvazovací podmínce toto splnění vyvolá. Absence takového ujednání způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva z důvodu neurčitosti podle §37 odst. 1 obč. zák. (srov. kromě výše citovaného rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1958/2013). Sluší se dodat, že smlouva musí obsahovat všechny obligatorní náležitosti, byť situace, které tyto náležitosti upravují, nenastaly. Jinými slovy řečeno, na platnost smlouvy z hlediska toho, zda splňuje podstatné náležitosti, nelze usuzovat až z hlediska posléze nastalých (či nenastalých) skutečností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 ICdo 6/2011).
Je-li uvedená smlouva o zajištění závazku převodem práva neplatná, jsou neplatné také všechny převody s ní související a na ni navazující. Z toho důvodu je neplatná i kupní smlouva, na základě které předmětné nemovitosti do svého vlastnictví nabyla žalobkyně; k žalobě o vyklizení tudíž není věcně legitimována.
Protože nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, dovolací soud je zrušil; důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, dovolací soud proto zrušil i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 1, 2 o.s.ř.).
V dalším řízení je soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta za středníkem, o.s.ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1, věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. ledna 2017
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu