ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2114.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 2114/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) Ing. Z. B. a b) Ing. Z. B. , zastoupených JUDr. Janem Tryznou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, proti žalovaným 1) M. Š. , a 2) F. Š. , zastoupeným JUDr. Martinem Vlčkem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 2, Anglická 521/4, o zaplacení 442.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 10 C 53/2012, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2014, č. j. 39 Co 399/2013-153, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. srpna 2013, č. j. 10 C 53/2012-130, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2014, č. j. 39 Co 399/2013-153, se odmítá.
III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 16.460,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Tryzny, Ph.D., advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 27. srpna 2013, č. j. 10 C 53/2012-130, uložil žalovaným povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobcům částku ve výši 442.500,- Kč se zákonným úrokem z prodlení z žalované částky od 17. 2. 2011 do zaplacení ve výši 7,75 % ročně a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. ledna 2014, č. j. 39 Co 399/2013-153, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Rozsudky soudů obou stupňů - a to výslovně v plném jejich rozsahu - napadli žalovaní dovoláním a navrhli, aby je dovolací soud zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobci navrhli dovolání žalovaných pro nepřípustnost odmítnout a upozornili, že v něm absentuje zákonem stanovený dovolací důvod.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle §104 odst. 1 věty první ve spojení s §243b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně, zastavil (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 45/2000).
Zbývá posoudit dovolání proti rozsudku odvolacího soudu.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Dovolání žalobce rozhodnutí odvolacího soudu shora uvedený postulát nesplňuje, neboť argumentace v něm obsažená významové neodpovídá žádnému za čtyř kritérií uvedených v §237 o. s. ř.
Nadto nelze přehlížet, že stěžejní dovolací námitka, že odvolací soud nesprávně zjistil obsah smlouvy (konkrétně jejího ujednání obsaženého v článku V. písm. i/) ani nevystihuje jediný přípustný dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Otázka, co je obsahem ujednání účastníků vyjádřeného ve smlouvě, je totiž otázkou skutkovou, nikoli právní. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy (a to i pomocí výkladů projevů vůle smluvních stran ve smyslu §35 odst. 2 o. s. ř.), jde o skutkové zjištění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Výtku žalovaných, že odvolací soud porušil jednu ze základních zásad civilního procesu (zásadu dispoziční) a námitku, že „ formálnost přístupu soudů obou stupňů měla také respektovat formálnost v rozhodování “ nelze podřadit žádnému kritériu přípustnosti vyjmenovanému v §237 o. s. ř. (nejde o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních norem.
Nejvyšší soud dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 22. července 2014
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu